KDE ŽILI SLAVNÍ Vyhlášený komik, herec a tramp: z italské fronty až do Semaforu

03. 07. 202212:21
KDE ŽILI SLAVNÍ Vyhlášený komik, herec a tramp: z italské fronty až do Semaforu
foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku)/Dům v Čerchovské ulici č. 1981/6, v němž žil Karel Effa.

AUDIO, VIDEO Bezkonkurenčně nejošklivější herec, komik a vyhlášený tramp se sice narodil v Praze, už během pár dnů ale skončil u Příbrami. Než konečně našel milovaný domov na pražských Vinohradech, musel ujít ještě hodně dlouhou cestu.

Čerchovská ulice v těsném sousedství Žižkova, v níž žil nezapomenutelný Karel Effa, vznikla v roce 1910 a pojmenována byla podle vrchu u Domažlic, opředeného legendami. A nejen že dům vypadá stále stejně, jen dostal před pár lety nový ,kabátek‘, ale dodnes tu najdete i pamětníky, kteří na svého populárního souseda rádi vzpomínají.

Všechno jako kdysi

Od doby vzniku se název ulice nezměnil stejně jako vzhled, jen fasády krásných činžáků byly rekonstruovány. Najdete tu přehlídku eklektické architektury počátku dvacátého století, především architekta Aloise Zimy, který si liboval v tvorbě rádoby renesančně-gotických paláců s věžemi, i pozdní geometrickou secesi Josefa a Oldřicha Kutinových. A právě v jednom z těchto domů, řadovém činžáku číslo 1981/6, žil dlouhá léta Karel Effa, na kterého pamětníci dodnes s láskou vzpomínají jako na vždy usměvavého souseda, který ani v době nejnáročnější rekonstrukce nešetřil vtipnými chlapskými a mnohdy jadrnými komentáři.

Ves v pohraničí:

Bavil všechny, vždy a všude

Laskavý, nekonfliktní, profesionální, kamarád, vřelý, srdečný… Přívlastků, které přátelé přidávali k jeho jménu, je ještě mnohem víc. Výrazná, ostře řezaná tvář s velkým zakřiveným nosem a charakteristicky zbarvený hlas předurčily Karla Effu pro komický obor na jevišti i před kamerou. Byl velmi populární jako typicky lidový komik, u svých rázovitých figurek dokázal podtrhnout v karikaturní nadsázce veselou mysl, nesmělost, romantickou povahu, uličnickou vychytralost, a zejména pošramocený charakter lotrů různého kalibru. V řadě filmů navíc také nejen zpíval, ale sám se přitom doprovázel na kytaru. Jeho start do života nebyl ani trochu snadný, a možná právě proto se jeho celoživotním cílem stalo bavit všechny, vždy a všude, čímž současně bavil i sám sebe.

Flašinetář:


S Rudolfem Cortésem zpívá písničku z filmu Divotvorný klobouk

Rodiče neznámí

Karel Effenberger se narodil 23. května 1922 v Praze, o svých předcích se ale nikdy nic nedozvěděl. Přišel totiž na svět jako nemanželské dítě, takže byl vzápětí dán na vychování do náhradní rodiny v Březových Hor u Příbrami. Po ukončení obecné školy se vrátil do Prahy a později absolvoval obchodní akademii v Berouně. V pouhých osmnácti narukoval v Hradci Králové do protektorátního vládního vojska, s nímž byl vyslán do bojů na italské frontě. Tam se mu brzy podařilo přeběhnout k spojeneckým vojskům a vstoupil do československé zahraniční armády. Již za války odstartoval uměleckou dráhu účinkováním ve vojenských kabaretech při I. Československé samostatné brigádě v Itálii a po osvobození působil ještě další dva roky jako četař-aspirant v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.

Florenc 13:30:

Hvězda Semaforu

Po odchodu do civilu se stal členem souboru pražského Divadla satiry, a právě v té době si ho také všimli filmaři. Především díky nevšednímu zjevu, jemuž dominovaly šibalské oči, zakřivený nos a komický hlas, se ,našel‘ hlavně v komediích, operetách a parodiích. Další angažmá získal v Divadle Státního filmu, odkud přešel do Hudebního divadla Karlín. Na jeho jevišti působil až do roku 1979 s přestávkou v druhé polovině padesátých let, kdy strávil jednu sezónu na jevišti Werichova Divadla ABC. Vzápětí dostal na čas ,stopku‘, protože si dělal legraci z vrcholných politiků a jeho terčem se stal dokonce i Stalin. A tak vystupoval v různých estrádách, s nimiž jezdil po republice, a absolvoval jich na šest tisíc. Teprve v roce 1979 mu vytrhl trn z paty pražský Semafor, v němž dostal stálé angažmá a zůstal v něm až do smrti. Pro film ho objevil režisér Jiří Weiss, který mu v roce 1947 svěřil v dramatu Uloupená hranice postavu závodčího, který padne v boji proti nacistům na počátku druhé světové války. Vzápětí si zahrál plavčíka Pobřísla v romantickém psychologickém dramatu Františka Čápa Znamení kotvy, s Hanou Vítovou v hlavní roli.

Pyšná princezna:

O velké roli snil marně

Pak už se mu nabídky na výrazné vedlejší role doslova hrnuly a zakotvil na Barrandově natrvalo. Do poloviny osmdesátých let hrál a zpíval ve více než osmdesáti filmech nejrůznějších žánrů, převážně ale komedií. Dostával malé a epizodní role a marně toužil po velké tragikomické postavě fernandelovského typu. Svými kreacemi obohatil také řadu pohádek. Jeho galerii filmových padouchů vévodí strážce pokladu a proradný královský rádce z pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna, zákeřný pistolník Pancho Kid westernové parodie Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera, hejtman Varga v historické komedii Karla Zemana Bláznova kronika a špeh v Lipského detektivní parodii Adéla ještě nevečeřela. V americkém filmu Miloše Formana Amadeus z roku 1984 vytvořil optickou podobu divadelní postavy Leporella z Mozartovy opery Don Giovanni a s filmem se rozloučil o rok později úlohou principála v Jakubiskově pohádce Perinbaba.

Pět strun:


Král zábavných estrád

Bohatě se ale uplatnil i v rozhlase a televizních zábavných programech, jako představitel drobných žánrových figurek se objevil na obrazovce rovněž v řadě inscenací, například Oliver Twist, Svatební cesta, Pražská romance či Růžový Hubert. Nezapomněli na něj ani tvůrci seriálů, mimo jiné hrál například svatebního fotografa v první epizodě Třiceti případů majora Zemana, pana Mánka ve dvou dílech projektu podle scénáře Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka Dnes v jednom domě, v Nemocnici na kraji města či Klapzubově jedenáctce. Naposledy stanul před televizní kamerou krátce před smrtí jako Pažout v třech dílech pohádkové série Václava Vorlíčka Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.

Oliver Twist:


Vášnivý tramp

Vášnivý fanoušek fotbalové Slavie byl ženatý, o jeho manželce, s níž měl jediného syna Jiřího, ale nejsou dostupné žádné in formace. také vášnivý tramp a milovník trampských písní a sám jich řadu složil. Asi největším hitem, který kdy zpíval, se stala píseň Pět strun úplně stačí... V roce 1982 byl vyznamenán jako Zasloužilý pracovník československé kinematografie a v roce 1987 shrnul své osudy a zážitky ve vzpomínkové knize Ve znamení náhody. Jeho životní pouť, na níž neúnavně rozdával lidem radost, potěšení a pěkné písničky, se ale tehdy už plíživě chýlila ke konci. V posledních letech bojoval s těžkou nemocí a v seriálu Arabela se vrací si už i diváci všimli, že si v důsledku podávaných léků není moc podobný. Nezaměnitelný herec a komik Karel Effa podlehl těžké nemoci 11. června 1993, krátce po 71. narozeninách.

Zdroje: Wikipedie, Encyklopedie Prahy 2, ČSFD, Poznej Příbram, FDB, Český rozhlas, Karel Effa: Ve znamení náhody, Česká televize, Český film

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných