KDE ŽILI SLAVNÍ Sympatie k nacistům netajil, ze strachu před trestem pak vzal nohy na ramena

18. 06. 202214:41
KDE ŽILI SLAVNÍ Sympatie k nacistům netajil, ze strachu před trestem pak vzal nohy na ramena
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku)/Činžovní dům na Rašínově nábřeží 74, kde bydlel slavný skladatel. Jára Beneš (vlevo nahoře na snímku z Wikipedie) se stal za první republiky jedním z nejúspěšnějších skladatelů filmové hudby a populárním autorem i interpretem řady nesmrtelných šlágrů.

FOTO, VIDEO Jeho melodie kdysi doslova hýbaly Prahou a určitě je také znáte. Duchovní otec lidové operety si ale za války příliš zadal s nacisty. Není divu, že pak raději uprchl do Vídně ještě dřív, než začala vyklízet pozice většina německých okupantů.

Zpěvák, kapelník, hudební skladatel a úspěšný autor filmové hudby Jaroslav ,Jára‘ Beneš se narodil do jednoho z činžáků na pravém břehu řeky Vltavy, stojících na nábřeží, které se táhne od Vyšehradského tunelu až k Jiráskovu mostu. Kdysi se jmenovalo Podskalské, pak Vyšehradské, od roku 1924 Rašínovo, za druhé světové války Karla Lažnovského, poté opět Rašínovo, za komunistů Bedřicha Engelse a po listopadu 1989 nese opět jméno významného politika a ekonoma Aloise Rašína. Úsek mezi Palackého a Jiráskovým mostem ale nesl také názvy Palackého, Vltavské či Heydrichovo.

Střízlivá moderna

V tomto úseku se začalo stavět už koncem 19. století a krátkém období 1910 až 1914 tu vyrostly domovní bloky, u nichž tzv. rostlinnou secesi vytlačila jednodušší dekorace ve tvaru geometrických prvků. Vápenné omítky vystřídal tzv. umělý kámen a půvabné dívky nahradily strnulé sochy svalnatých atlantů. Nejvýznamnější architektonické ,kousky‘ tu vytvořil zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra.

Jednou i ty se přesvědčíš:


Lída Baarová a Nora Stallich v komedii Pán na roztrhání

,Otec‘ lidové operety

Rodák z nábřeží Jára Beneš tvořil především pro operetu, která si rozverností a nenáročností děje o zfilmování přímo říkala, a film přispěl k tomu, že se řada jeho operetních árií proměnila v šlágry, které znají všechny generace, aniž tuší, kdo významně přispěl k úspěchu takzvané lidové operety. Nejpopulárnější byla Na tý louce zelený, jejíž ústřední píseň nechybí v repertoáru žádné dechovky, mezi filmovými vede Uličnice režiséra Karla Lamače. Už méně je známo, že o Benešovo dílo projevily zájem i operetní scény z Vídně, Paříže či Berlína. Většině velkolepých plánů ale učinila konec druhá světová válka.

C. a k. polní maršálek:

Technik kapelníkem

Zpěvák, kapelník, hudební skladatel a úspěšný autor filmové hudby se narodil 5. června 1897, jeho otec Bohuslav byl později generálním konsulem v Mnichově a Splitu. V roce 1915 odmaturoval na gymnáziu v Štěpánské ulici, pak se dobrovolně přihlásil do vojenské služby a během jediného roku sloužil v Polsku, Rumunsku, Albánii a Itálii. V roce 1919 odešel do civilu s hodností poručíka a na přání rodičů začal nejprve studovat na pražské technice. Současně se ale zapsal i na Státní konzervatoř k studiu skladby a instrumentace, už po ale dál studoval soukromě, protože nastoupil jako kapelník a dvorní skladatel v Bukurešti. V 20. letech se živil jako klavírista, korepetitor a skladatel pro divadelní revue a kabarety. V roce 1921 uvedlo Národní divadlo Brno jeho první operetu Příboj lásky, s níž se představil i v pražské Vinohradské zpěvohře. O rok později uvedlo Národní divadlo jeho pantomimu Zlatý závoj, kterou ale kritika ztrhala jako inscenační kýč. Hodně cestoval nějaký čas strávil v Berlíně i ve Vídni, která nejvíc ovlivnila jeho tvorbu.

Poslušně hlásím:


Písničku pro Švejka Sašu Rašilova otextoval Jaroslav Mottl

Úspěch díky Ondrákové

Výrazněji se začal prosazovat v druhé polovině 20. let, k úspěchu mu ale pomohl až zvukový film. Začal spolupracovat s režisérem Karlem Lamačem a jeho prvním velkým úspěchem se stala hudba ke komedii z roku 1930 Anny řádí. Významně k tomu přispěla především jedinečná Anny Ondráková. Rozhodujícím pro jeho kariéru se ale stal v roce 1933 první český hraný zvukový film, komedie C. a k. polní maršálek z roku 1933, který ho katapultoval na vrchol jako autora filmové hudby a kabaretního baviče Vlastu Buriana coby herce a komika. Byl upraven i pro jeviště jako opereta a Beneš se stal nejvyhledávanějším filmovým skladatelem. Stejně jako v 30. letech byly natáčeny filmy neuvěřitelným tempem, chrlil k nim hudbu i Beneš. V roce 1931 jich doprovodil rovnou deset, kromě Karla Lamače začal spolupracovat i s dalšími režiséry.

Růžové psaníčko:


Známá písnička z filmu, který už upadl v zapomnění – Anny Ondráková v komedii On a jeho sestra

Čtyři v jednom

V té době často cestoval, navazoval kontakty a zřejmě tehdy se také oženil s Němkou Norou Herberger, s kterou se přestěhoval do Prahy. Jeho hudba vnesla do světa operety nové hudební nástroje i tance. Významné bylo jeho seznámení s čtveřicí libretistů, Tobisem (ing. Karel Pavlík), Špilarem (Václav Milota), Mírovským (Václav Miškovský) a Rohanem (Vladimír Veselý), kteří působili pod společným pseudonymem Dr. Vladimír Tolarský. Spolupráci odstartovali 3. února 1933 v pražské Velké operetě představením Pařížanka, a pak až do roku 1944 uváděli minimálně jednu operetu ročně. A právě této spolupráci se dočkala filmové podoby už v roce 1932 i lidová venkovská opereta U svatého Antoníčka a Pařížanku natočil v roce 1938 Vladimír Slavínský s názvem Slečna Matinka.

Já zvedám víno ruměné na krásu hezkých dam:


Písničku z komedie Uličnice zpívá František Krištof-Veselý

Nesmrtelná Uličnice

V roce 1936 mu největší slávu vynesly dvě komedie, filmové zpracování lidové divadelní hry Na tý louce zelený a Uličnice s Věrou Ferbasovou v hlavní roli. V té době bylo hodně filmů natáčeno v německé produkci, protože Němci byli ochotni do filmu víc investovat. Po okupaci ale začali trpět kvůli branné povinnosti nedostatkem lidí, což nahrávalo českým snahám pomáhat mladým před totálním nasazením v říši. Dva Benešovy poslední filmy, pod nimiž je oficiálně podepsán pseudonymem Peter Brandt, byly natočeny v roce 1944 v studiu Prag-Film. Krimikomedii Černá ovce natočil Miroslav Cikán, další krimikomedii Sedm záhadných dopisů Vladimír Slavínský, obě s výhradně německým obsazením.

Píseň o krizi:


Ljuba Hermanová v komedii Pán na roztrhání

Útěk před trestem

Během okupace se Beneš netajil sympatiemi k nacistům, takže krátce před osvobozením raději uprchl do Vídně. Nejspíš se bál obvinění z kolaborace a trestu. V rakouské metropoli se údajně živil jako pianista v nočním baru a v té době měl složit ještě i několik operet, bližší podrobnosti ale nejsou známé. V rakouské metropoli také 10. dubna 1949 náhle zemřel. Jeho šágry se ale na filmové plátno dál vracely, například v komedii Chlap jak hora či v Menzelově oscarové hořké komedii Ostře sledované vlaky. A samozřejmě v celé řadě zábavných pořadů, dokumentů a střihových pořadů pro pamětníky.

Zdroje: Wikipedie, ČSFD, Nikola Holcová: Jára Beneš a jeho skladatelská činnost v českých zemích, Historie psaná šelakem, Lubomír Čížek: Český hudební slovník osob a institucí, Československá biografie 1, Jitka Ludvová: Biografický slovník českých zemí, Neviditelný pes

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných