foto: Jiří Stivín, se svolením/Hudebník Jiří Stivín
ROZHOVOR: „Svoji kariéru jsem vlastně svým způsobem dávno ukončil. Spíš je to o tom, zda můžu, nebo nemůžu hrát. Zatím to jde, takže pořád hraji,“ řekl serveru PrahaIN.cz nejznámější český jazzový hudebník Jiří Stivín, který se svým uměním proslavil po celém světě.
Kde vás aktuálně posluchači a diváci mohou vidět a slyšet?
V Praze hrávám asi tak jednou za dva měsíce v jazzovém klubu AghaRTA Jazz Centrum. V létě se chystám na Frýdlantské jazzové dílny Karla Velebného. Letos to bude, tuším, 42. ročník. V Českém Krumlově budu hrát na Barokní noci a pak budeme vystupovat na koncertech v různých kostelech. A také mnoho akcí je příležitostných. Teď budeme opět mít ve mlýně ve Všenorech, kde s manželkou bydlíme, už šedesátý víkend CAP-ART Improvizace umění. Na tuto akci se tradičně sjíždějí hudebníci z celého Česka a jako vždy bude v sobotu večer koncert přístupný pro širokou veřejnost.
Pracujete na novém větším projektu? Chystáte nové CD?
CD zatím ne. Ale nakladatelství Galén mi oznámilo, že opět vydá moje dvě nejlepší alba Zvěrokruh a Vivaldiho. To jsou moje dvě stěžejní desky, které jsem kdysi natočil. V tomto okamžiku proto nové CD neplánuji, i když to také není úplně přesné. Možná něco nového bude, ale až na konci roku. Na podzim také máme pravidelný koncert Pocta svaté Cecílii. Letos bude 23. listopadu a zřejmě opět v Divadle Bez zábradlí. V dřívějších letech se tento koncert, asi třicet ročníků, pravidelně odehrával v Rudolfinu. V dubnu budu mít také koncert v Liberci a v Bratislavě. Tam mě pozvali na povídání pro rádio Děvín spojené s vystoupením v tamním hudebním klubu. O Velikonocích na vzkříšení (sobots 19. dubna) budu u profesora Tomáše Halíka v kostele sv. Salvatora hrát na saxofon společně s varhaníkem panem Robertem Hugem. V květnu pak s mojí skupinou vystoupíme na jazzovém festivalu v Černošicích. Je toho poměrně dost.
Vyjíždíte na koncerty do v zahraničí?
Teď jsem měl naposledy koncert v Lipsku. V Německu budu mít další vystoupení někdy na podzim.
Vraťme se ještě k reedici Zvěrokruhu a Vivaldiho. To jsou velmi slavná a oceňovaná alba z vaší dílny.
To je pravda. Ale Supraphon o jejich reedici nemá vůbec zájem. Je to až takové neuvěřitelné. Když jsem chtěl vydat některé části Zvěrokruhu a byl jsem za ředitelkou Supraphonu, tak mi řekla, když si to zaplatíte, tak to vydáme. Tak jsem to zaplatil a v mých pětasedmdesáti letech jsem vydal Quodlibet. Tam jsou ty části právě z Vivaldiho, části ze Zvěrokruhu a části z různých dalších projektů. Ovšem samotný Zvěrokruh už nikdy znovu nevyšel.
To je zvláštní, protože ta původní, ještě vinylová deska měla mimořádný ohlas.
Měla. Díky Bohu za to. Ale je škoda, že takové věci už dnes nejsou k dostání. Doufám a věřím, že pan Lubomír Houdek z nakladatelství Galén Zvěrokruh i Vivaldiho zase obnoví. Před lety jsem natočil také podobnou desku s Warchalovci na Slovensku. Ohlas byl podobný a toto album už od té doby taky nikdy nevyšlo. Proto si tak velmi cením toho, že Galén od Supraphonu koupí licenci a alba opět vydají. Zvěrokruh je moje kultovní deska a toto album už asi ničím nepřekonám. Když kdysi vyšla, tak to byla vlastně náhoda. Vydání tehdy v Supraphonu prosadil Antonín Matzner. Album bylo okamžitě vyprodáno. Vivaldi je deska, na které je v originále šest koncertů pro zobcovou flétnu od mistra Antonia Lucia Vivaldiho. Také toto album bylo bleskově vyprodáno a získal jsem za ně platinovou desku. V souvislosti s hudbou mistra Vivaldiho mě trochu mrzí, že se u nás zobcová flétna celé roky ještě pořád moc neprosazuje. Nevím, proč to tak je. Málokdo na ni pořádně hraje, protože na to u nás nebyly nikdy školy. Teď už se to díkybohu zlepšilo a „zobcovka” se už konečně vyučuje. Já jsem se snažil to vždycky prosadit. Chtěl jsem i já sám vyučovat hraní na zobcovou flétnu, ale vždycky mi bylo řečeno, že na to nemám patřičné školy. Takhle to v našem školství kdysi bohužel bylo. Teď už je to ale konečně lepší.
