Jaroslav Dušek načal další citlivé téma

ROZHOVOR: Je volná energie klíčem k udržitelné budoucnosti, nebo jde pouze o neuvěřitelnou fantazii? „Tato civilizace netouží po volné energii, protože v tu chvíli by nebylo tak snadné ovládat lidi,“ řekl serveru PrahaIN.cz herec a divadelník Jaroslav Dušek.

Populární umělec je známý nejen vynikajícími hereckými výkony, ale také tím, že trvale zneklidňuje část především „učené“ společnosti. S velkou chutí experimentuje, v diskusích otevírá různé pohledy a boří zažité stereotypy. Prozkoumává nové cesty ve všech možných směrech a jeho veřejné besedy mají trvale vysokou návštěvnost. V okamžiku, kdy se v jeho lednovém programu objevily dva diskusní pořady s vynálezcem Ladislavem Pešem na téma volná energie, bylo beznadějně vyprodáno během několika dní už v prosinci. Jaroslav Dušek si vybral velmi zajímavého hosta, Ladislav Peš je totiž držitelem patentu z oblasti studené jaderné fúze, z oblasti čištění vzduchu i úpravy vody. Studuje také lidské tělo z pohledu fyzikálních energií.

Podle tamtamů, které se rozletěly éterem, je pro vaše Divadlo Kampa u konce období neklidu a konečně jste našli nový domov. Jde o skutečnost?

Je to pravda. Novoroční novinkou je, že se s divadlem Kampa stěhujeme do kulturního centra Velký mlýn v Libni v Praze 8. Tady budeme trvale působit a hrát naše představení. Zároveň tady budu mít svoje besední pořady. Klub Lávka, kde jsme byli doposud, je teď otevřené téma. Změnil se tam se nájemce, probíhají zde ještě nějaké soudní dohry, předběžná opatření a máme tam být oficiálně do 15. ledna. Nevíme ale, jestli to bude pokračovat, nebo nebude. Tam je to zatím otevřené a budeme to řešit v polovině ledna. Kdybychom nehráli na Lávce, tak budeme na Lávce 5, kde se buduje náhradní a komornější sál, aby byla změna. Rok 2025 je rok změn, takže nyní přecházíme do Velkého mlýna s divadlem Kampa. Možná, že se Lávka přestěhuje o dva až tři schody dál, to je v jednání. Jak to dopadne, uvidíme.

Je před vámi nová sezona. Co připravujete pro své diváky?

Úplně novou a velkou věc zatím nechystám. Pořád chci dělat představení podle knihy Genové klíče autora Richarda Rudda. To si tak pomalinku převaluji v hlavě. To ale bude tak nejdřív na podzim. Já už mám pracovní kalendář do června hotový a nic nového do něj už nedám. V prosinci jsme začali točit animovaný film Válku s mloky podle románu Karla Čapka, natáčet budeme v Čechách a v Chorvatsku. Režisérem snímku je Aurel Klimt. Teď zrovna jedu v autě s velmi šikovným chlapíkem, který se jmenuje Jura Procházka. Napsal moc hezký, asi dvacetiminutový, filmeček. Je o dědovi a vnukovi, kdy děda učí vnuka správně dýchat. Vnuk je takový novodobý a zrychlený. Poskakuje, špatně mluví, šišlá, dýchá pusou, je pořád na mobilu a má dědu, který ho vezme na chatu na Sázavu. Právě to tam jedeme obhlížet. Tento film se začne točit někdy na jaře. Bude to takový edukativní film, zároveň pro školy a pro děti. Hodně dětí má totiž problém právě s mělkým, nešikovným dýcháním. Ale je to udělané hezky. Děda učí vnuka indiánským zvykům, tedy právě tomu, co bychom si od indiánů měli vzít. Tu jemnost, ticho, klid v srdci a duši, jemné dýchání, jemný dech, žádný zbytečný humbuk, žádné ohňostroje a výbuchy. Žádné války a zbraně, ale spíš tichý indiánský přístup. Myslím si, že bychom si to měli od těch domorodců vzít k sobě. To ticho a radost v srdci, radost ze života, kterou často ty kmeny vyzařují. Tak to bych viděl do nového roku.

Mluvil jste také o Genových klíčích Richarda Rudda...

Ano. To souvisí i s těmi Genovými klíči. A souvisí to také se spisovatelem J. M. Troskou (pseudonym spisovatele Jana Matzala, pozn.aut.), kterého jsem po letech oprášil. Dílo bylo napsáno ve 30. a 40. letech dvacátého století. On si dal pseudonym Troska, protože byl celoživotně nemocný. Byl nesmírně vzdělaný. Kniha je o Atlantidě a o kapitánu Nemovi, o robotické civilizaci, o umělé inteligenci. Píše tam neuvěřitelné věci. Dočetl jsem knihu Kapitán Nemo a nyní budu číst Zápas s nebem. Je to nádhera. Ten člověk ve mně oživil touhu znovu to dílo někam převést. Jeho základní zprávou je totiž klid v srdci a mír lidstva, které žije v radosti. A ne ve válčení nebo v nesmyslných konfliktech. Takže to je téma pro tento rok. Klid, mír, radost, jemnost, jemný výdech, jemný dech. Ona ta věta „blahoslavení chudí duchem“ se dá překládat z aramejštiny jako „blahoslavení ti, kteří jsou jemného dechu“. Slovo dech a duch je v aramejštině jedno slovo. A jemný může také znamenat chudý.

Na leden jste připravil dvě besedy na téma volná energie. Po vstupenkách se doslova zaprášilo. Čím je to pro lidi tak zajímavé?

To je velké téma. Nepotkáte moc lidí, kteří skutečně v oblasti volné energie něco dělají. Hodně lidí o tom ale mluví. Pak jsou mezi námi lidé, kteří opravdu něco dělají. Ti o tom ale nechtějí mluvit a drží se doma. Nepotřebují na sebe upozorňovat, protože chtějí zůstat naživu. Nechtějí mít problémy, jako občas někdo, kdo zmizel nebo zemřel. Nebo vykradli jeho laboratoř. Občas se některým z badatelů stane, že jejich výzkumy o volné energii zmizí. Je to velmi ošemetné téma. Z určitých důvodů tato civilizace zřejmě netouží po volné energii, protože v tu chvíli byste nemohl ovládat lidi. Nebo byste je ovládal mnohem hůř. Pokud by tato energie byla skutečně dostupná tak, jak si přál Nikola Tesla.

To zní velmi zajímavě...

Tesla si přál elektřinu šířit zemí. Pak se ale ukázalo, že by se špatně měřila spotřeba. Tak mu to rychle zatrhli. Odkaz Nikoly Tesly je nesmírně zajímavý. Pořád je to velká záhada, tolik let po jeho smrti je opředen mýty a legendami. A pokud vím, tak spousta materiálů, které po sobě zanechal, nejsou vědcům doposud volně dostupné. Jsou někde zamčené, jak jsem četl v článku amerického fyzika. Psal v něm, že dokumentů je vagon, ale že se k nim nemůžou dostat, protože to blokuje nějaká tajná služba, což je taky jeden z „výborných“ vynálezů naší civilizace.

Vraťme se k volné energii. Podle toho, co popisujete, tak si někdo „vzadu“ nepřeje její využití. Je to tak?

Myslím, že volná energie je takové neustále zneklidňující téma. Snaha některých lidi to různě zesměšňovat je podivná a zvláštní. Místo toho, aby byli podporováni badatelé, kteří se tímto tématem zabývají a snaží se usnadnit nám život na naší planetě, tak je to spíše házení klacků pod nohy. Proto jsem rád, že Láďa Peš je ochotný o tom veřejně hovořit. Má patent z jaderné fyziky a je opravdu vynálezce. Také má patent na úpravu vody. Není to jenom nějaký snílek, který by jenom něco povídal. To, co říká, ale má opřené o svoje patenty. Moc se na něj těším a těším se i na ohlasy.

O volné energii se negativně vyjadřuje například známý klub skeptiků Sisyfos...

To je ten spolek, co uděluje nějaké ty bludné balvany. Nikola Tesla by podle nich dostal balvan jako víno. Na aktivity tohoto spolku nemám vůbec žádný názor. Jejich činnost nesleduji. Jenom vím, že mi kdysi udělili taky ten jejich balvan, ale co dělají teď, nevím. Asi svoje balvany udělují dál. Když ho dali třeba psychiatru Stanislavu Grofovi, tak jsem pochopil, že jde zřejmě o nějakou zastydlou recesi a pubertu. Myslím si, že se v psychice těchto lidí něco stalo, že mají potřebu dávat někomu nálepky. Neustále hlídají jakousi záhadnou pravdu. Jako vědci by mohli vědět, že se často všechno ve vědě mění. Že se názory pohybují a to, co, bylo považováno za nesmysl, tak prostě funguje. Vždyť kdysi se také říkalo, že letadlo nemůže letět, že není možné, aby se stroj těžší než vzduch vznesl. Taky si to tehdy nějací vědci mysleli a taky by jistě udělili balvan tomu vynálezci. Nevyznám se v nich. Možná je k tomu vede nějaký nekonečný strach z fyzické bytosti a pocit osobní důležitosti. Třeba.