KDE ŽILI SLAVNÍ Láska a tragédie, které Stellu Zázvorkovou nikdy nepřebolely

28. 09. 202221:27
KDE ŽILI SLAVNÍ Láska a tragédie, které Stellu Zázvorkovou nikdy nepřebolely
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku) a Česká televize/Dům ve Velvarské ulici v Dejvicích, kde žila celá řada slavných herců. Na snímku vlevo nahoře Stella Zázvorková v komedii Medvěd, kterou natočil v roce 1961 Martin Frič podle stejnojmenné divadelní hry A. P. Čechova.

FOTO, VIDEO Spolu v jednom domě. Vznikl nám tak nějak seriál v seriálu. Proč? To život tak zařídil… Tu uměleckou idylu zařídil Werich. Na první pohled je to jen nenápadný činžák, kterých v Dejvicích najdete celou řadu. V druhé polovině padesátých let vznikl v Dejvicích „herecký dům“, v němž žila celá řada našich slavných divadelních a filmových hvězd, tou první je Stellinka, jak jí kolegové říkali. Zdi tohoto domu pamatují mimořádné vztahy, spoustu lásky i zbytečnou smrt, která navždy poznamenala život jedinečné herečky a komičky Stelly Zázvorkové.

Nápad se zrodil v druhé polovině padesátých let v hlavě mimořádně akčního muže, který neměl nikdy daleko od myšlenky k činům. Tehdy byl Jan Werich ještě ředitelem Divadla ABC a denně se setkával s tím, aj obtížně řešila řada hereckých kolegů problémy s bydlením. Pro šikovného parťáka nemusel chodit daleko a Julius Albert, manžel jeho dobré kamarádky a kolegyně Jaroslavy Adamové, znovu prokázal, že je velmi schopný právník. Založil stavební družstvo, které postavilo hned čtyři činžovní domy.

Herecký dům v pražských Dejvicích, který konečně vyřešil Stelliny problémy s bydlením. Díky němu si mohla konečně vzít k sobě i dceru Janu.

První z nich vyrostl ve Velvarské 1650/11 a téměř všichni jeho obyvatelé měli buď k Werichovi velmi blízko lidsky i profesně, nebo byli přímo členy souboru jeho divadla. Stavět se začalo v roce 1958 a už o dva roky později se mohli šťastní členové družstva nastěhovat. Solidní, podsklepená cihlová stavba tudíž vyrostla tempem, které může dnešním stavebníkům připadat přímo jako z říše snů. Navíc nabídla svým obyvatelům, co leckdy na novějších sídlištích lidem tolik chybí. Všichni se dobře znali, skvěle spolu vycházeli a navzájem si pomáhali. Byla mezi nimi i jedinečná herečka Stella Zázvorková s dcerou Janou, kterou měla z krátkého manželství s Milošem Kopeckým. A jen po pár měsíců později se tu udála i tragédie, která navždy poznamenala její celý další život.

Utrpení mladého Boháčka:

Dceruška z bohaté rodiny

Herecká legenda se narodila 14. dubna 1922 v pražské Krči a její matka se při výběru jména pro jedinou dceru inspirovala svým oblíbeným románem od Camilla Flammariona Stella. Krátce nato se rodina úspěšného architekta Jana Zázvorky přestěhovala do prostorného domu na Letné, odkud byl úžasný výhled nejen na Letenskou pláň, ale hlavně na Hradčany. Tady Stella vyrůstala se starším bratrem Janem, který později navázal na rodinnou tradici a stal se uznávaným filmovým architektem. S krásnou a neobvykle chladnou matkou ale měla velmi problematický, rozporuplný a neupřímný vztah. Klasickou se stala historka, kterou dávala občas k dobru i ve společnosti. Své menší a odmalička spíš oplácané dceři říkávala mimořádná kráska: „...ani stín mé krásy nejsi...“ a mladá herečka s vtipem sobě vlastním jí odpověděla: „...alespoň mám šarm, který chybí tobě...“ Zcela opačný, vřelý a hluboký cit chovala ke svému bohémskému otci a velmi si rozuměla se svým bratrem Jendou.

Na boxu:


Scénka z televizního pořadu Vějíř starých hitů

Jazykový fenomén

Kvůli naprosté rozdílnosti povah se rodiče brzy rozvedli a Stella začala studovat na gymnáziu, odkud přešla na internátní Anglické lyceum, kde byl ředitelem hrabě Černín, a vrhla se na studium jazyků. Díky tomu mluvila plynně sedmi jazyky. V dětství velmi ráda sportovala, nejlépe se cítila v koňském sedle. Po studiích v herecké škole E. F. Buriana nastoupila do Divadla pro mládež Míly Mellanové a odtud už byl jen krůček přímo na jeviště Burianova divadla, kde začínala hlavně tanečními rolemi. Do její slibně rozvíjející se kariéry však zasáhla druhá světová válka, stala se svědkem Burianova zatčení i zavření jeho divadla. Navzdory nacistickému řádění během heydrichiády pak založili mladí herci u Topičů na Národní třídě divadlo Větrník. A právě tam Stella poznala přátele na celý život Zdeňka Řehoře, Josefa Hlinomaze, Miroslava Horníčka a také Miloše Kopeckého, svého jediného životního partnera. Po válce hrála až do roku 1948 v Divadle satiry, pak byla členkou Realistického divadla a Armádního uměleckého souboru a v roce 1955 ji angažoval Jan Werich do Divadla ABC, které bylo od roku 1962 jednou ze scén Městských divadel pražských a Stella v něm hrála až do roku 1993.

Co je doma, to se počítá, pánové:

Flamendři si padli do oka

Poprvé spolu stanuli na jevišti ve hře Faust a Markétka a ani jejich vztah, podobně jako osud jejich divadelních postav, neměl šťastný konec. Kopecký se stal jedinou láskou Stellina života a nejednou o něm nejednou prohlásila, že ji poznamenal rukou mistra jako housle. Zpočátku spolu krátce bydleli v bytě režiséra Petra Schulhoffa a Stella si prý tenkrát myslela, že dům Kopeckému patří. Jenže pak se režisér vrátil z koncentračního tábora, mladý pár musel byt vyklidit a Stella pochopila, že je její vyvolený chudý jako kostelní myš. Vzali se v roce 1946 a k obřadu si ji Miloš vezl na invalidním vozíčku. Byla to recese, která vyplynula z švejkovského představení, v němž právě hráli. Stellin otec byl zetěm nadšený, skvěle si prý rozuměli a vyráželi spolu na dlouhé flámy ulicemi noční Prahy. Matka ale byla opačného názoru a před Kopeckým dceru vážně varovala. Brzy po svatbě se jim narodila dcera Jana Kateřina a Stella záhy pochopila, že Miloš není jako manžel spolehlivý. Přestali si rozumět, roli sehrály finanční starosti, problémy s bydlením, a především Milošova slabost pro něžné pohlaví. Po pouhém roce se rozvedli, zůstali ale přáteli.

Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách:

Ztráta, která nepřebolela

Před kamerou hráli mnohokrát manžele a Stella si až do konce života nechala na dveřích jmenovku Zázvorková - Kopecká. Když se Jana narodila, prožívala Stella nejkrásnější chvíle a mateřství si naplno užívala. Jenže Janě začal časem otec chybět a nemohla se smířit rolí dítěte, jehož matka je slavná a velmi zaměstnaná. Zatímco oba rodiče hráli v divadle nebo někde natáčeli další filmy, dívka v pubertě, kterou často hlídala teta, se cítila odstrčená a zanedbávaná. Nejspíš toužila být středem pozornosti, upozornit na sebe. Párkrát se pokusila sáhnout si na život, ale vždycky tak, aby matku jen vyděsila. Až onoho večera osudného dostala tragický nápad. Přesně věděla, v kolik chodí matka domů z večerního představení, propočítala si, že ji objeví včas a zachrání. Otočila plynovým kohoutkem a čekala. Shodou okolností se ale Stella zhruba dvě hodiny zdržela, protože se zapovídala s Natašou Gollovou. A když konečně dorazila domů, našla ji mrtvou.

Zítra to roztočíme, drahoušku:

Královna české komedie

Diváky si Stella získala především nezaměnitelnou interpretací komediálně laděných postav. Většinou hrála obyčejné ženy z lidu, starostlivé maminky, babičky či sousedky. Určitě si každý snadno vybaví její postavy ve filmech Což takhle dát si špenát, Zítra to roztočíme, drahoušku, Limonádový Joe či Jak utopit dr. Mráčka. Patřila k populárním interpretům i v rozhlase, veselé historky a vtipy bavily posluchače bez rozdílu věku, čehož umě využívala i v zájezdových estrádách. Jako estrádní umělkyně slavila v padesátých a šedesátých letech ohromný úspěch. Po desetiletí hrála především v komediích a pohádkách, a přestože jí roky přibývaly, rolí neubývalo. Nejspíš právě její zařazení do škatulky komičky neumožnilo naplno vyniknout i jejímu charakternímu herectví. Do vážných a dramatických rolí si ji režiséři vybírali poskrovnu, většinu z nich si zahrála až po roce 1989, kdy také zažívala nejhvězdnější období uměleckého života díky památným snímkům Kolja, Pelíšky či Babí léto.

Silvestr hravý a dravý:

Zemřela o samotě

Navzdory častým zdravotním problémům se sympatická, vtipná dáma ráda účastnila i v seniorském věku beneficí, charitativních akcí i besed s diváky, a dokonce sepsala i knihu receptů. V roce 2001 získala cenu Thálie za celoživotní přínos filmu a v roce 2005 Českého lva. Její poslední rolí se stala babička Marešové ve snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Počátkem roku 2005 byla hospitalizována kvůli srdeční arytmii, v polovině dubna oslavila třiaosmdesáté narozeniny a nepřála si žádné dary, jen aby ještě chvíli žila a mohla si zahrát nějakou další postavu. Jednu už měla dokonce vybranou. Zemřela 18. května 2005 ve svém pražském bytě, zřejmě na infarkt. Našel ji synovec, filmový architekt Jan Zázvorka, jenže už přišel pozdě. Věčným spánkem odpočívá na hřbitově v pražském Motole po boku své dcery Jany.

Zdroje: Wikipedia, Čtrnáctka, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, České divadlo, Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Marie Valtrová: Ornestinum – Slavná éra Městských divadel pražských

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných