KDE ŽILI SLAVNÍ Ján Roháč proměnil zábavu v show, příliš brzy ho ale dohnalo až fanatické nasazení

07. 10. 202221:31
KDE ŽILI SLAVNÍ Ján Roháč proměnil zábavu v show, příliš brzy ho ale dohnalo až fanatické nasazení
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku) a Česká televize/Dům ve Velvarské ulici v Dejvicích, kde žila celá řada slavných herců. Na snímku vlevo nahoře režisér Ján Roháč v dokumentu Příběhy slavných – Poslední gróf

FOTO, VIDEO Spolu v jednom domě. Legendární herecký činžák ve Velvarské ulici 1650/11 v pražských Dejvicích, který je spojovatelem našeho miniseriálu v seriálu, nabídl umělcům soužití, o jakém si dnes můžeme zpravidla nechat jen zdát. Pomáhali si, společně slavili i prožívali drobná trápení a životní tragédie. Jedním z jeho obyvatel byl i geniální režisér, kterého pokorně poslouchal i Karel Gott.

Natočil první filmový muzikál, tleskalo mu Expo v Bruselu i Montrealu, přivedl na svět Horníčkovy Hovory H a ve Slaném řídil samotného Karla Gotta. Zakladatel moderní československé divadelní a televizní zábavy se především sám a rád bavil. Miloval satiru a estrády, které s vkusem dokázal přivést na televizní obrazovku. V jeho projektech účinkovali největší mistři, zářila světla a zněly nejnovější hity, stal se otcem televizní písničky, koncipované jako malý příběh. Zatímco dotáčel jeden pořad v Praze, už mu mezitím připravovali další v Bratislavě. Žil v zběsilém tempu, jako kdyby tušil, že mu na realizaci všech velkolepých nápadů nezbývá dostatek času.

Velvarská 1650/11 v Dejvicích

Konec jasnovidce:

Studentský rejža

Rod Roháčů patří dodnes v oblasti Horní Nitry k starousedlíkům, zprávy o církevním hodnostáři a spisovateli Melchioru Roháčovi pocházejí z přelomu 16. a 17. století. Mladší syn notáře Kazimiera Roháče z Nitrianského Pravna na úpatí Strážovských vrchů a jeho ženy Emílie se narodil 18. června 1932, některé prameny ale uvádějí 1. červen a občas se objeví i 29. únor. Už během studia na gymnáziu v Prievidzi se začal věnovat v školním divadelním kroužku režii a měl na kontě řadu zábavných kabaretních představení v Nitrianském Pravně a Bojnicích. Současně ale také v autorských kabaretech a estrádách hrál a účastnil se s nimi i divadelních přehlídek. A také o nich psal do časopisů. Po maturitě byl v roce 1951 přijat k studiu režie na pražskou DAMU a v posledním ročníku začal současně působit jako režisér v pražském Divadle estrády a satiry (dnešní Divadlo ABC), kde potkal celoživotního přítele Miroslava Horníčka.

Edita Štaubertová - Kde máš vlasy, Véno:

Zákaz hned napoprvé

Po absolutoriu v roce 1955 se stal nejprve na dvě sezóny režisérem ve Východočeském divadle Pardubice, bylo mu ale jasné, že z oblasti žádnou díru do světa neudělá, takže nepřestával pokukovat po metropoli. Po návratu začal režírovat představení v populárním varieté Alhambra, snil ale o filmu a televizi. V roce 1957 režíroval svůj první krátkometrážní snímek, komedii Konec jasnovidce. Na scénáři i režii spolupracoval s Vladimírem Svitáčkem, hudbu pro ni složil Jiří Šlitr a před kamerou excelovala řada skvělých herců v čele s Milošem Kopeckým v hlavní roli. Kvůli pointě, že byla jasnovidci jeho živnost znárodněna, ale dostali Roháč se Svitáčkem načas na Barrandově stopku a diváci mohli jejich první společné dílo zhlédnout až o šest let později.

Kdyby tisíc klarinetů:

Světový unikát

Vzápětí se společně se Svitáčkem stal členem režisérského týmu, který představil světu v roce 1958 na světové výstavě v Bruselu československý unikát, Laternu magiku. V historicky prvním multimediálním divadle na světě propojovaly jednotlivá čísla výstupy konferenciérky, autoři využívali propojení jeviště a obrazu, hereckou akci, hudbu i tanec. Díky němu získal československý pavilon nejvyšší počet bodů a ocenění Zlatá hvězda, 56 jednotlivých cen, množství diplomů a medailí. Laterna magika dostala obratem řadu nabídek prakticky z celého světa, stala se značkou a po návratu zahájila 9. května 1959 oficiálně činnost v paláci Adria na rohu Národní třídy a Jungmannova náměstí jako samostatný soubor Národního divadla.

Dobře placená procházka:

Otec videoklipu

Propojení filmového záznamu a hudby nepřestávalo Roháče lákat, díky tomu se zrodily jeho předchůdci současných videoklipů, krátké filmové příběhy, vycházející z textu písně. V roce 1960 natočil pro televizi s hvězdou Alhambry Editou Štaubertovou její hit Kde máš vlasy, Véno, a pak už šla jedna za druhou: Já jsem zamilovaná Yvetty Simonové, Jezdím bez nehod Milana Chladila, Marnivá sestřenice s Jiřího Suchého, Zdvořilý Woody Karla Gotta… V roce 1962 se zrodil první televizní hudební film Zhasněte lampiony a o rok později nemohl Roháč chybět u prvního českého filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. V té době byla jeho partnerkou Hana Hegerová, která na něj pak vzpomínala jako na životní lásku. To už naplno spolupracoval s divadlem Semafor, které do své série úspěšných představení o Zuzaně přivedlo konečně v roce 1966 na scénu u dívku z masa a kostí, Zuzanu Burianovou a do Roháčova života životní lásku. Svatbu měli naplánovanou na 24. srpna 1968, kvůli invazi spřátelených armád ji ale museli odložit až na listopad. V roce 1970 se jim narodila dcera Kateřina, která se potatila a vystudovala režii.

Hovory H:

Svět zíral podruhé

V 60. letech se Roháč rozjel na plný plyn a stal se mistrem moderní divadelní a televizní zábavy. Měl mimořádný cit pro nové hudební a umělecké trendy, pro detail, přesné vystižení pointy a působivé efekty. V roce 1966 režíroval s Milošem Formanem pro televizi nestárnoucí muzikál Dobře placená procházka, který se zrodil o rok dříve jako džezová buffo-opera v semaforské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. A díky jeho sladění s Vladimírem Svitáčkem a Miroslavem Horníčkem o rok později znovu zíral celý svět, když představili na světové výstavě EXPO ‘67 v kanadském Montrealu Kinoautomat, jehož duchovním otcem byl scenárista a režisér Radúz Činčera. Na historicky první interaktivní film Člověk a jeho dům stáli diváci několikahodinové fronty, zájem o něj projevily i Paramount Pictures a Universal Studios. V Praze bylo kvůli němu poté dokonce nákladně zrekonstruováno kino Světozor a velký ohlas sklidil i později, na Expo ‘74 v americkém Spokane.

Byli jednou dva písaři:

Stand-up po česku

S postupným uvolňováním společenské atmosféry vstoupilo v 60. letech do světa umění velké znovuzrození přímého kontaktu s publikem, kterého kdysi naplno využívali Jiří Voskovec a Jan Werich, proti nimž jsou výkony dnešních stand-up komiků jen slaboučkým odvarem. S Werichovým pozdějším kolegou a svým přítelem Miroslavem Horníčkem se ho Roháč chopil naplno. Navázali na Horníčkovy semaforské úspěšné Hovory přes rampu, s nimiž díky mimořádnému úspěchu objel celou republiku, v novém pořadu Hovory H se v křesle pro hosta vystřídala plejáda populárních osobností. Natočeno bylo 28 dílů, jejich vysílání ale stopla počátkem 70. let nastupující normalizace.

Hrajeme si jako děti:

Nevyléčitelný workoholik

Od roku 1968 chrlil Ján Roháč záplavu zábavných televizních pořadů, řídil největší projekty, od Bratislavské lyry po hudební kabarety. Režíroval v českých i slovenských divadlech, točil záznamy semaforských Návštěvních dnů stejně jako filmy, k perlám jeho filmografie rozhodně patří seriál z roku 1972 Byli jednou dva písaři s Jiřím Sovákem a Miroslavem Horníčkem. Jeho televizní pořady připomínaly svou velkolepostí a efekty východoněmeckou show Ein Kessel Buntes, nebyly ale tak vyzývavé a prvoplánové a nikdy neztratily vkus a uměleckou kvalitu. V 70. letech stál za úspěchem populárních televizních koncertů Karla Gotta, od roku 1977 natáčel úspěšné silvestrovské pořady s Vladimírem Menšíkem, jejichž reprízy jsou dodnes zárukou sledovanosti. Nevydržel chvíli v klidu, zatímco dokončoval jeden pořad v Praze, už mu v Bratislavě připravoval štáb další. Není ani divu, že ho neustálé nasazení nakonec dohnalo. Mimořádný režisér Ján Roháč, který dokázal zvládnout současně dění na scéně i televizní záznam, zemřel náhle a nečekaně 5. října 1980, v pouhých 48 letech.

Zdroje: Wikipedia, Václav Junek: Ján Roháč, kronika obce Nitrianske Pravno, Pavel Klusák: Gott - Československý příběh, Česká televize, ČSFD, Český rozhlas, FDB, Ondřej Suchý: Šemanovice, Encyklopedie českého filmu

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných