-->

KDE ŽILI SLAVNÍ: Smrt scenáristy před očima vlastních dětí

07. 01. 202319:33
KDE ŽILI SLAVNÍ: Smrt scenáristy před očima vlastních dětí
foto: Nikola Balcarová/Vila v ulici Pod Habrovou č. 8 na pražském Barrandově, kterou si nechal postavit nejplodnější televizní autor druhé poloviny 20. století Jaroslav Dietl

FOTO, VIDEO V klidu až nadpozemském, a přitom do centra Prahy coby kamenem dohodil. Legendární scenárista Jaroslav Dietl si místo pro bydlení opravdu uměl vybrat.

Vilu, kterou postavil, žil v ní a tvořil legendární spisovatel a scénárista nejznámějších českých seriálů Jaroslav Dietl, najdete až úplně na konci slepé ulice Pod Habrovou č. 8. Je jednou z mála staveb, které vyrostly v umělecké vilové kolonii na Barrandově až po roce 1948. Podle původních plánů z 20. let 20. století, k jejichž přípravě přizval stavitel Václav Maria Havel architekta Maxe Urbana, který později projektoval pro Miloše Havla Filmové studio Barrandov a Barrandovské terasy, tu měl stát na malém kruhovém náměstí hotel a centrum služeb. K tomu už ale nedošlo.

Scenárista a dramaturg Jaroslav Dietl v dokumentu Příběhy slavných – Příběh vypravěče. Foto Česká televize

Luxus v zeleni

Dietlova vila nabízí v čtyřech podlažích více než velkorysou užitnou plochu 570 metrů čtverečních. Najdeme tu šestnáct pokojů s kompletním zázemím a reprezentativní pracovnou, dokonalý dojem dotváří prostorná schodišťová hala. Na Prahu neobvykle rozlehlá je i zahrada, plynule navazující na sousední les, která měří 1638 metrů čtverečních. V současné době je vila pronajímána, bylo by ale nejspíš možné ji i koupit. Kolik milionů byste ale museli mít, je otázkou.

Vila Jaroslava Dietla na Barrandově, foto Nikola Balcarová

Tři chlapi v chalupě:

Masové šílenství

Seriálový génius, který je považován za nejtalentovanějšího tvůrce druhé poloviny 20. století, domácí pohodlí opravdu potřeboval, protože bral psaní jako řemeslo. Kdo by neznal jeho Nemocnici na kraji města, Píseň pro Rudolfa III., Inženýrskou odyseu či nadšeně sledované Bakaláře. Všechna jeho díla mají jedno společné. Vždy popisoval zajímavé lidské osudy a uměl si udržet pozornost diváků. Nejraději měl lékařskou tematiku, takže ani není divu, že se do jeho Nemocnice lidé doslova zamilovali. Během premiéry vyvolal seriál téměř masové šílenství, a když televize vysílala poslední díl, ulice všude zely prázdnotou.

Ženu ani květinou neuhodíš:

S úctou k řemeslu

A v čem spočívalo jeho mistrovství, jak dokázal připoutat diváky k obrazovkám, že téměř ani nedýchali? „Na inspiraci nevěřil, kdo píše, píše, říkával. Psát se muselo denně, svátky, neděle a prázdniny nevyjímaje. Psaní bral jako řemeslo, kterého si vážil. Když psal o lékařích, radil se s lékaři, když o sklářích, šel do skláren. A když mu potom do toho, co napsal, začali sahat ideologové, přímo zuřil…“ zavzpomínala jeho manželka Magdalena. Při množství práce, kterou dokázal odvést, je pozoruhodné, že si nikdy nepořídil ani psací stroj a jeho dílo se rodilo doslova v rukopisu – psáno rukou na papír.

Píseň pro Rudolfa III.:

Kouzlo obrazovky

Narodil se sice 22. května 1929 v chorvatském Záhřebu, ale jenom proto, že tam jeho rodiče vycestovali za prací, a ještě v dětství se s nimi vrátil zpátky do Československa. Mládí prožil v Brně, a jakmile v roce 1955 dokončil studium dramaturgie na pražské FAMU, začal pracovat v Československé televizi, která ho jako nové médium mimořádně přitahovala. Už o čtyři roky později se podílel na vzniku historicky prvního televizního seriálu Rodina Bláhova, čímž odstartovala jeho plodná kariéra.

Byli jednou dva písaři:

Nenapravitelný workoholik

Jako dramaturg pracoval v Československé televizi až do roku 1973, kdy ukončil i své členství v KSČ a od roku 1974 se stal spisovatelem ve svobodném povolání. A patřil k nejplodnějším, v jeho filmografii najdeme více než 450 titulů, od autorství námětu přes scénáře po dramaturgii. Jen populárních bakalářských příběhů napsal pro Československou televizi až do roku 1980 neuvěřitelných 198. Občas psal i rozhlasové hry, a ještě stihl učit scenáristiku na FAMU. Několik jeho televizních inscenací bylo realizováno až po jeho smrti a některé nenatočené seriálové předlohy vyšly alespoň knižně. V roce 1979 dostal Cenu Československé televize a rok před smrtí se stal zasloužilým umělcem.

Nejmladší z rodu Hamrů:

Dva rozvody a jedna svatba

Když se seznámil se sympatickou Magdalenou, zaměstnankyní ostravského studia Československé televize, byl sice ženatý, ale jiskra, která mezi nimi přeskočila, byla neskutečně silná. V té době byla i ona vdaná a měla dvě děti. A tak se oba rozešli s partnery, zkusili to spolu a vyšlo to. Vzali se v roce 1974, společně vychovávali Magdaléniny děti, a spolu pak měli ještě další dvě. Dietl však nebyl jako mnozí spisovatelé a umělci, kteří žijí nevázaným bohémským životem. O svou početnou rodinu se staral, a ještě přitom stihl psát.

Muž na radnici:

15 stránek denně

„Ráno jsem vypravila děti, on je odvezl do školy a cestou koupil dvě stovky rohlíků a mléko pro celou školu na svačinu. Vrátil se domů, při snídani ho rozčílily noviny a telefonáty, většinou pracovní… A potom šel napsat svých každodenních patnáct stran. Po poledni míval schůzky s dramaturgy, k večeru tenis, po večeři následovala televize, divadlo nebo mariáš s kamarády,“ popsala každodenní rodinný život Magdalena.

Nemocnice na kraji města:

Tragédie při tenisu

Rodinné štěstí skončilo náhle 29. června 1985. Byl dusný podvečer a rodina vyrazila na tenis i s dětmi. Právě se chystali na čtyřhru. „Manžel se rozehrával se synem, zahrál skvělý backhand a najednou upadl. Ještě se pokusil vstát, jenže… Po chvíli přijela sanitka, ale konstatovali pouze, že je konec. Nemohli mu pomoci, infarkt byl silný a rozsáhlý,“ popsala nejhorší okamžiky svého života Magdalena. Nejvíc ji ale trápilo, že se to všechno událo před očima dětí.

Žena za pultem:

Život je boj

Přemlouvala lékaře, aby manžela odvezli do nemocnice, ať ho tam nenechávají s dětmi, ale neuspěla. Museli zkrátka zůstat a počkat na pohřební službu. Večer je pak ještě všechny vyslýchala policie. Nejmladšímu Jeníkovi bylo devět let, Andulce jedenáct, Lucii čtrnáct a nejstaršímu Vojtěchovi, který s nimi na tenisu nebyl, sedmnáct let. Rodina tak přišla během okamžiku o nejdůležitější součást. „Byl největší silou v naší rodině. Můj život ovlivnil úplně ve všem. Jeho heslem však bylo: Život je boj, tak ahoj! A tak bojuju,“ dodala Magdalena.

Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, FDB, Blesk, Za starou Prahu

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných