I když se budete každý den přejídat, zhubnete, říká „Asijatka“

ROZHOVOR: Blogerka a influencerka Đỗ Thu Trang je již známou postavou sociálních sítí coby „Asijatka“. Sdílí a natáčí příspěvky především o životě vietnamské komunity v ČR. Vietnam je podle ní jednou z nejkrásnějších zemí světa a rozhodně doporučuje jeho návštěvu. „Sever je horský, ideální na túry a do přírody. Hanoj je koloniální a plná historie. Střed je spíš plážový a jih dynamický a mladistvý. Saigon vás ohromí svou velikostí,“ uvádí v rozhovoru pro PrahaIN.cz.

Ve Vietnamu jste se narodila a žila tam pouhých pět let. Co si vlastně ze své rodné země pamatujete?

Mám pár vůní a momentů, na které si vzpomínám nebo které se mi připomenou při návratu do Vietnamu. Třeba to, jak voní ulice po dešti. Nebo si vzpomínám na to, jak mě vezla sestřenka na zadním sedátku kola, když mě brala na oslavu narozenin svých kamarádů. 

Vyrůstala jste v západních Čechách. Jak na toto období vzpomínáte? A co jste tu prožila?

Pro rodiče to bylo velmi těžké období. Neměli jsme moc peněz, naši se zadlužili, abychom se sem vůbec mohli přestěhovat. Bylo potřeba, abych se co nejrychleji integrovala a rodiče se mohli starat primárně o podnikání. Bydleli jsme s dalšími rodinami v polorozpadlé ubytovně, kde byla všude plíseň. Taťka z toho chytil astma. Zároveň jsem ale měla hezké české dětství na vesnici, protože jsem byla na hlídání v české rodině. 

Čím jste postupem času chtěla být?

Jako dítě jsem toužila být květinářkou. Na střední jsem se chtěla stát novinářkou nebo diplomatkou. Zajímal mě svět kolem a měla jsem také ambiciózní kamarády. Pak přišla vysoká škola a mě začal hodně lákat marketing a internet. Někteří kamarádi v diplomacii opravdu skončili. Zbytek z nich se většinou posunul do marketingového a technologického světa. Stejně tak i já. 

Jak vnímáte Čechy a Vietnamce, kdyby stáli dva lidé z jednotlivých zemí vedle sebe? Existuje něco jako typický Čech a typický Vietnamec? A co mají oba národy společného?

To se těžko generalizuje. Společnou máme třeba vychytralost. A kutilství. Ale přijde mi, že kvalita je někde úplně jinde. Češi jsou asi ovlivnění Rakousko-Uherskem, takže jsou třeba rekonstrukce a opravy dělané precizně a kvalitně. Ve Vietnamu dost chybí zdroje, know-how nebo nástroje, takže se spousta věcí, zejména na vesnici, dělá tak, aby to prostě bylo a nějak fungovalo.

Co máte nejraději na české kuchyni?

Mám ráda řízky a bramborový salát. Holanďák s kaší a okurkou z karlínského Bufetu. A svíčkovou, když si ji můžu dát někde, kde ji dělají dobře. A celkově z evropské kuchyně bramboráky s uzeným, červené zelí s kachnou a bramborovým knedlíkem. 

Jak roste obliba vietnamské kuchyně v České republice?

Ta už podle mě víc růst nemůže. Vrchol máme za sebou. Klasická vietnamská kuchyně je v oblibě zhruba patnáct let. V poslední době je spíš zajímavé sledovat nové panasijské koncepty – pekárny, fusion podniky a projekty, které reflektují méně známá vietnamská jídla. 

Jak se nejlépe dostat do Vietnamu? Jaké máte tipy, co tam navštívit a na co si dát pozor?

Určitě bych doporučila letět aspoň na deset dní. Já mám zemi procestovanou jako baťůžkářka, takže jsme cestovali i nočními autobusy, což nemusí každému sednout. Vietnam se dá projet buď z jihu na sever, nebo ze severu na jih. Sever je horský, ideální na túry a do přírody. Hanoj je koloniální a plná historie. Střed je spíš plážový a jih je dynamický a mladistvý. Saigon vás ohromí svou velikostí. 

Jestli můžu doporučit oblast, tak Hoi An, jedno z nejpitoresknějších měst, ve kterých jsem kdy byla. A rozhodně si dát pozor na podvody – taxi, výměnu peněz, ubytování. Vždy se ptát na cenu předem. A taky si ve městech dát pozor na to, že je místním lidem spousta věcí jedno: nepořádek, neohleduplnost. Vietnam je i přesto jednou z nejhezčích zemí, jaké můžete navštívit. Rozhodně je to také země, kde, i když se budete každý den přejídat, zhubnete. Vietnamská kuchyně je velmi zdravá a dietní.

Blogerka a influencerka Đỗ Thu Trang (9. října 1989) je již známou postavou sociálních sítí také pod pseudonymem „Asijatka“. Narodila se ještě ve Vietnamu a když jí bylo pět let, odstěhovala se s rodiči do České republiky. Její otec v 80. letech studoval práva v Brně. Ona vystudovala Gymnázium v Tachově, Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a Česko-německá studia na Univerzitě v bavorském Řezně. Už tehdy začala psát svůj blog Asijatka.cz o životě Vietnamců v České republice. Sdílí podle svých slov zajímavosti a zážitky z obou stran česko-vietnamského světa. Loni vydala v nakladatelství Argo sbírku fejetonů. Kmotrem knihy byl Jan Hřebejk. „Texty jsou částečně autobiografické, ale popisují především kulturní kontext toho, jak si tu žije naše komunita, a možná lehce nastavují zrcadlo české společnosti,“ píše sama o své knize. Už před deseti lety byla nominována na cenu Magnesia Litera a ve stejném roce získala známou cenu Novinářská křepelka.