-->

KDE ŽILI SLAVNÍ Beznadějný workoholik Martin Frič vyplul na svém parníku z Hodkoviček do světa fantazie

03. 04. 202218:01
KDE ŽILI SLAVNÍ Beznadějný workoholik Martin Frič vyplul na svém parníku z Hodkoviček do světa fantazie
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku) a Národní filmový archiv/Na snímku Fričova vila i sám režisér (v dokumentu Jiřího Weisse z roku 1937 Továrna na iluze; rozmarný fejeton se snažil divákům poodhalit řadu tajemství výroby filmových snů v době, kdy sice měli filmaři nouzi o peníze, nemohli si ale na nedostatek diváků stěžovat).

FOTO VIDEO Její majitel byl stejně výstřední jako sídlo, které si nechal vybudovat. V pražských Hodkovičkách prostě vyrostl v 30. letech parník pro muže, který byl vynikající řemeslník i stoprocentní profesionál, jehož jméno se stalo značkou kvality.

Prostor, výhled téměř až za obzor, pocit dostatku vzduchu a možnosti svobodně se rozlétnout, pohodlí, luxus, mimořádná architektura… Dopřát si alespoň pomyslnou plavbu do světa fantazie se stalo mottem zlaté éry československé kinematografie a zaoceánská loď zbožňované hvězdy Lídy Baarové nebyla jedinou stavbou, která měla tyto sny proměnit ve skutečnost. K velkolepému parníku byla přirovnáváno i sídlo Martina Friče, jednoho z nejvytíženějších a nejúspěšnějších filmových režisérů té doby.

Z kapitánského můstku svého parníku v pražských Hodkovičkách měl výhled přes Vltavu i na barrandovské ateliéry. Cesta k nim byla ale krkolomnější. Branický most, přezdívaný Most inteligence, byl totiž dostavěn až v roce 1955. A stejně by po něm musel jedině pěšky.

Perla funkcionalismu

Umístění na protějším břehu Vltavy bylo dáno, pozemek ve svahu v pražských Hodkovičkách, v ulici Na Lysinách 208/15, totiž vlastnila už jeho babička. Před začátkem výstavby tu stál mimo jiné srub, který pro něj nechaly postavit barrandovské ateliéry. Pro stavbu vlastního sídla se Frič rozhodl po svatbě s herečkou Suzanne Marwille, která do rodiny přivedla dcery z předchozího manželství Martu a Evu, takže v původním bytě na Vinohradech bylo rázem těsno.

Vilu, připomínající bílou loď s elegantním kapitánským můstkem, pro něj projektoval významný architekt Ladislav Žák, a právě tato stavba Baarovou vzápětí inspirovala. Fričovo sídlo vyrostlo v letech 1934-35 na úpatí zalesněného kopce a s ulicí ho spojuje zapuštěná příjezdová cesta. Třípodlažní dům ve tvaru podélného kvádru se zaoblenými rohy na severní straně je orientován k jihovýchodu, což vedle krásného výhledu zajišťuje i dostatečný přístup slunce. Fanoušci architektury tu najdou všechny výrazné prvky funkcionalismu, od rovné střechy a zaoblených nároží přes pásová a kruhová okna a rampová schodiště až po obytné terasy s trubkovým zábradlím.

Páter Vojtěch:


Dojemné melodrama režíroval v roce 1929. Hlavního hrdinu ztvárnil Karel Lamač, krásnou Frantinu Fričova manželka Suzanne Marwille a bláznivého Josífka Eman Fiala.

Vila naruby

Interiér, který nabízí mnohem méně obytného prostoru, než by se zvenčí zdálo, byl projektován z běžného hlediska jaksi naruby. Zklidňující část ložnic byly proti obvyklým zvyklostem přesunuty, zůstaly v přízemí, kterému vévodí průběžná lodžie. Byt domovníka a pokoj pro služebnictvo byly odsunuty do suterénu s přímým východem do zahrady. Společné obytné prostory byly přesunuty do patra a doplněny zimní zahradou a terasou. A samozřejmě tu nemohla chybět pracovna. Okna, tvořící celou jihovýchodní fasádu, nabízí výhled na Prahu, jídelna má přímý východ na terasu, která ji v letních měsících nahrazovala, takže byla propojena s kuchyní podávacím okénkem. Do obdélné terasy jako by se zakousl prosklený půlválec zimní zahrady. Zahradní úpravy navrhla Fričova manželka ve spolupráci s odborníkem na zahradní architekturu.

Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa:


Jako detektiv Sherlock Holmes v komedii Karla Lamače z roku 1932

Od stolu po osvětlení

Interiér navrhl další významný bytový architekt Josef Hesoun, který zařizoval už předtím jeho byt v činžovní vile ve vinohradské ulici Na Zájezdě. Je vybaven nábytkem z černě mořené laťovky, dýhované bukem, desky stolů pokryl černý opaxit, tedy černé sklo, které bylo běžně užíváno k obkladům. Celý dům zdobí speciálně navržené mosazné lampy s povrchovou niklovou vrstvou, která se objevuje i na dalších doplňcích, na hranách parapetů a stolů. Sedací soupravy byly také navrženy přímo pro Fričovu vilu a jejich potahy barevně korespondovaly s výmalbou stěn. Dne 3. května 1958 byla vila zapsána na seznam kulturních památek, až do roku 1993 v ní žila dcera Marta a užívala ji v téměř nezměněné podobě včetně původního nábytku. Dlouhodobé zanedbání údržby ale postupně vedlo až k narušení omítek a zdiva. Citlivou rekonstrukci dokončili v roce 2004 architekti ateliéru Nacházel ve spolupráci s Julianou Chlumskou, která vrátila sídlu někdejší ráz při zachování dispozice a obnově původních prvků interiéru. Poté se vila ocitla na seznamu luxusních objektů na prodej a je v soukromém vlastnictví.

Dobrý voják Švejk:


Fričova Švejka ztvárnil v roce 1931 Saša Rašilov st. Nestárnoucí písničku, kterou zpíval R. A. Dvorský s mužským sborem, složil Jára Beneš a otextoval Jaroslav Motl.

Hvězda kabaretu

Syn strojního inženýra se narodil 29. března 1902 v Praze, do intelektuálního prostředí. Od mládí hrál na kytaru, zpíval a dobře maloval, takže nakonec přešel z gymnázia na uměleckoprůmyslovou školu. Z tohoto období pocházely jeho první, podle kritiků velmi zdařilé karikatury. Rád také imitoval slavné komiky a tato záliba ho přivedla až do legendárního literárního kabaretu Červená sedma., kde měl nahradit odcházejícího Ference Futuristu. Časem odešel do Bratislavy, kde pod pseudonymem Mac Ferry spoluzakládal kabaret Moderna, stal se jeho první hvězdou a současně i ředitelem. Následovalo krátké působení v Brně, odkud se konečně vrátil do Prahy, kde postupně vystřídal kabarety BUM, Revoluční scénu Emila Arthura Longena, Rokoko a Varieté. V slavné revui Karla Hašlera Nechytejte ho! se dokonce stal hvězdou po boku Jindřicha Plachty.

Kantor Ideál:


Filmem, natočeným v roce 1932 podle románu, který napsal v roce 1917 Ferdinand Tomek pod pseudonymem Adéla Červená, odstartoval Frič sérii úspěšných studentských komedií. Písničku Můj ideál zpívá hvězda němého filmu Anny Ondráková.

Lásku zdědil po kolegovi

K filmu přičichl poprvé v roce 1919 jako autor plakátu pro snímek Dáma s malou nožkou. Pak maloval dekorace, pracoval v laboratoři a začal se podílet na psaní scénářů. Prvním byla v roce 1922 loutková komedie Proč se nesměješ, v níž si zahrál epizodní roli. V roce 1924 začal spolupracovat s Karlem Lamačem, který se stal jeho přítelem i učitelem. Začal se podílet na většině jeho filmů jako umělecký poradce a asistent režie. V roce 1927 byl angažován firmou Bratři Deglové jako scenárista a téhož roku se dostal k režii. V roce 1928 si vzal hvězdu němého filmu, o sedm let starší Suzanne Marwille (Martu Schöllerovou), která přivedla do manželství dvě dcery, jejichž otcem byl režisér Václav Binovec. Čtrnáctiletá Marta a dvouletá Eva přijaly jeho příjmení. V roce 1931 začal s Lamačem režírovat a po stáži ve Francii natočil svůj první zvukový film Dobrý voják Švejk. A rychle se stal jedním z nejvýkonnějších a nejúspěšnějších režisérů.

Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář:


Hvězdou parodie na kýčovitá filmová melodramata první republiky je démonická Hana Vítová. A kdyby snad někdo nepochopil, v závěru se publikum dočká vysvětlení.

Úlitba nacistům

Profesně se rozjel naplno, točil perfektně řemeslně zvládnuté filmy, které měly vysokou uměleckou úroveň. Obrovský úspěch slavily i jeho studentské komedie. Během války musel natočit i dva filmy pro Němce, odmítnutí by znamenalo konec kariéry a vážné ohrožení celé rodiny. V roce 1943 hudební drama Der zweite Schuss (Druhý výstřel), o rok později komedii Dir Zuliebe (Z lásky k tobě). „Není pravda, že ten samotný holý fakt, jak mi podhazovala jedna z mnohých pomluv, jsem kdy tajil. Konečně nutno dodat, že nevím, co by zde mohlo být shledáno závadným. Jistě, když se to hodí, hůl se dá udělat ze všeho. Nikdo vám pak neuvěří ani jinak pochopitelnou ambici, totiž že člověk chce uspět vůbec, za hranicemi pak zvlášť, taková reprezentace přeci nemůže vadit,“ prohlásil později pro knihu Rudolfa Miholy …byl to gigant. Martin Frič a jeho filmy.

Nejlepší ženská mého života:


V jeho posledním filmu z roku 1968 excelovali v hlavních rolích Jiří Sovák a Milena Dvorská

Smrtící frťan

Po zestátnění se stal jednou z nejvýznamnějších osobností československé kinematografie. Po roce 1949 byl členem jednoho z poradních dramaturgických orgánů a občas si odskočil i k dokumentu. V první polovině 50. let fungoval jako krabička poslední záchrany u mnoha ideologicky vyhrocených témat, počátkem 60. let začal spolupracovat i s televizí a stal se předsedou FITES (Filmový a televizní svaz). I když se stal členem KSČ, nevyhnuly se mu kádrové problémy, dokonce čelil námitce, že nevystudoval FAMU, takže by měl působit pouze jako asistent. Když nemohl točit naplno, začal pít. Přestal až po manželčině smrti v roce 1962 a alkoholu se roky vyhýbal. Když u něj v příborníku našel Miloš Forman při práci na scénáři filmu Nechte to na mně láhev koňaku, pouze prý pokrčil rameny a řekl: „Jednou, až mi bude všecko fuk, si z toho báječnýho koňáčku naleju pořádnýho frťana.“ Ta chvíle nastala 21. srpna 1968. Láhev otevřel a vypil. Našli ho až druhý den v bezvědomí a byl převezen do krčské nemocnice, kde 26. srpna 1968 zemřel.

Zdroje: Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, Prázdné domy, Wikipedie, ČSFD, Rudolf Mihola: …byl to gigant. Martin Frič a jeho filmy, Česká televize, Národní filmový archiv, FDB, Český film

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných