-->

KDE ŽILI SLAVNÍ Sportovní legendu roku 1968 miloval celý svět. Jenže pak dala jasně najevo, co si myslí

07. 06. 202221:50
KDE ŽILI SLAVNÍ Sportovní legendu roku 1968 miloval celý svět. Jenže pak dala jasně najevo, co si myslí
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku) a CinemArt/Rodný dům slavné gymnastky v Sokolovské ulici, na snímku nahoře Věra Čáslavská v dokumentu Olgy Sommerové Věra 68.

FOTO, VIDEO Nejúspěšnější sportovkyně všech dob, která získala během kariéry neuvěřitelných 140 medailí, z toho 11 olympijských a 22 zlatých na mistrovství světa a Evropy, prožila svou pohádku. Za krátké štěstí pak ale tvrdě platila dvojím peklem.

Režim se ji snažil navždy vygumovat, doma čelila žárlivosti a mindrákům partnera, který se cítil být jejími úspěchy odstavený na vedlejší kolej. Legendární gymnastka Věra Čáslavská prožila dětství v čtvrti, která se stala koncem 19. století jedním z průmyslových předměstí Prahy. Mnohem dřív už ale v místech dnešní Sokolovské ulice, v níž stojí její rodný dům číslo 351/25, vedla směrem na východ významná obchodní cesta, podél níž postupně vyrůstaly zájezdní hostince. Jeden z nejznámějších, U města Hamburku, tu koneckonců stojí dodnes. S rozvojem průmyslu pak postupně přibývaly i činžáky, s jejichž architekturou si nikdo příliš hlavu nelámal, takže vznikl zvláštní pelmel. Kromě jeho někdejší obyvatelky tudíž není ani na jejím rodném domě nic pozoruhodného.

Odhalení pamětní desky na rodném domě:

Osudové setkání

Narodila se 3. května 1942 v Praze, její otec byl majitelem lahůdkářství a matka se starala o domácnost, a kromě Věry vychovávala ještě dvě starší dcery, Hanu a Evu. Věra místo panenek odmalička raději hrála s kluky fotbal, lásku ke sportu, nadání a pevnou vůli zdědila po tatínkovi, který hrál v mládí za Čechii Louny. Už od čtyř let chodila do baletu, pak začala s krasobruslením a díky tomu se v roce 1957 poprvé setkala s gymnastkou Evou Bosákovou. Budoucí dvojnásobná olympijská vítězka perfektně odhadla, že má před sebou velký talent, a začala Věru trénovat. Už v roce 1957 Věra vyhrála mistrovství republiky dorostenek a juniorek, o rok později skončila na mistrovství světa v Moskvě osmá a na mistrovství republiky stanuly na stupních vítězů společně – Eva jako mistryně a Věra druhá. V roce 1959 získala na ME v Krakově první zlatou medaili za kladinu a stříbrnou za přeskok a začala spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl až do olympiády v roce 1964 v Tokiu.

V roce 1964 v Tokiu:

Cesta na vrchol

Na olympijských hrách se představila světu poprvé v roce 1960 v Římě, o dva roky později už ale na mistrovství světa v Praze vyhrála přeskok, k němuž ještě přidala stříbro ve víceboji jednotlivců a bronz v prostných. Bosáková se sice připravovala i na další olympiádu, těsně před ní ale za nejasných okolností sportovní kariéru ukončila, a tím odstartovala éru ,krásné blondýny s drdolem‘. V té době se Věra už věnovala gymnastice, přesto stihla i odmaturovat na ekonomické škole, na studium medicíny už ale nedošlo. Z Tokia přivezla tři zlaté medaile, svět jí rázem ležel u nohou, a právě tenkrát se také seznámila s budoucím manželem, atletem Josefem Odložilem. O rok později získala na mistrovství světa v Sofii zlatých medailí dokonce pět a v roce 1966 v Dortmundu jednu zlatou a dvě stříbrné.

MS v gymnastice 1966:

Hvězda olympiády

V roce 1967 se stala evropskou královnou sportovní gymnastiky, když v Amsterdamu vybojovala zlato ve všech disciplínách. A v roce 1968 jí už ležel u nohou celý svět. Na olympiádě v Mexiku, která se konala jen pár týdnů po invazi ,spřátelených vojsk‘ do Československa, získala za víceboj, přeskok, bradla a prostná zlato a za kladinu a v družstvech stříbro. A postarala se také o politickou aféru, když při předávání medailí za kladinu, v níž bylo vítězství sporně přisouzeno sovětské soupeřce Natalji Kučinské, sklonila na protest proti invazi během sovětské hymny hlavu. Totéž pak udělala ještě jednou, při předávání medailí za prostná, v níž rozhodčí změnili její výhru na remízu s Larisou Petrikovou.

Olympijské hry 19687 v Mexiku:

Svatba roku

Krásná gymnastka a mílař s tváří filmového herce se a během mexické olympiády vzali a jejich svatba se proměnila v událost roku. Mexičané, kteří měli ještě v živé paměti masakr během studentské demonstrace na náměstí Tří kultur (Plaza se las Tres Culturas) v Mexico City, při němž desítky lidí přišly o život, stovky lidí byly zraněny a zhruba tisícovka zatčena, fascinovala žena, která veřejně protestovala proti režimu. Původně se snoubenci chtěli brát v olympijské vesnici, nakonec jim nestačila ani katedrála. Kdo se může pochlubit, že na jeho svatbu dorazilo více než sto tisíc lidí? „Pan arcibiskup Miranda řekl, že Věru mají natolik rádi, že by byli schopni ji třeba ušlapat a prohlásit ji potom za svatou. Raději volím menší způsob obdivu, bez toho ušlapání,“ řekl rozhlasu po svatbě Odložil.

Tichý protest:

Bohyně Vera

Oddal je velvyslanec Karel Hanuš, následoval obřad v barokní katedrále Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie na náměstí El Zócalo. Jenže kvůli davu se snoubenci ani nemohli dostat dovnitř a šli zadním vchodem. „Olympionici svalovci kolem nás utvořili kruh, abychom aspoň mohli vyslechnout zkrácený obřadní akt,“ vzpomínala Věra v jednom rozhovoru. „Na zádech jsme měli spoustu lidí. Drželi jsme dav, aby se vůbec Věra s Pepou dostali k oltáři,“ připomněl mimořádný den gymnasta Bohumil Mudřík, kterému tenkrát unikla medaile jen o vlásek. V přímém přenosu sledovaly obřad miliony diváků, při odchodu dav šílel, v bílých šatech, protkaných zlatem, se přece vdávala ,bohyně Vera‘. Po obřadu museli novomanželé hodinu počkat v kryptě pod sakristií, než se davy zklidní, na hostinu v olympijské vesnici ale nakonec přece jen dostali ve zdraví.

Svatba roku:

Peklo za zavřenými dveřmi

Po olympiádě byla Věra vyhlášena nejlepší sportovkyní světa a druhou nejznámější ženou světa po Jacqueline Kennedy-Onassis. A také podepsala manifest 2000 slov, čímž se režimu definitivně znelíbila. V roce 1969 porodila dceru Radku, začala studovat na FTVS, dalších pět let ale se ji nikdo neodvážil zaměstnat. Lépe na tom nebyl ani Josef, který musel odejít z armády, a pracoval pak jako trenér. Po promoci v roce 1974 Věra porodila syna Martina, oba manželé konečně dostali práci a v roce 1979 i povolení k odjezdu do Mexika, kde působili do roku 1981 jako trenéři. „Vyměnili mě za uhlí. Sověti požádali Mexičany, aby za ně Kubě dodávali uhlí. Mexičané si za to řekli o moje služby, nabídku jsem ráda přijala,“ prozradila Věra po letech. Mexiko na svou modlu nezapomnělo a Odložil její popularitu neunesl. Doma s ním prožívala peklo, byl agresivní, vyhrožoval, žárlil a byl neustále nevěrný. Kvůli dětem se rozvádět nechtěla, nakonec ji k tomu přiměly v roce 1987 samy.

Pocta legendě českého sportu:

Návrat na výsluní

Odložil se po rozvodu znovu oženil a s manželkou Evou měl dvě děti, přesto ale dál Věru v opilosti pronásledoval a vyhrožoval. V listopadu 1989 se Věra vrátila do veřejného života, v lednu 1990 se stala poradkyní prezidenta Havla a od roku 1991 jeho asistentkou. Až do roku 1996 byla předsedkyní Československého, a poté Českého olympijského výboru, a poté členkou Mezinárodního olympijského výboru. Její exmanžel se po roce 1989 vrátil do armády a v letech 1992 až 1993 byl velitelem Mírových sborů OSN v Iráku. Po návratu se ale dozvěděl, že syn Martin ,vyhořel‘ u maturity. Chtěl mu nabídnout pomoc, jejich jediné setkání se ale proměnilo v tragédii. Po jediné ráně, kterou dostal od naštvaného Martina, který se věnoval sedm let bojovým sportům, se už neprobral, a po pětatřiceti dnech v hlubokém bezvědomí zemřel 10. září 1993.

Věra 68:

Trápení ve stínu

Za ublížení s následkem smrti byl odsouzen na čtyři roky, na svobodu se ale dostal už v roce 1997 díky Havlově amnestii, jeho pobyt za mřížemi a mediální kampaň ale Věra nezvládla. S těžkými depresemi skončila v psychiatrické léčebně v Bohnicích, a poté v domově s pečovatelskou službou. V roce 2012 o ní režisérka Olga Sommerová natočila dokument Věra 68 a někdejší sportovní hvězda konečně našla dostatek sil k návratu do života. Jenže na jaře 2015 u ní lékaři diagnostikovali rakovinu slinivky břišní. Podstoupila v pražském IKEM náročnou operaci, poté chemoterapii, jenže nestačila. V úterý 30. srpna 2016 legenda Věra Čáslavská boj se zákeřnou nemocí prohrála. „Pro mě to byla nejlepší sportovkyně století,“ prohlásil o ní v rozhovoru pro iDnes.cz historik českého sportu František Kolář. „Měla v sobě až takovou zavilost, díky které, když se rozhodla, že něco dokáže, tak to taky dokázala.“

Zdroje: Wikipedie, Český rozhlas, Český olympijský výbor, Pavel Kosatík: Život na Olympu, Gabriel Zelenay, Karel Malina: Reportáž o 4 medailích Věry Čáslavské

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných