Jan Hřebejk odkrývá nejočekávanější seriál příštího roku

ROZHOVOR: Podle scénáře spisovatelky a scénáristky Martiny Formanové natáčí Česká televize nový seriál Na tělo, ten v těchto dnech vzniká pod taktovkou režiséra Jana Hřebejka. „Natáčení je v plném běhu. Jsem rád, že točím s paní Janžurovou, s Bolkem Polívkou a dalšími hvězdami. Ještě větší radost mám z toho, že se mi podařilo najít řadu výborných herců, které zatím nikdo nezná,“ řekl serveru PrahaIN.cz režisér Jan Hřebejk.

V seriálu se bývalí spolužáci z gymnázia chystají na třídní sraz, přemýšlí nad svým osudem, bilancují a ohlížejí se za svým životem. Herecké obsazení je doslova hvězdné, na place se sešli Tatiana Dyková, Jiří Schmitzer, Zuzana Bydžovská, Boleslav Polívka, Iva Janžurová a celá řada dalších vynikajících herců. Na tělo diváci uvidí na obrazovkách během příštího roku. 

Jak dlouho trvá příprava, než zazní první klapka?

Přibližně jeden rok. Pokud jde o rozsáhlý projekt, který stojí na hercích, tak si je musíte zamluvit minimálně rok nebo rok a půl dopředu. Musíte začít do jednotlivých rolí obsazovat herce a sestavovat štáb. Žádaní lidé mají hustě popsané svoje pracovní diáře a samozřejmě plánují dlouho dopředu. To znamená, že telefony začnete žhavit od okamžiku, kdy se rozhodne o výrobě. Příprava sama trvá třeba půl roku. Začít ale musíte přibližně rok a půl předem.

V seriálu hraje celá řada významných herců. Stává se vám, že někdo z „hvězd“ roli odmítne?

To se stává pořád. Je to, jak kdy. Když jde o někoho, na kom třeba ten seriál stojí, tak musíte nabídnout jiný termín. Třeba v naší minisérii je třicet hlavních rolí. Ale vy to musíte plánovat podle těch patnácti herců, kteří jsou hlavní. Pokud se někdo z těch zbylých do termínů časově nevejde, tak ho musíte přeobsadit. Vždy je to strašná kombinatorika, protože se točí třeba sedmdesát dnů. A herec točí třeba třicet dnů. Na jeden den se třeba musí dát dohromady i deset herců. Na jeden den! Je to občas hodně komplikovaný proces.

Natáčíte v těchto dnech?

Samozřejmě. Natáčení je nyní v plném běhu. Hlavní část seriálu dotočíme do poloviny srpna. Potom, během září nebo října, bude asi jednodenní nebo dvoudenní dotáčka. O rok později by už měl být seriál vysílán v České televizi. Z devadesáti procent seriál vzniká na území hlavního města. Zrovna teď jsme ale v exteriéru u Brandýsa nad Vltavou. To je ale pouze týdenní výjezd. V naprosté většině natáčíme v Praze.

Pracujete se stálými spolupracovníky, nebo při natáčení vzniká nový tým?

Realizační tým se vždycky sestavuje až s producentem. V tomto případě to je Josef Viewegh z České televize. Část štábu, se kterým nyní točím, částečně dělal s Josefem Vieweghem na seriálu Volha. Jsem za tyto lidi rád. Jsou to profesionálové a dobře se s nimi spolupracuje. V týmu mám svého střihače, od Pelíšků spolu stříháme úplně všechno.

Natočil jste celou řadu velmi úspěšných a slavných filmů. Je náročnější natáčet seriál, nebo celovečerní film?

To se nedá jednoznačně říct. Pro mě, jako pro režiséra, v tom není moc velký rozdíl, protože se technicky točí stejným způsobem. Ovšem jiným způsobem se film a seriál distribuuje. Když pracujete na filmu, tak musíte vědět, že poběží na velkém plátně v kině a že se kolem něj bude dělat určitý typ reklamní kampaně. U televizního seriálu nebo minisérie ale propagace funguje jiným způsobem. Liší se to spíše v tomto aspektu.

Podařilo se vám do seriálu získat celou skupinu legend, jako je například paní Janžurová. Radujete se ?

Pracuji ve svém oboru už dost dlouho. Přiznám se ale, že jsem pokaždé velmi rád, že mohu pracovat s těmito hvězdami. Navíc s většinou z nich už jsem točil a máme výborné vztahy. Jsem rád, protože jsem je do těch rolí chtěl. Ještě větší radost ale mám z toho, že se nám podařilo najít celou řadu herců a představitelů, které zatím nikdo nezná. Nebo je diváci neznají jako herce. Mám samozřejmě radost, že točím s velkými hvězdami, které jsou populární a oblíbené. Shodou okolností ale úplně hlavní role v tomto seriálu hrají moji kolegové režiséři Viktor Tauš a Slávek Horák. Bývalá česká miss Aneta Vignerová a manželka scénáristy Petra Kolečka, ta hraje velkou dramatickou roli. Mám radost spíše z těchto objevů. Nechci ale, aby to vypadalo, že jsem nevděčný. Za to, že točím s paní Janžurovou, děkuji Bohu. Každý ale ví, že paní Janžurová je úžasná herečka a že hrála v naprosto senzačních věcech. Pro sebe ale mám takovou osobní radost, že jsem možná objevil herce, kteří mohou být, neříkám, že budou, překvapení pro diváky.

S paní Martinou Formanovou se znáte dlouho. Předpokládám, že vaše spolupráce je výborná...

Samozřejmě. Jsme spolužáci z FAMU a známe se 39 let. Tehdy jsme spolu studovali scénáristiku. S Martinou se mi proto spolupracuje skvěle. Disponuje dobrým humorem, a protože žije v USA, má i od některých věcí u nás jistý odstup, který my nemáme. Velmi dobře se mi s ní spolupracuje. Seriál se natáčí podle jejího scénáře. Napsala sbírku povídek. Navrhl jsem jí, jakým způsobem povídky propojit. Potom psala scénář na seriál. Knížka povídek se jmenuje Povídky na tělo. My jsme vlastně tím abiturientským srazem propojili osudy hlavních postav jednotlivých povídek.

Patříte k velmi pracovitým tvůrcům. Jaké máte plány na příští rok?

Úplně v začátcích chystáme dvě minisérie opět pro Českou televizi. Jedna je podle scénáře Petra Kolečka o hokejových mistrech světa v roce 1947 a 1949, to je známý a vysoce skandální příběh. Někteří z nich byli na dlouhá léta protiprávně odsouzeni do vězení. Je to velmi zajímavé a dramatické téma. On napsal i Masaryka. Minulý rok jsem nazkoušel a do letošního roku jsme hráli v divadle Mír hru Bořka Slezáčka s titulem Narozeniny. Je to původní divadelní hra. S Albertem Čubou, ředitelem divadla Mír, přemýšlíme, že bychom ten text nějak převedli do filmu. Je to ale všechno na začátku. Práce je dost. Mám se na co těšit, ale zatím o tom nemohu moc mluvit. Ani naznačovat (smích).

Režisér Jan Hřebejk je absolventem scenáristiky a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie Múzických umění v Praze (FAMU). Je trojnásobným držitelem Českého lva za filmy Šakalí léta, Horem pádem a Musíme si pomáhat. Film Musíme si pomáhat z roku 2000 byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film.