foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Herec Jan Přeučil
ROZHOVOR: „To, co udělali komunisté s lidmi a co provedli naší zemi, by mělo být pro nás všechny varováním. Slova Komenského, které napsal před 400 lety, stále rezonují s dnešní dobou,“ řekl serveru PrahaIN.cz Jan Přeučil, filmový a divadelní herec a vysokoškolský pedagog.
Je leden a v plném proudu jsou přípravy na novou sezonu. Co jste si pro diváky připravil na letošní rok?
Plánů na letošní rok mám pochopitelně celou řadu. Připravuji se na koncertní oratorium v režii a autorizaci skladatele pana Richarda Pachmana podle textu geniální knihy Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Jde o fantastický, neskutečný text. Reprízu představení budeme mít 28. března v kostele u sv. Martina ve zdi v centru Prahy. Na to se velice těším. Je neuvěřitelné, že text, který Komenský napsal před čtyři sta lety, stále rezonuje s dnešní dobou. Krása naší země, krása jazyka, krása života. To je vlastně oslava svobody. Mnozí lidé by se měli zamyslet nad hloubkou tohoto poselství. Vážit si ho a dělat všechno pro to, aby bylo zachováno.
Plánů ale máte určitě víc. Prozradíte nám je?
Na programu budu mít letos i řadu rétorik. Dělám takovou rétorickou laboratoř, aby lidé dobře a pěkně hovořili a uvědomili si krásu českého jazyka. Čeká mě také řada divadelních představení. Už léta jezdím s divadelní společností Háta Olinky Želenské se slavnou inscenací Světáci. Ta se velmi povedla. Předlohou je známý český film. Mám tu čest v ní představovat postavu profesora etikety a společenského chování, kterou kdysi geniálně zahrál Oldřich Nový. Mnoho plánů má i moje manželka Evička se synem, Zdeňkem Rohlíčkem. Dělají společně divadlo nejen pro děti. Po celé republice jezdí s divadelními představeními Staré pověsti české, Řecké báje, Pražské pověsti a další. Představení jsou na velmi dobré úrovni. Jsem rád, že divadlo, které jsme společně s Evinkou před pětadvaceti lety založili, má dobrou pověst a zajímavou zpětnou vazbu.
Představení jsou prý vždy vyprodaná už několik dní dopředu.
Je to pravda. O představení je mezi lidmi veliký zájem. Mám ohromnou radost z toho, že se Evina i Zdeněk snaží, aby ta představení byla na špičkové úrovni. Aby si i malý dětský divák z představení už odnesl určitý zážitek. To je v dnešní době pro děti strašně důležité.
Během 35 let se všechno velmi rychle změnilo. Jak se vyrovnáváte vy osobně s tím obrovským skokem?
Je to tak. Žijeme v době internetu, počítačů, sociálních sítí, umělé inteligence a všech těch ohromných vymožeností, které nás obklopují. Ovšem osobní kontakt, pohled z očí do očí, objetí i lidské slovo, to je nezastupitelné. Právě tady a teď má divadlo neuvěřitelnou až magickou moc. Cítím to velice silně. S mojí Evinkou máme i představení divadelního charakteru. Je to vlastně jakási divadelní beseda. Jmenuje se Zloun a Popelka a lidé ji mají velice rádi. My jim tam vyprávíme o tom, jak kdysi Evinka hrála Popelku. A jak jsem hrál všechny ty různé negativní postavy. Lidé chtějí slyšet přátelské slovo.
Psali jsme
ROZHOVOR: „Vznikly a zřejmě se ještě objeví nové a velmi pochybné politické subjekty napojené různým způsobem na Rusko a Kreml. To, co se nyní…
Souvisí to i s tím, že vystupujete na svěcené půdě v chrámech?
Ano. V poslední době jsem byl na několika koncertech v kostelech. Během koncertu najednou svatostánek není jenom náboženským místem. Změní se i na prostor umělecký. A slovo tady má až neuvěřitelné kouzlo. Nedávno jsem byl na festivalu barokní hudby a magického slova v kostele u Broumova. Kostel byl plný lidí. Vedle sebe tam byly starší i mladé generace. A všichni doslova nasávali tu atmosféru kostela, který hudba a slovo povyšuje ještě touto formou. Vždy pak cítím, že herectví má neuvěřitelnou moc. Platí tady ta ohromná antická myšlenka, kterou říkám na seminářích rétoriky. Že člověk má takovou váhu, jakou váhu má jeho slovo. Všem doporučuji řídit se nádhernou myšlenkou: „Umění života spočívá v tom, uvědomovat si krásu všedního dne“. To je pro nás všechny podstatné a velmi důležité.
Zmínil jste poselství svobody Jana Amose Komenského, který prožil téměř celý život v emigraci. V naší společnosti ale můžeme i dnes vidět pokusy o rozbití demokracie. Vidíme i deformace, které po sobě nechal komunistický režim. Vzpomínáte na dobu, kdy to všechno v naší zemi začalo?
