Karikaturista Mareš se rozpovídal o „nadutém Klausovi“

ROZHOVOR: „Moje poslední velká výstava byla před dvěma lety v Tančícím domě. Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman, to byla moje svatá trojice. Jejich karikatury jsem vůbec malovat nemusel,“ řekl serveru PrahaIN.cz populární kreslíř Štěpán Mareš. Rozhovor pro naši redakci se uskutečnil během vernisáže jeho výstavy v galerii POP ART Studio Prague v Michalské ulici v Praze.

Pamatujete si, kolik jste už měl výstav? Kolikátá vernisáž je ta dnešní?

Řekl bych, že asi dvacátá, což není zas tak úplně mnoho.

Jde ale o kulaté číslo.

To je pravda, vlastně to jsou kulatiny. Ale pozor, říkám plus minus. Pokud se nepletu, tak v Praze je to čtvrtá vernisáž za 25 let. Moje poslední velká výstava byla v Tančícím domě. Je to přesně dva roky a deset dní. Tehdy vernisáž zahajovala herečka Iva Janžurová a Ivo Hoffman.

Budete také vystavovat v zahraničí?

Nedávno jsem dostal nabídku z Peru, což je zajímavá destinace. A teď někdy další z Rakouska z Vídně. Obojí je v běhu a ve stádiu jednání a příprav.

Jak dalece se posunula vaše umělecká tvorba za oněch dvacet pět let?

Já už to beru ne 25 let, ale 35 let. Takže za 35 let mé profesionální činnosti bylo výstav asi dvacet. Víc ne. Faktem ale je, že když dnes narazím na svoje práce staré 25 nebo 30 let, tak se na to trošku dívám s úsměvem. Je vidět, že ta ruka ještě nebyla tak vymalovaná a vykreslená.

Souhlasíte s tím, co říkají znalci, že umělec zraje?

Myslím si, že to určitě platí. Kdysi mi vyprávěl fotograf Jan Saudek, se kterým jsme toho spolu hodně prožili, že „umělcova” nebo „dělníkova” ruka, on totiž neříkal umělec, ale dělník, stejně jako jeho bratr Kája Saudek, že zraje třeba do 45 až 50 let života, že se neustále vyvíjí a zlepšuje. Když tedy vidím svoje díla stará třeba 35 roků, tak některá jsou z mého pohledu fajn. Z pohledu laika jsou třeba v pohodě všechna, anebo třeba žádná. Ale když vidím svoje věci dnes, tak za nimi samozřejmě stojím daleko víc než za těmi ranými, které jsem kdysi dělal jako sedmnáctiletý kluk.

Mnoho let jste tvořil komiks Zelený Raoul, ve kterém se pravidelně objevovaly karikatury předních politiků. Který z nich se vám maloval nejlépe?

Politické satiře jsem se věnoval, nebo vlastně věnuji dodnes. Například pro server PrahaIN.cz, a jsem za to rád. Dvakrát týdně maluji vtip, takovou mini satiru. V úterý a ve čtvrtek tam vždy dávám drobný vtip. Je to reakce na nějakou událost z poslední doby, stejně tomu tak bylo v Reflexu. Tam to trvalo 28 let. Týden co týden tam vycházela celá komiksová stránka. Byla to na jednu stranu ohromná dřina, nikoho nezajímalo, že jsem třeba byl nemocný. Vánoce, svátky, pátky, narozeniny, to nikoho nezajímalo. Prostě jsem tu stránku musel odevzdat. Na druhou stranu to byla velká škola, v tom smyslu, že se moje ruka cvičila i oči. Prostě musíte sledovat, jak dotyční politici gestikulují, jak mluví, jak se chovají, jak chodí. Během těch let bylo hodně lidí, kdy stačilo nakreslit jenom jejich skutečný portrét a měl jsem karikaturu. Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman, to byla taková trojice, které jsem sám pro sebe říkal „svatá trojice”. Tam fakticky stačilo nakreslit přesný portrét. Zeman - cigareta, panák nebo pivo. Klaus - trošku nadutý, zvednutá brada. Václav Havel - trošku přihrblý. Takže tito tři byli jako modelové absolutně perfektní. Od té doby se ale politikou prohnalo takové množství lidí, že jsem jich opravdu nakreslil stovky. Nakreslit se dá každý. Nerad karikuji ženy, ovšem ženy političky karikuji rád.

Třeba Petra Buzková měla ten komiks kupodivu i v oblibě. Líbilo se jí to, že vlastně se někde objeví. Až do jedné chvíle, kdy se v naší zemi objevila nemoc šílených krav. Respektive na zeměkouli se objevila nemoc šílených krav a nějak se to týkalo i České republiky, to je už 25 let zpátky. A Petra Buzková tam tehdy v jednom komiksovém díle byla ztvárněná jako karikatura a vedle stála nějaká kráva a ona si to asi nějak špatně přebrala. Zřejmě si myslela, že jsme ji chtěli urazit a od té doby už s námi, se mnou a s kamarády scénáristy Zeleného Raoula, příliš nekamarádila.