Prošla dnešní jazzová scéna v Česku změnami, nebo je na stejné úrovni?
Těžko říct. Myslím si, že pro mladé je jazz už maličko na úrovni tak, jako pro nás byla třeba dechovka. Ale pořád je spousta lidí, které baví, a hlavně si myslím, že je zajímavé, že vznikla, i přesto, že to existuje dlouho a já to pořád podporuji, volná improvizace. Hodně se improvizuje v Hybernii, překvapilo mě, že tam chodí hodně lidí. Byl jsem tam asi před měsícem a hrál jsem se zpěvačkou, kterou jsem nikdy neviděl a neslyšel. Hráli jsme spolu téměř hodinu a bylo to skvělé a byl o to velký zájem, takže si myslím, že tímto směrem se to taky ubírá, to je podle mě dobře. Profesionální jazz je samozřejmě skvělý, vždycky byl na světové úrovni a pořád se učí na Ježkově konzervatoři.
Podle vašeho hudebního kalendáře jste poměrně vytížený. Kdy odpočíváte?
Vlastně pořád (smích). Ono to tak jenom vypadá, že toho mám moc. Je ale pravda, že pořád je co dělat. Například Česká televize, na to jsem zapomněl, mi oznámila, že o mně chtějí točit nějaký dokument. Natáčet se prý bude celé léto.
Jste zbytečně skromný. Nevydržíte chvilku v klidu a neustále něco chystáte.
No dobře. Je pravda, že v klidu dlouho nevydržím. Pokud nehraji a mám volno, tak velmi rád jezdím na kole. Někdy třeba i 30 kilometrů denně. To mě hodně baví.
Udržujete se v kondici pouze jízdou na kole. Co další sporty, třeba chůze nebo tenis?
Chůzi moc ne. Nemám totiž úplně ideální kolena a dlouhé chození mi nedělá dobře, ale na kole jezdím absolutně bez problémů, proto cyklistiku preferuji před všemi ostatními sporty. Jezdím hlavně po lesích, zejména v místech, kde nikdo není. Je tam liduprázdno a krásný klid. Zvláštní je, že všichni jezdí po cyklostezkách a stěžují si, že je na nich plno. V lesích, kde jezdím já, je úplně prázdno a je to úžasné.
Kolik hodin denně trávíte ve studiu?
Teď už to není to, co bývalo. Je to daleko klidnější a jednodušší. Hlavně se nyní věnuji tomu, že z archivu vyhrabávám staré věci, na které už jsem dávno zapomněl. Snažím se najít nějaké věci, které kdysi za něco stály, proto dávám dohromady staré pásky, což jsem třicet let nedělal, protože jsem na to neměl čas. Začal jsem s tím za covidu a pokračuji dál. Je to docela zajímavá práce.
Máte za sebou obrovskou kariéru a mnoho zajímavých projektů. Čeho si nejvíce ceníte, co se vám nejvíc povedlo?
Jak už jsem říkal, tak asi onen kultovní Zvěrokruh, to asi opravdu už ničím nepřekonám. Pak je tady samozřejmě i spousta dalších různých věcí. Například už zmíněná Improvizace, která mě hodně baví a velmi se nám povedla. A pak samozřejmě dílna pro tvůrčí činnost v umění Cap-Art. Snažím se tam vštípit svým žákům a účastníkům, že si každý může v hudbě tvořit, že to není jenom o tom, že se naučí hrát na nějaký nástroj. Ale že i my amatéři tady máme prostor. Já jsem samozřejmě také klasický amatér.
Kde a jak budete trávit léto?
Jak jsem zmínil v úvodu rozhovoru, s mojí ženou a psem Bedřichem každý rok jezdíme do Frýdlantu na tvůrčí týden pod názvem Frýdlantské jazzové dílny Karla Velebného. To je už letitá věc. Přebývá poslední žijící lektor a celé to organizuje náš kamarád Aleš Benda. Z lidí, co tam jezdí, tak už nikdo další nezažil úplný začátek této akce. Kromě toho různě jezdíme po Česku a užíváme si léta. A také jsme často doma. Ve Všenorech je příjemně, je tam hezky a není tam moc velký „zvěřinec”, jak se říká.
Jak vás tak sleduji, tak se zatím nechystáte ukončit vaši uměleckou kariéru. A to je dobře.
(smích) Už jsem ji vlastně svým způsobem dávno skončil. Ono je to spíš o tom, zda můžu, nebo nemůžu hrát. Zatím to jde, takže hraji. Občas s manželkou vyrazíme odpočívat k moři, většinou na jaře nebo na podzim. Letos se chystáme na jižní Krétu. Tam se nám velmi líbí, protože tam není moc lidí a je tam příjemně.