foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Max Kocek
ROZHOVOR: Herec Maxmilián Kocek má na svůj věk (20) už obrovské zkušenosti na prknech, co znamenají svět. Širší veřejnost se o něm ale dozvěděla až při uvedení seriálu Sex O'Clock na Voyo, kde si střihnul hlavní roli.
Působení na „nováckém Netlixu“, tedy Voyu, mu zajistilo také zvýšený počet sledujících na sociálních sítích. „Pořád si na to zvykám. Není to něco, co by nastoupilo automaticky a hned bych si na to zvykl. Je to krásný pocit. Když se něčemu věnujete a daří se vám v tom, tak je to samozřejmě radost a jsem za to rád. Doufám, že to bude ještě gradovat,“ usmívá se dvacetiletý herec.
Zažívá i příjemné povinnosti. Podpisy, fotky, zná to skoro každý herec. „Autogramy občas po představení rozdám. Nebo na různých akcích, které máme se seriálem Sex O´Clock. Na ulici mě pak lidé poznávají občas hlavně mimo Prahu. Nebo se mě bojí zeptat,“ krčí rameny.
Zkušenosti před kamerou zatím nemá tak velké jako v případě divadla. Aktuálně hraje například v inscenaci Krajina 0 společně s Lenkou Krobotovu či Janem Dolanským. Dopředu říká, že se chce věnovat jak filmu, tak i divadlu.
„Aktuálně je to asi tak padesát na padesát. Mohl jsem si osahat filmové herectví a natáčení, předtím to bylo trochu jinak. Ale asi bych řekl, že trošku mám přeci jen raději to divadlo. Tam člověk může vypustit svoje vnitřní zvíře a vyhrát si s tím. Filmové herectví prakticky zatím jen poznávám, protože jsem na začátku. S každou zkušeností si troufám říct, že rostu. Chci se věnovat obojímu, protože obě věci mají něco do sebe,“ říká.
Splněný sen
Plní si tak sen. Herectví se chtěl věnovat od školky. „Já si nepamatuji, že bych chtěl dělat něco jiného. Od svých šesti, sedmi let jsem vždy doma říkal, že chci být hercem a musí se to stát. Navštívil jsem třeba tři dramaťáky, kdy jsem si řekl, že tu konzervatoř zkusím. A vyšlo to. Od té doby se to nabalovalo,“ je spokojený.
Popelář, fotbalista, hokejista, astronaut, tyto pro mnoho dětí vysněné profese prý nepřipadaly nikdy v úvahu. „Astronauta nebo popeláře jsem si chtěl zahrát, ale že bych chtěl dělat přímo toto povolání, to ne,“ usmívá se.
Pochvaluje si, že má štěstí v tom, že nehraje pořád tu samou postavu: „Začal jsem už hrát také záporáky. To jsem vždy chtěl, ale se svým milým obličejem mě do těchto rolí nikdo moc nechce obsazovat. Ale tento rok se to změnilo a třeba příští rok hraji jen záporáky. Na to se těším. Bude to velké.“
Záporné postavy jsou pro herce prý atraktivní. „Podle mého názoru se v záporákovi dá víc vyhrát. Když člověk hraje kladnou postavu, tak je prostě kladný a nic navíc tam většinou není. Nejsou tam žádné vrstvy. Je to prostě hodný kluk, který třeba občas udělá chybu, ale pořád je to dobro. U toho zla to má víc tváří, a proto se v tom člověk může víc vyhrát,“ uzavírá.