Samozřejmě. Na to nemohu nikdy zapomenout. Jako malý kluk jsem prožíval nástup totalitního režimu velmi intenzivně. Komunisté navždy poznamenali naši rodinu. Můj tatínek František Přeučil byl v roce 1949 protiprávně obžalován a souzen v procesu s paní doktorkou Miladou Horákovou. Byl odsouzený na doživotí. Vím, že celý ten tým lidí okolo paní Horákové bojoval za to, co nyní prožíváme. Za svobodu, demokracii, svobodu slova, svobodu cestování a za všechno to, v čem nyní žijeme. To by si lidé měli opravdu uvědomit a připomínat. Vážit si toho, že v tomto čase a v těchto momentech žijeme. Že jsou lidé, kteří za to bojovali. Ať už to byl kdokoliv, třeba i můj táta, který byl osobním přítelem Jana Masaryka a sira Winstona Churchilla. Mimochodem, ten kdysi vyslovil krásnou myšlenku o demokracii: „Demokracie je systém sebevědomých občanů, chcete-li gentlemanů“. To je velice přesné.
Bývalí političtí vězni i řada politologů varuje, že „temné síly“ u nás opět zvedají hlavu. A varují před nebezpečím. Souhlasíte s nimi?
To jsou velice přesná slova. Nedávno jsem měl velmi zvláštní zážitek. Seděl v jedné kavárně a viděl jsem, jak po Vinohradské třídě jdou směrem na Václavské náměstí mladí lidé s vlajkami. Měli na sobě trička s nápisem Boj proti bídě. Říkal jsem si, pro Krista Pána, jaká je u nás bída? Když si člověk položí tuto otázku a rozhlédne se po naší zemi, tak uvidí, že všechno v naší zemi funguje. Můžeme kamkoliv cestovat, v lékárnách jsou léky, ve všech obchodech je plno zboží, můžeme podnikat. Tak jakýpak boj proti bídě? Naši lidé by měli čas od času odjet do zemí, kde se žije úplně na hraně. Aby si uvědomili, jaký poklad je, když jim třeba doma z kohoutku teče voda. Mnoho lidí si to vůbec neuvědomuje. Měli bychom si všeho, co máme, vážit a vychutnávat krásu každého dne.
Vraťme se k vašemu otci. Kolik let prožil ve vězení?
Táta byl odsouzen v procesu paní Horákové na doživotí. Naše celá rodina, my všichni, jsme byli tehdy úplně šťastni, když dostal „jen“ doživotí. Že nebyl odsouzen k trestu smrti. Jezdili jsme pak za ním do Leopoldova a na Mírov. Ve vězení byl 19 let. Pak byl propuštěn na sedmiletou podmínku. Život ve vězení si zachránil svojí povahou. Jeho přátelé spoluvězni mi vždy říkali: „Honzo, tvůj táta nás v kriminále vždycky držel svým optimismem a radostí ze života. Tam někteří lidé kolabovali a on je vždy probudil k životu“. Optimismus mám po něm. Proto věřím, že si snad v naší zemi uhájíme svobodu. Že u nás bude pokračovat dál to, co je teď.
Psali jsme
ROZHOVOR: V roce 1982 založil v Brně Roman Horký dnes už legendární skupinu Kamelot. V neuvěřitelně krátké době se Kameloti stali populární…
Svěřil se vám tatínek někdy s tím, co ve vězení prožil?
Devatenáct let. Je to neuvěřitelné, když si to člověk uvědomí. Táta mi vyprávěl věci, které si lidé dneska vůbec neumějí představit. Například, že když se v Leopoldově někdo z vězňů dopustil třeba i jen malého přestupku, tak ho komunističtí dozorci za trest přikovali ke zdi a byl tam tři dny. Takto se chovali k lidem, kteří bojovali za to, abychom my dnes mohli svobodně prožívat a žít dnešní život. Lidé vůbec nemají představu a neuvědomují si, co se tehdy u nás dělo.
Jaké prožíváte pocity, když vidíte třeba v televizních debatách předsedkyni KSČM Konečnou a další tváře okolo ní?
Cítím velkou trpkost. Nechápu to. Komunisté za 40 let své vlády tady po sobě zanechali strašné stopy zla. To, co udělali s lidmi a to všechno, co provedli naší zemi, by mělo být pro nás všechny velikým varováním, aby se to už nikdy neopakovalo. Nerozumím tomu, že i dnes ještě vůbec někdo uvažuje o tom, že by eventuálně znovu mohli komunisté vstoupit do Parlamentu. Je to absurdní.
Na podzim budou volby do Poslanecké sněmovny. Řada lidí má z jejich výsledku obavy. Jak jste na tom vy?
Situaci sleduji, ale o výsledku voleb jsem zatím moc nepřemýšlel. Pevně ale věřím, že vyhraje rozumné slovo a rozumní lidé.
Jan Přeučil je mimochodem hlasem reklamních claimů serveru PrahaIN.cz. O spolupráci jsme jej požádali právě kvůli jeho celoživotním postojům.