Herec Sypal: Chci Trumpa, jedině on zastaví válku. Za migranty děkujme Merkelové

ROZHOVOR: Jaroslav Sypal rád rozdává humor a pohodu, píše knížky i divadelní hry. Přátelé o něm tvrdí, že je pozitivní energií v pohybu. Obdivuje hrdiny protinacistického odboje z období druhé světové války a nesnáší pseudovlastence.

Máte pověst člověka, který nezkazí žádný humor, ale zároveň prý dovedete být velmi tvrdý kritik. Je to pravda?

Ano, nejsem diplomat. Vždy jsem se k důležitým věcem vyjadřoval tak, jak jsem to cítil. Diplomati to samozřejmě mají v životě jednodušší, neboť jim podobné výroky nedovoluje protokol. Na druhé straně je ale pravda, že slova, co člověk někdy řekne, už pak nejdou vzít zpátky. Proto si s blížícím stářím už dávám trochu větší pozor na ústa. Vždy jsem se ale snažil být slušný a spravedlivý.

Slyším ze všech stran, že teď není moc peněz na kulturu. Je situace skutečně tak špatná?

Mrzí mě, stejně jako ostatní kolegy, když spolu vidíme úbytek diváků v divadle i kinech. Je vidět, že lidé nemají peníze a při ekonomické situaci tohoto státu jde naše kultura čím dál víc k čertu. To je samozřejmě smutné, ale bohužel je to tak. Začalo to kdysi covidem a pokračuje to pořád dál a dál. Je to zřejmě nejhorší doba za posledních 35 let, ve které jsme se nyní ocitli. Alespoň já to tak cítím. A samozřejmě nejde pouze o situaci v kultuře. Předpokládám, že tento a příští rok bude přelomový jak u nás, tak v Evropě, ale i ve světě.

Předpokládám, že máte na mysli především volby, které se odehrají na všech kontinentech?

Samozřejmě. Je důležité, jak dopadnou volby v USA. Osobně si myslím, že lepší volbou by byl bývalý prezident Donald Trump, který by mohl ukončit děsivou válku na Ukrajině. Mám hrozný pocit z toho, že se v jednadvacátém století něco takového v Evropě děje. Je to něco strašlivého. Je to ale hra dvou největších mocností. Ti obyčejní chudáci, co tam umírají, to jen odnášejí. A nejde jen o válku na Ukrajině. Složitostí je mnohem víc.

Například migrační vlna do Evropy je absolutní katastrofa. Za to všechno, co se v této souvislosti děje, můžeme pro změnu poděkovat paní Merkelové (bývalá kancléřka Spolkové republiky Německo, pozn. red.). Ona sem všechny migranty pozvala. Jsem Čech a vlastenec. A jsem alergický na různé pseudovlastence a hrdiny od počítačové klávesnice. Na nic si nehraju a nejsem žádný hrdina. Žiji ze zde na den, ale čím dál víc cítím, že nikdo z mojí generace by dnes nechtěl být mladý. Slyším to i od svých přátel. Když vidím, kam se to všechno řítí, tak nemám dobrý pocit. Dnešní mladé generaci moc nezávidím.

Na čem teď pracujete?

Po letech zase točím film. Je to příběh z období druhé světové války, který připravuje režisér Zdeněk Kovář. Hraje tam Ladislav Ondřej, který je výborný, Marian Roden a další kolegové. Mám tam roli manažera štábu, takového trochu hajzlíka. Premiéra by měla být někdy na jaře. Několik nabídek na natáčení jsem ale odmítl. Nejsem sice zahrnutý filmovými rolemi, ale nechci brát bez rozmyslu úplně všechno. Kromě toho během léta jezdíme hrát s naším s divadlem. Jsme zájezdový soubor, a tak hrajeme po všech koutech republiky. Teď budeme mít představení v Mariánských Lázních.

Kromě toho ještě učím na Mezinárodní konzervatoři, takže toho mám dost. Napsal jsem už pátou divadelní hru, která se jmenuje Nikdo nejsme normální. Teď ji začneme zkoušet a jsem přesvědčen o tom, že to bude pekelná legrace. Premiéra asi bude na podzim v Divadle u hasičů. Před třemi lety mi vyšla knížka Kotrmelce jednoho herce. Novou knihu nechystám, protože se teď soustředím na psaní divadelních her. Tatínek byl spisovatel a psal pro děti, zřejmě to mám také v krvi. Geny jsou potvory.

Vaším koníčkem je také historie…

No samozřejmě. O historii se intenzivně zajímám celý život. Často se scházíme s mým velký kamarádem Jardou Čvančarou. Bydlíme kousek od sebe a velmi často se vídáme. Mě, stejně jako jeho, zajímá období druhé světové války a osudy různých lidí. Napsali jsme spolu i písničku Tři králové, která slaví velký úspěch. Udělal jsem text a Jarda napsal muziku. Písnička je o Mašínovi, Balabánovi a Morávkovi, což jsou legendy protinacistického odboje.

Kde budete trávit letošní prázdniny?

Cestovat se nám s manželkou už moc nechce. Dělal jsem léta letoucí černé divadlo a projel jsem skoro celý svět. Byli jsme třeba měsíc ve Venezuele, v Caracasu, v Kolumbii a všude možně. Jižní Amerika mě okouzlila. Byli jsme i v Irsku, ve Francii, jezdili jsme vlastně po všech kontinentech. Cestování po světě mě proto už moc neláká. S manželkou jsme během roku nejraději doma. V létě občas jedeme na chatu, kterou máme u Kostelce nad Černými lesy, ale většinou jsme v Praze. Navíc máme dvě kočky a psa a těm je s námi v bytě taky dobře.