Jste plný nápadů a nevydržíte v klidu, co připravujete na další rok? Na co se můžeme těšit?

Dodělávám ještě nějaké věci pro Ministerstvo obrany. Jsou to věci týkající se náboru vojáků, budoucích příslušníků Armády ČR. Maluji pro ně takové náborové komiksy, krátké příběhy. Jak už jsem řekl, tak pracuji pro vaši redakci, tedy pro PrahaIN.cz, to je satira. Ovšem mojí hlavní náplní je práce pro Prague City Tourism. To je firma, která patří pod magistrát a přijíždějícím turistům nabízí množství dárkových a upomínkových předmětů, ale také je provází Prahou. Teď pro ně kreslím na takový dvoulist příběhy o světově slavných a známých lidech, kteří měli a mají co do činění s naším hlavním městem.

Například příběh o vědci Albertu Einsteinovi, spisovateli Franzi Kafkovi, o postavě slavného Rabi Löwa a jeho Golemovi, o slavné operní pěvkyni Emě Destinové, malíři Alfonsi Muchovi a podobně. Turisté přijedou a koupí si ten dvoulist, tu čtyřstranu, kde je deset až dvanáct obrázků. Ve zkratce se o té postavě dozví, co a kdy v Praze dělala, proč tady Franz Kafka pobýval a kdy se narodil a tak dále. Například, že Albert Einstein tady učil v letech 1911 až 1912. A turisté jsou překvapení, že Praha je také úžasná i tím, kolik světově proslulých osobností tady žilo, žije, existovalo a existuje. Kromě toho se samozřejmě věnuji i svojí volné tvorbě. To jsou moje obrazy a většinou maluji ženy. To jsou oleje a akryl na plátně.

Připravujete se i na nový komiks?

Nápadů a námětů mám dost. Komiks je ale strašně těžká disciplína a už jsem jich nakreslil hodně. Byť satirického charakteru. Nedávno jsme například měli dělat se scénáristou Petrem Kolečkem komiks Most, respektive převést hraný seriál Most do formy komiksu. Nakonec si to nejmenované vydavatelství rozmyslelo s tím, že prý by komiks byl příliš sprostý a plný neslušných slov. Paradoxem je, že ten seriál běžel s Martinem Hofmannem v hlavní roli v České televizi. Ale tomu vydavatelství se zdálo, že to není úplně dobrý nápad. Komiks je strašně pracná záležitost a myslím si, že se jim budu věnovat dál. Jak už jsem řekl, námětů mám dost. Momentálně ale převládá volná tvorba.

Dalo by se tedy říct, že časem se nějaký komiks z vaší dílny opět objeví?

Určitě. Nepochybně. Vidíte, teď jsem si vzpomněl, že se mi podařila zajímavá věc. Byl jsem z toho hodně překvapený. Zazvonil mi telefon a volali mi zástupci jedné americké firmy. Chtěli po mně, abych nakreslil propagační materiály na slavné bojové letouny F-35, které před časem koupila Česká republika. Překvapilo mě to, že zavolali mně, kreslíři z Evropy, než by to zadali některému z kreslířů z USA. Takže jsem nakreslil i propagační materiály na letouny F-35. To je zase úplně něco jiného než satira, než Zelený Raoul a podobně. Vždy mě potěší, pokud podobnou zakázku dostanu. Těch pracovních nabídek a možností mám hodně a jsem za to rád.

Štěpán Mareš je známý český ilustrátor a komiksový kreslíř. Proslavil se především komiksem Zelený Raoul, který vycházel 25 let. V období, kdy na pokračování tvořil komiks Zelený Raoul, někteří politici prý usilovali o to, aby vedení týdeníku Reflex kreslíře propustilo. Je také autorem komiksu Dlouhý nos a zábavných pořadů v celostátní televizní stanici, ilustrátorem mnoha knih, obalů na CD známých skupin a podobně. V roce 1989 byl během revolučních událostí členem stávkového výboru na Gymnáziu Třebíč, kde studoval. Ilustroval i zdejší školní časopis. Od roku 1990 kreslil komiksy pro různé časopisy a deníky. Spolupracuje také s pražskou zoologickou zahradou. Na začátku roku 2024 navázal spolupráci se zpravodajským serverem PrahaIN.cz, pro který pravidelně kreslí, nejčastěji se jedná o politickou satiru. V minulosti kreslíř dostával anonymní vyhrůžky včetně hrozeb fyzickou likvidací.