Hrát bez publika? I takové zvrhlosti komunisté dokázali, vzpomíná historik Čvančara

25. 06. 202420:31
Hrát bez publika? I takové zvrhlosti komunisté dokázali, vzpomíná historik Čvančara
foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Historik, spisovatel a hudebník Jaroslav Čvančara.

ROZHOVOR: Slavné Taxmeny letos přivede na pódium festivalu Porta v Lesním divadle v Řevnicích zakladatel skupiny, legendární badatel Jaroslav Čvančara. Na Portě vystupuje už od doby jejího vzniku v roce 1967. „Zažil jsem okamžiky, kdy komunisté chtěli Portu několikrát zakázat. Útočili na ni nepřetržitě, ale všechno přežila. I proto mám Portu rád,“ řekl serveru PrahaIN.cz frontman skupiny a spisovatel Jaroslav Čvančara.

Hrál jste na Portě rok po jejím vzniku. Na kterém místě jste se tehdy umístili?

Společně s mým bratrem jsme v roce 1967 založili skupinu Men of the Plains (Muži z plání). Měli jsme tu drzost, že jsme se o rok později přihlásili na Portu, která tehdy probíhala v Ústí nad Labem, to bylo v roce 1968. Uměli jsme jenom čtyři písničky. Když jsme tam přijeli, tak jsem si uvědomil naši opovážlivost. Soutěžili jsme totiž s už tehdy legendami, jako byl Spirituál kvintet, Greenhorns, Rangers a podobně. Samozřejmě jsme tehdy skončili někde na zadním místě. Pak přišla 21. srpna okupace, to mělo pro naši kapelu destruktivní následky. Bratr emigroval, část muzikantů včetně mě byla odvedena na vojnu a skupina přestala existovat.

Ale pokud vím, tak jste na Portě tehdy hráli, dokonce v uniformách.

Ano, ano. Ale to už byla jiná parta. Během vojenské služby jsem totiž založil novou skupinu s tehdy opovážlivým názvem Stonewall Jackson, což bylo jméno jižanského generála. Přestože už začínala normalizace, tak kupodivu ten název nějakým zázrakem prošel. V roce 1969 jsme s touto skupinou skutečně hráli na Portě v uniformách jako vojáci základní služby.

Tato skupina pak tvořila základ Taxmenů?

Bylo to tak. Po návratu z armády jsem tuto skupinu v roce 1970 přetvořil na Taxmeny. Na Portě jsme pak soutěžili na každém ročníku. V roce 1974 jsme ji nakonec vyhráli. Pak už jsme na Portách hrávali pouze jako hosté. Myslím, že jsme vystupovali asi dvaadvacetkrát. I když jsem v osmdesátých letech na čas Taxmeny rozpustil, tak na Lochotín do Plzně i na další Porty jsme vždy jezdili hrát jako hosté. To jsme si nikdy nenechali utéct. Do Řevnic se proto velmi těším. Na Portu mám jenom dobré vzpomínky.

Porta několikrát bojovala o přežití. Pamatujete si, jak to tehdy bylo ?

Útoků proti Portě bylo velmi mnoho. V dobách komunistického režimu skutečně vzdorovala mnoha pokusům ji zničit a zakázat. Vyháněli ji z místa na místo. Nikdo nevěděl, kde se bude konat další ročník, zda se vůbec bude konat. Komunistický úřednický moloch jí do cesty kladl obrovské překážky. Vzpomínám si, že dokonce v roce 1973 v Jablonci nad Nisou proběhlo finále Porty bez účasti diváků. Hráli jsme tehdy v prázdném sále.

To si nedovedu dost dobře představit. Co se v Jablonci stalo?

Začala normalizace. Komunisté Portu nenáviděli tak, že ji chtěli úplně zakázat. V zákulisí probíhaly strašlivé boje, kdy se ji snažili s velkou odvahou a nasazením zachránit zakladatelé, muzikanti i příznivci. Nakonec komunisté udělali ústupek. Finále Porty v Jablonci nad Nisou povolili, ale pod podmínkou, že soutěžící skupiny budou hrát bez lidí, bez publika. Pouze před porotou. Komunisté prostě nechtěli, aby lidé poslouchali muziku, která se na Portě hrála. To bylo strašné. Umíte si představit, jak nám tehdy bylo, když jsme přišli na pódium? Stáli jsme tam sami uprostřed obrovského kulturáku. Před námi seděla pětičlenná porota. A jinak prázdné židle. To působilo děsivě. Něco tak perverzního se mohlo stát pouze za vlády komunistů.

Porta 2024. Zdroj: Jiří Vondráček

Hodně ostré to prý bylo na Portě v Karviné. Tam při tom údajně figurovala vaše kapela?

To bylo něco podobného jako v Jablonci, ale stalo se to už v roce 1971. To byla taková předzvěst toho, čím později Porta procházela. Komunisté tehdy zakázali, aby se ve finálové soutěži hrála country. Odůvodnili to tak, že jde o americký hudební styl. Nemohli jsme proto jako country skupina soutěžit a vystoupili jsme pouze jako hosté. Sál byl narvaný k prasknutí. A protože to bylo v Karviné a nedaleko Ostravy, tak v publiku převažovali mladí horníci. To byli hodně drsní kluci. V té době jsme už byli jako kapela na velmi slušné instrumentální úrovni. Zahráli jsme dvě instrumentálky tak, že publikum nadšením řvalo, tleskalo a pískalo asi pět minut. Prostě ti horníci udělali po našem vystoupení v sále takový povyk, že i když jsme byli vyřazeni ze soutěže, porota nám nakonec musela alespoň udělit diplom. Komunisté se totiž horníků báli. Mám v archívu nahrávku z našeho tehdejšího vystoupení.

Patříte k historii Porty. Kritici říkají, že po sobě nechala hlubokou stopu v kultuře i ve společnosti. Souhlasíte?

Porta existuje už téměř šedesát let. Neustále na ni jezdí posluchači a muzikanti, o tento festival mají velký zájem. To už samo o sobě napovídá, že jde o výjimečný festival. Porta byla vždy záležitostí spíš mladých lidí. My už dnes mezi ně nepatříme, ale platí to i dnes. Do soutěže se každý rok hlásí obrovské množství začínajících skupin a písničkářů. Naprostá většina z nich jsou mladí lidé, kteří mají rádi kvalitní hudbu. To platí i o publiku. Od roku 1967, kdy Porta vznikla, objevila obrovské množství vynikajících hudebníků, textařů i zpěváků. Nepřetržitě ji provází jedinečná a neopakovatelná atmosféra. Zažili jsme tady skutečně nádherné okamžiky, a to nejen na pódiích. Porta má svoje výborné publikum a vždy s ní bylo spojeno i množství výjimečných osobností. Význam tohoto festivalu je po všech stránkách veliký.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných