-->

KDE ŽILI SLAVNÍ Na slávu zbyly jen vzpomínky, zbožňovaná komička ale ztratila mnohem víc

17. 04. 202212:00
KDE ŽILI SLAVNÍ Na slávu zbyly jen vzpomínky, zbožňovaná komička ale ztratila mnohem víc
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku) a Národní filmový archiv/Na snímku rodinný činžovní dům, v němž dlouho žila jedinečná komička Nataša Gollová. Na foto v jedné z mála rolí, v níž se její smysl pro humor nemohl projevit. Jako Eva Halerová v melodramatu režiséra Miroslava J. Krňanského z roku 1935 Bezdětná.

FOTO VIDEO Malicherná závist zničila po válce nejen kariéru, ale celý život někdejšího dívčího ideálu. Aby vyšla s penězi, musela se vzdát bytu na Janáčkově nábřeží, v domě, který nechal pro svoji rodinu postavit její otec.

Rodina Nataši Gollové sice pocházela z Brna, kde se také narodila, přestože svatbu měli její rodiče v Praze. Do metropole je zavedla zpět až otcova politická angažovanost. Právník František Xaver Ferdinand Hodáč se totiž stal po první světové válce generálním tajemníkem Ústředního svazu československých průmyslníků, a protože nechtěl svoji rodinu jen navštěvovat, nechal si v Praze postavit dům. A místo i projekt si vybrat opravdu uměl.

Secesní činžovní dům na pražském Janáčkově nábřeží nechal pro svoji rodinu postavit Natašin otec.

Rodinný činžák

Pětipodlažní secesní činžovní dům na smíchovském břehu Vltavy, na Janáčkově nábřeží číslo 33, nabízel veškeré pohodlí. Rodina obývala velkoryse pojaté byty v prvním a druhém patře, které propojovalo soukromé zadní schodiště. Už samotné dvoukřídlé dveře, jejichž prosklení zdobí bohatý leptaný secesní ornament, napovídají příchozím, že nevstupují do jen tak ledajakého činžáku. Dojem luxusu vzápětí umocní i štukované chodby s mozaikovou dlažbou. Nataša bydlela s rodiči v druhém patře, pohodlný obývací pokoj nabízel výhled na Vltavu a v současnosti na Tančící dům na protějším břehu. Po otcově smrti zůstala v bytě s maminkou Adélou, později se přistěhoval manžel, divadelní režisér a ředitel Karel Konstantin. Z původního vybavení zůstalo jen její oblíbené křesílko a stolek, zbytek rodina odvezla na chatu ve Voznici.

Dodnes se dochoval původní secesní interiér domu.

Eva tropí hlouposti:

Majitelé nájemníky

První patro obývala bratrova rodina. O dva roky starší Ivan Hodáč měl pověst světáka a bonvivána. Už v jedenácti se naučil řídit, později se proslavil jako automobilový závodník. Jezdil v BMW, které mu připravovali mechanici z jinonické Waltrovky, a svým vozům dával originální jména, čímž si vysloužil přezdívku Bibíšek. Poprvé se ženil v roce 1937 jako poručík v dragounské uniformě v roce 1939 s Erikou Marií Magdalenou Stockar von Bernkopf. Měli dvojčata, která ale po narození zemřela, což vedlo k rozpadu manželství. Po válce obýval byt s druhou manželkou Kateřinou, s níž měl děti Ivana a Kateřinu. Po druhé světové válce byl dům zestátněn a jeho majitelé se stali nájemníky. Po roce 1989 byl rodině navrácen v restituci, toho už se ale herečka nedočkala.

Adresa domu je Janáčkovo nábřeží 33 (ten béžový dům vpravo). Je z něj krásný výhled na Vltavu.

Příklady táhnou:

Láska krásné baletky

Významný národohospodář první republiky JUDr. František Xaver Hodáč a Adéla, dcera uznávaného českého historika Jaroslava Golla, který působil na Karlově univerzitě, se vzali 10. července 1909. V roce 1910 se jim narodil syn Ivan a o tři roky později, 27. února 1912, k němu přibyla dcera. Dostala jméno Nataša podle hlavní hrdinky Tolstého románu Vojna a mír a příjmení Gollová později převzala jako vyjádření úcty dědečkovi. Od dětství hrála divadlo s ochotníky, soukromě studovala herectví a moderní scénický tanec. Po maturitě na gymnáziu studovala Filozofickou fakultu UK, měla mimořádný talent na cizí jazyky a stala se členkou taneční skupiny. V roce 1932 se ještě jako Hodáčová představila veřejnosti v Paříži v baletu Vpodvečer parného dne v roli Ptáka snů. A právě v metropoli nad Seinou u malíře Josefa Šímy seznámila se svou láskou, o šestnáct let starším francouzským básníkem a dramatikem rumunského původu a zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou.

Kristian:

Filmaři byli rychlejší

Toužila po divadle, než se ale stačila prosadit, dostala první filmovou roli. V roce 1932 ji Martin Frič obsadil v komedii Kantor ideál. Další dva roky hrála na Slovensku, matčina nemoc a nabídka z Městského divadla na Královských Vinohradech ji ale přivedly zpět do Prahy. Od roku 1935 hrála i na v Městském komorním divadle a Městském divadle na Poříčí a během deseti let ztvárnila téměř padesát postav, které ale zůstaly ve stínu těch filmových. V roce 1939 ji totiž Miroslav Cikán obsadil jako studentku práv Jiřinu v komedii Příklady táhnou. Natašin komediální talent se naplno projevil a toho využil Martin Frič. Nejprve si zahrála usedlou Mařenku v Kristianovi, následovala nesmrtelná crazy komedie Eva tropí hlouposti, která z ní udělala jednu z nejoblíbenějších hereček a idol dívek. S Fričem pak spolupracovala v roce 1941 na úspěšných filmech Hotel modrá hvězda a Roztomilý člověk a ve všech čtyřech projektech byl jejím partnerem Oldřich Nový.

Rukavička:

Trest za otcovy ‘hříchy‘

Rokem 1940 začalo mimořádně těžké období, které trvalo až otcovy smrti v březnu 1943. Otec totiž patřil k nejvýznamnějším politikům Československé národní demokracie a po roce 1934 k Národnímu sjednocení, které se snažilo o obranu republiky proti nacistům. A tak když Nataša dostala nabídku do jediného německého filmu, v kterém kdy hrála, neměla na výběr. Němci ji přejmenovali na Adu Goll a dobře zapadla do děje nenáročného a příběhu letní pohody. Přestože šlo pouze o komedii o bezdůvodné žárlivosti, byla kvůli tomu později nařčena z údajné spolupráce s nacisty. Navzdory problémům s fašisty se stala vedle Adiny Mandlové a Lídy Baarové nejoblíbenější ženou stříbrného plátna a s Adinou se dokonce tak spřátelily, že jedna bez druhé nedala ani ránu. Nakonec je ale rozdělila láska k jedinému muži, válečnému řediteli barrandovských ateliérů Willymu Söhnelovi.

Hotel Modrá hvězda:

Nepomohla ani fakta

V květnu 1945 se přihlásila mezi prvními po výzvě k pomoci s ošetřováním vězňů v Terezíně. Pečovala o bývalé vězně pražského gestapa, v těžkých hygienických podmínkách a semeništi chorob se nakazila, nejdřív tyfem, poté svrabem. Půl roku bojovala o život a smrti unikla jen o vlásek. K morální rehabilitaci to ale nepomohlo. Naopak se dočkala dalších obvinění, že prací v Terezíně chtěla naoko odčinit spolupráci s nacisty. Obvinění z kolaborace nevyvrátila ani fakta, soubor Vinohradského divadla s ní odmítl dál spolupracovat. Hlavní příčinou se stal vztah se Söhnelem, který zachránil mnoha umělcům život. Po válce mu úřady vrátily československé občanství, bylo mu uděleno čestné občanství a po únoru 1948 dokonce působil jako vládní poradce v znárodněném filmovém průmyslu. Řízení proti Nataše bylo zastaveno díky tomu, že zprostředkovávala za války styk s partyzány a šířila protinacistické letáky. Přesto se nálepky kolaborantka nemohla zbavit. Závist byla zkrátka slepá.

Okouzlená:


Posloužila jako zástěrka

Na partnery měla opravdu pech. Po válce se pokusila oživit vztah s Tristanem Tzarou, láska na dálku ale nefungovala. Čtyři roky prožila s hercem Františkem Vnoučkem, kterému ale vztah s populární kolegyní posloužil jen jako zástěrka pro jeho homosexualitu. Do Prahy za ní jezdil i jeden slavný rakouský herec, jenže byl ženatý a rozvádět se nechtěl. V jejich domě také bydlel nějaký čas malíř Josef Šíma, který byl sice svobodný, nakonec se ale stejně rozešli. V roce 1947 přijala angažmá v Českých Budějovicích i nabídku k sňatku od Karla Konstantina. Přesto se na filmové plátno vrátila až v roce 1951, když si ji Martin Frič a Jan Werich prosadili do role Kateřiny-Sirael v Císařově pekaři a pekařově císaři. Po úspěchu slavné komedie se manželé Konstantinovi vrátili do Prahy, do domu na Janáčkově nábřeží se ale navrátil jen stín bývalé krásky, stárnoucí žena s prvními projevy onemocnění kyčlí. Roky 1952 a 1953 strávila na v Divadle Na Fidlovačce, od roku 1955 byla členkou Werichova Divadla satiry, pozdějšího Divadla ABC.

Drahé tety a já:

Konečná stanice

V roce 1962 zemřel Konstantin na náhlou srdeční příhodu a Nataša musela vzít do velkého bytu podnájemníky, protože by sama nadměrné metry nezaplatila. I přes zdravotní potíže pak ještě ztvárnila několik filmových postav, mimo jiné v roce 1974 nezapomenutelnou tetu Fany v komedii Zdenka Podskalského Drahé tety a já. I když podstoupila několik operací, její zdravotní stav se dál zhoršoval. Navíc se potýkala s nedostatkem peněz i přátel. V roce 1977 musela vyměnit byt za garsonku v Štěpánské ulici, kde téměř denně chodila do protější restaurace Šumava. Popíjela se štamgasty, kteří jí dopřávali iluzi někdejší slávy, a závislost na alkoholu nezvládla. Nakonec ji Stanislav Fišer a Josef Zíma přesvědčili, aby se přestěhovala do domova důchodců v Krči. Ve filmu si zahrála naposledy Aničku ve filmu z roku 1981 Konečná stanice, pak se ještě několikrát mihla na obrazovce. Zbytek života prožila pod stálou lékařskou péčí a zemřela ve spánku 29. října 1988. Kráska, která vstupovala do života s obrovským elánem a smyslem pro humor, vypila svůj pohár hořkosti až do dna.

Zdroje: Wikipedie, ČSFD, Česká televize, Aleš Cibulka: Černobílé idoly, Divadlo na Vinohradech, Český film, Encyklopedie Brna, FDB, Český rozhlas, Aleš Cibulka: Nataša Gollová, Dana Kaplanová: Kateřina Hodáčová - Jsem vzteklá jako moje teta Nataša Gollová

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných