Kateřina Brožová vzkřísila proslulý muzikál. Přípravy ji budí ze spaní

ROZHOVOR: Více než třicet let patří herečka Kateřina Brožová mezi nejvýraznější a nejkrásnější tváře české divadelní, filmové i hudební scény. Hraje, zpívá, moderuje a věnuje se i dabingu. Úspěšně podniká ve vlastní agentuře a podílí se na nejrůznějších charitativních projektech. Miluje svoji dceru Kateřinu, jaro, slunce, přírodu, koně, své psy a svoji profesi.

Patříte k umělcům, kteří jsou extrémně vytížení, a navíc máte pověst mimořádně aktivního člověka. Jak u vás pracovně vypadá konec letošního jara?

 Mám toho celkem dost. Ono to vypadá na první pohled poněkud divoce, ale zvládnout se to dá. Je ovšem pravda, že jsem neustále v poklusu, a to jak pracovně, tak v soukromí. Ono to totiž jinak ani nejde. Natáčím nádhernou roli Ivety v seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Kromě toho hraji titulní roli ve hře Linda, což bylo krásné představení v Divadle na Vinohradech. Kvůli covidu skončilo a já jsem si ho převzala pod mojí agenturu Divinus a hrajeme ho po republice. Do toho hraji už řadu let v jednom představení, které se jmenuje Terasa, v Divadle Bez zábradlí a občas mám také vystoupení jako zpěvačka nebo jako moderátorka.

 Tak už začínám chápat, kde se bere ta pověst o akční ženě...

(Smích). To není zdaleka všechno. Nejvíc času mi nyní zabírá práce v mojí agentuře, pod kterou připravuji letní hraní muzikálu Noc na Karlštejně. Díky nám vstal znovu z popela a hráli jsme ho úspěšně už minulý rok na zámku Mělník a v Praze na scéně Na plovárně. Letos kromě Mělníka budeme pokračovat na zámku Konopiště a na zámku Kačina.

Příprava je velmi náročná, neboť jde o představení, ve kterém hraje přes dvacet účinkujících. Znamená to zajistit kostýmy, zázemí, maskérnu, techniku, ozvučení, reklamu a prostě všechno, co to obnáší. Včetně organizace. To všechno zajišťujeme s asistentkou ve dvou lidech. Je to sice občas těžký blázinec, ale strašně mě to těší, protože to představení mám velmi ráda. A také mám radost, že toto představení opět můžeme hrát společně s kolegy.

 Ceny vyletěly nahoru a lidé začali šetřit. Odhadujete, jak úspěšná bude letošní sezóna?

Minulé léto jsme s tímto představením měli velký úspěch. Zatím to vypadá dobře, protože zájem o vstupenky je velmi přiznivý. S velkou pokorou, pevně doufám, všechna tři místa vyprodáme podle našich očekávání. Budím se sice občas ze spaní, aby všechno klaplo, ale věřím, že to nakonec proběhne v pořádku.

 Ani bych se nedivil, kdyby jste ve výčtu aktivit na něco zapomněla...

 Máte pravdu. Připravuji na září v Obecním domě charitativní koncert ve spolupráci s Českou televizí. Bude to přímý přenos za účasti mnoha mých skvělých kolegů a výtěžek půjde pro nadační fond Slunce pro všechny. Přípravy jsou v plném proudu. Kromě toho chystám i vánoční koncerty. Navíc budeme  v agentuře Divinus slavnou komedii Marka Camolettiho A do pyžam. Na prosinec připravujeme agenturní Vánoční ples Divinus. Takže se rozhodně nenudím. Práce mám hodně, ale strašně mě to baví. Hlavně se těším, že to všechno vyjde a potěšíme diváky i sebe.

 Je to už skutečně všechno?

 (Opět smích). Jakmile vyšetřím trochu volna, tak samozřejmě pečuji o dům, o dceru, se kterou jsem v každodenním kontaktu, starám se o naše psy i koně. Takže mám kromě pracovních povinností na programu i úklid obydlí, sekání zahrady a podobně.

 Je to pro vás relaxace, nebo práce?

 Jak se to vezme. Je to hodně práce. Někdy je to ale svým způsobem relax. Spíš mám vždy radost, když mám čas tu práci udělat. Bohužel je to ale práce nekončící. Jednu uděláte a můžete rovnou pokračovat. Občas jsou nutné i nějaké rekonstrukce na domě. K tomu ještě připadá komunikace s řemeslníky, což je skutečně hodně náročné, protože nechci být zavalená prachem ze stavby, ale i to mě bohužel čeká.

 Kdysi jsem četl, že máte k velmi silný, až osobní vztah k jarním měsícům...

 Je to absolutní pravda. K jaru mám vztah nejkrásnější a nejsilnější, jaký jen může být. Toto období je pro mě nabité energií, vůněmi čerstvé zeleně a čekám na něj tři čtvrtě roku, protože trvá velmi krátce. Vždy, když přijde, tak říkám, že cítím jarní vlání (smích) a cítím čirou radost. Pučící jaro, ale vlastně i přelom jara a léta, mám nejraději. Když pak už běží léto, zlátne obilí, které se začne sklízet, tak je to vlastně signál, že se pomalu blíží podzim. Nechci si to připouštět, a proto si užívám naplno jarních a letních dní, dokud to jde.

 Mnoho lidí cítí obavy z budoucnosti, žijí v napětí a ve stresu. Jaký je to pocit, když vidíte, že na vašich koncertech a představeních na okamžik vypnou a pak odcházejí s úsměvem?

 To je vlastně ten hlavní důvod, proč tuto práci dělám. Samotné mi moje práce přináší obrovskou radost a štěstí. To, že mohu hrát dobré role a zpívat zajímavé písničky. To je můj způsob života. Tuto práci ale nedělám někde v obýváku pro sebe, nebo někde stranou, ale dělám to pro lidi, pro publikum. Přináším lidem emoce. To je moje poslání. Lidé emoce potřebují. A v dnešní době pokud možno kladné emoce.

 Jsou v pořádku i slzy?

 Jistě. Pokud si někdo při divadelním představení zapláče, tak to není špatně, protože ze sebe tímto způsobem vyplaví nahromaděné negativní pocity. Pro mě je to svým způsobem i terapie. Nedávno mi bylo hodně těžko, tak jsem hrála roli, ve které jsem se mohla vybrečet a vykřičet. Když mi umíral tatínek, tak jsem v nejtěžších okamžicích měla roli v komedii a pomohla mi alespoň na okamžik na tu bolest zapomenout. Vrátím se k představení Linda. Na jeho konci lidé tleskají a pláčou. A to je přesně ono, o čem hovoříme. Najdou si tam něco, co je chytne za srdce, s čím se ztotožňují a dají průchod svým emocím. A to je velmi dobře.

 Být výraznou a populární osobností má i svoje stinné stránky. Někteří fanoušci mají poněkud zkreslené představy o životě umělců. Například František Nedvěd mi kdysi popisoval, jak před jeho domem šílel nějaký člověk, když ho viděl, jak jezdí na zahradě ze sekačkou. Jak je to u vás?

 Obecně publikum velmi často vnímá umělce prostřednictvím jejich rolí, protože do jejich soukromí nebo do zákulisí vidí jen velmi málo. Divák vidí v divadle nebo v televizi hotové představení nebo natočený film. Za tím se ale skrývá obrovské množství práce. Tři nebo čtyři měsíce zkoušek každý den. Pracujete s režiséry, učíte se texty, rozebíráte jednotlivé postavy. Natáčí se celé měsíce, u seriálů někdy i roky. V létě, v zimě, v dešti. Ale pozor, nestěžuji si. To je prostě naše práce.

 V poslední době prostřednictvím sociálních sítí mají lidé daleko větší možnost do jejich soukromí nahlédnout. Pak už je věc každého umělce, jak dalece to udělá a svoje soukromí otevře. Jsou kolegové a kolegyně, které se cítí být veřejným majetkem, a to do posledního puntíku. Tak sdílejí na sítích každý svůj krok, ale řekla bych, že je to do značné míry zištné proto, aby získávali peníze z reklam.

 Někdo si ale soukromí chrání…

 Samozřejmě. Pak jsou umělci, kteří mají rádi svou práci, odevzdávají se fanouškům, ale část svého soukromí si nechávají pro sebe. Tady ale občas nastoupí bulvární tisk a chce svým čtenářům jejich soukromí zprostředkovat. V okamžiku, kdy zjistí, že se jim to dobře prodává, tak třeba vymyslí nějakou kauzu a najednou tady máme téma, které se jmenuje bulvár.

 Kdysi jste byla jeho oblíbeným terčem...

 Ano. Pro mě je to velmi citlivé téma. Svého času jsem zažívala z jejich strany doslova lynč a nejen od bulváru, ale i od lidí, kteří proti mně bulvární tisk využívali. Už je to řada let. Tehdy pro mě bylo velmi těžké to přežít. Moje jméno si na stránkách bulváru žilo doslova vlastním životem. Moje jméno prodávali a tímto způsobem na mě vydělávali. Proti tomu je velmi těžké se bránit a u někoho to může dovést až ke smutným koncům.

 Někdo vám možná řekne: to je daň za slávu. Ale jakápak sláva v našem malém Česku? Naprosté soukromí si snad mohou zajistit hvězdy z Hollywoodu, které když potřebují, zmizí někam na soukromý ostrov kdesi v oceánu a tam mají absolutní klid a soukromí. U nás umělci jezdí nakupovat do normálních obchodů, stojí ve frontách ve svých autech a prostě žijí normální život jako ostatní lidé. A myslím, že je to dobře.

 Jaký vztah má k vaší profesi dcera Kateřina?

 Když byla malá, tak mě jako každé dítě chtěla mít jenom pro sebe. Večer pro mě bylo velmi těžké odcházet na představení do divadla. A to ještě navíc, když jsem občas slyšela, jak pláče. Přiznám se, že tu bolest cítím dodneška. Ale pokud chce žena pracovat, tak to prostě takové je. To je opravdu daň za tuto práci. Moje Kačenka, až byla o něco starší, to pochopila a dnes máme nádherný vztah. Už mi trochu povyrostla. Je jí dvacet jedna let. Je úžasná, pracovitá bytost, jsem na ni strašně pyšná a jsem šťastná, že ji mám. Už má svoje soukromí, ale částečně ještě bydlíme spolu. Trávíme společně spoustu času.

 Nemrzí vás, že nepůjde ve vašich krocích?

 Tím už úspěšně prošla jako malá, protože má hodně talentu. Jsem ale ráda, že si profesně vybrala jinou cestu. Studuje Newton University College a věnuje se ekonomickému a obchodnímu směru. Je velmi kreativní a myslím, že se to všechno postupně pospojuje. Ve volném čase se věnuje koním, a to jak po stránce obchodní, tak tréninkové. Má už za sebou i mnoho  let parkurového ježdění i reprezentace ČR. 

Myslíte, že se vám při vašem rozletu a vytížení podaří vyšetřit pár dnů volna? Pokud ano, tak  kde a jak budete relaxovat a dobíjet energii?

Práce mám hodně, ale chci si zároveň užít léto se svými nejbližšími u nás v Česku. Mám velmi ráda moře. Ale tady, doma, se ale cítím nejlépe protože mám naši českou zem velmi ráda.  Léto kromě hraní Noci na Karlštějně a natáčení prožiji s dcerou, s naší rodinou a s našimi všemi zvířaty. Budeme chodit na houby, na ryby, chodit se koupat, jezdit na koních, budeme pracovat na zahrádce a také se budu trochu věnovat i sama sobě. A bude to určitě úžasné.