foto: Nikola Balcarová (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak), BVD/Vila Na Třebešíně 16; Čeněk Šlégl na obálce knihy Jaromíra Farníka a Radka Žitného „Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scenáristy“. S knírem se objevoval pouze na filmovém plátně, v civilu byl vždy hladce oholen.
FOTO VIDEO Na první pohled není na té vile vlastně vůbec nic mimořádného. Ve své historii ale skrývá smutný osud muže, který se dlouho vzpíral nacistické zvůli, až ze strachu o své nejbližší jejich nátlaku podlehl. Jenže po válce přišlo zúčtování.
Bytová krize není nic nového, naplno ji prožívali naši předkové už před sto lety. Pro ty méně majetné vznikala první družstva, díky tomu například vyrostla vilová část pražského Spořilova. A první domy začaly růst i na Třebešíně, mezi nákladovým nádražím Žižkov a Olšanskými hřbitovy, kde se do té doby rozprostírala jen pole. A v 30. letech si tu nechal postavit v ulici Na Třebešíně 16 vilu i herec Čeněk Šlégl, který si to tenkrát už mohl dovolit. Nabídky filmových rolí se mu v té době doslova hrnuly, ve všech svých rolích zůstával věrný karikatuře zazobaných nafoukanců, barových flamendrů, směšných záletníků či podvodníků. A v divadle byl navíc od roku 1925 velmi úspěšným sparing partnerem národem milovaného komika Vlasty Buriana. Ani ve snu by ho tenkrát nenapadlo, že k stáru skončí ve svém vlastním domě jako podnájemník a bude muset obracet každou korunu.
Osudové prázdniny
Narodil se jako Vincenc Schlögel 30. září 1899 na Žižkově do částečně německé rodiny úspěšného obchodníka, která se ale hlásila k českému národu. Maturoval na gymnáziu v Truhlářské ulici a připravoval se na studium techniky. Také ale velmi dobře maloval, a dokonce složil texty k několika písničkám. Poslední prázdniny ale o jeho budoucnosti rozhodly jinak. Odjel totiž do Pavlíkova k strýci Emanu Doležalovi, který byl ředitelem kočovné divadelní společnosti a v jednom představení nečekaně vypadl jeden z herců. A tak narychlo šoupli na jeviště Čeňka. Strýc ho uvedl do hereckého světa pod jménem Čeněk Šlégl, díky tomu se vyhnul vojenské službě a postupně prošel několika divadelními společnostmi. V společnosti J. O. Martina se zamiloval do kolegyně Heleny, vzali se a měli dceru Blanku. Čeněk se postupně propracoval do malých divadel a v roce 1919 stanul poprvé i před kamerou jako Jan Amos Komenský v historickém pásmu Utrpením ke slávě.
Továrník Daněk a tanečnice Kaťa (Ljuba Hermanová) v komedii Karla Lamače z roku 1934 Nezlobte Dědečka. Foto se svolením Meissnerfilm
Salónní komik
Rychle zapadl do škatulky, která mu seděla, stal se živoucí karikaturou rádoby vznešených mužů, kterým ale není shůry dáno. S chutí ztvárňoval neschopné důstojníky, zdegenerované šlechtice, domýšlivé bonvivány… prostě starší pány, kteří navzdory věku a do očí bijící hlouposti sázejí na elegantní vizáž, šarm a svůdnické umění. Do ateliérů se ale vrátil až v roce 1926, kdy si zahrál hned v osmi filmech. Hlavní role se sice nikdy nedočkal, až do náhlého ukončení filmové kariéry v roce 1941 ale ztvárnil více než osmdesát postav. Ve všech zůstal věrný karikatuře zazobaných nafoukanců, barových flamendrů, směšných záletníků či podvodníků.
Baron Prášil:
Burianův nahrávač
Od roku 1925 byl velmi úspěšným sparing partnerem národem milovaného komika Vlasty Buriana a hráli spolu až do definitivního uzavření českých divadel nacisty v roce 1944. Tuto roli úspěšně zastal i v řadě jeho nesmrtelných komedií, od C. a k. polní maršálka přes To neznáte Hadimršku, Hrdinného kapitána Korkorána a Ducháček to zařídí až po Barona Prášila či Přednostu stanice. Před kamerou ale sekundoval i jiným komikům, například v legendárním Kristianovi byl protihráčem Oldřicha Nového jako seladon v Orientbaru, kterému ohraný seznamovací trik se ,ztraceným‘ kapesníčkem stále nevychází. Stejně úspěšně ale dokázal ztvárnit různé pochybné existence, flamendry, šejdíře a podvodníky i opravdové zločince. Jenže zatímco v divadle a kinosálech se při jeho kreacích publikum válelo smíchy, v soukromí mu bylo čím dál hůř.
Kristián:
Jak podráždit nacisty
Od 30. let začal veřejně vystupovat proti nacistické ideologii. V roce 1933 napsal aktovku, nazvanou Pěkně prosím, uříznou mě!, která byla nekompromisní karikaturou samotného Hitlera. Během mobilizace v září 1938 roznášel letáky proti německé expanzi, takže hned po vyhlášení protektorátu ho přátelé varovali, že se brzy ocitne v hledáčku gestapa. Situaci navíc zkomplikovala dcera Blanka, jejíž přítel Arnošt Weiss byl židovského původu. V roce 1939 pak měl premiéru film Teď zas my, komedie o střetu generací, která Šléglovi v očích nacistů ještě přitížila. Rázně se proti němu postavilo Fašistické studentské hnutí ve svém časopisu Vlajka, a když se snažil situaci vyřešit v redakci, šéfredaktor De La Cámara ho vyzval, aby se přidal k nim, jinak nebude mír pokoj. Šlégl odmítl, takže vlajkaři vzápětí přitvrdili a opřeli se do Blanky a její známosti se Židem.
Tři muži na silnici (slečnu nevyjímaje):
Jako strážník na motorce v reklamě na pneumatiky firmy Baťa z roku 1935
Dokonalá maska
Neustálému nátlaku a vyhrožování nakonec podlehl a 20. března 1940 podepsal přihlášku do Vlajky. „Dostatečně poučen o postupu okupantů a maje obavy z budoucna, nasadil jsem si masku. Ta však musela sedět dokonale, aby ani cípkem nebylo možno pod ni nahlédnout...“, citoval jeho vzpomínku Jaromír Farník v knize Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scénáristy. A byla opravdu tak dokonalá, že se od něj začali přátelé i kolegové odvracet. Navíc Blančin přítel Arnošt porušil návštěvou kavárny Flora protižidovská nařízení a byl zatčen. K výslechu musela i Blanka, která se pak zhroutila a pokusila o sebevraždu. A otec kvůli ní definitivně zahodil čest. Požádal o pomoc vysokého úředníka gestapa, takže se Arnošt vrátil po šesti týdnech z Terezína. V roce 1941 se s Blankou vzali a otec je pak živil oba.
U poklady stál:
Veřejné sebezničení
Pro záchranu rodiny se sešel v prosinci 1941 v rozhlase s Vlastou Burianem v rádoby vtipném nacistickém skeči Hvězdy nad Baltimore, v němž Burian parodoval Jana Masaryka. Burian pak v těchto ,skvostech‘ Josefa Opluštila odmítl hrát, Šléglovi se ale podařilo vyvléknout až po jedenácti dílech fingovaným zraněním. Z Vlajky sice po dvou letech vystoupil, poté co se ale Blance narodila v roce 1943 dcera Zuzana, stal se ještě vydíratelnějším. Gestapo mu jasně dávalo najevo, že musí v propagandistických parodiích hrát dál, jinak rodina jeho dcery nemá šanci přežít. V roce 1942 napsal pod nátlakem gestapa román Návrat, v kterém byly krátké antisemitské pasáže, a v roce 1944 byl slavnostně dekorován Svatováclavskou orlicí. Nuceně ji přijala řada významných osobností, například režisér Otakar Vávra, který podle Václava Vlka st. na otázku Arnošta Lustiga, proč ji přijal, kdysi odpověděl: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“
Hotel Modrá hvězda:
(naposledy před kamerou jako ředitel hotelu)
Tvrdé zúčtování
Čeněk Šlégl hrál ve více než osmdesáti filmech a úspěch měl i jako filmový a divadelní režisér. Napsal jedenáct filmových scénářů, byl autorem textů k filmovým písním. Nacistické vyznamenání ale znamenalo definitivní konec kariéry, dokonce ho v Divadle Vlasty Buriana publikum několikrát vypískalo. Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu a v roce 1947 odsouzen k trestu šesti měsíců, které si odpykal v jáchymovských uranových dolech. Pak dostal od disciplinární rady Svazu československých filmových pracovníků jako jediný herec doživotní zákaz umělecké činnosti. Navzdory vážným problémům s páteří pak pracoval, kde se dalo, mimo jiné v Uhelných skladech na Žižkově a jako pošťák. Ve své vile mohl zůstat jako podnájemník, dostával ale jen minimální penzi, takže prodával po pětikoruně po hospodách své obrázky, malované na skle. Manželka Helena zemřela, vnučka Zuzana, která vystudovala na pražské konzervatoři zpěv, se v roce 1967 provdala do Rakouska a dcera Blanka za ní v roce 1968 emigrovala. Čeněk Šlégl zůstal úplně sám a navždy odešel opuštěný a zapomenutý 17. února 1970.
Zdroje: Wikipedie, ČSFD, Semanovice, FDB, Václav Junek: Celoživotní jízda špatnými vlaky, IMDB, Jaromír Farník: Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scénáristy, Václav Vlk st.: Podivná ocenění, Český film
Psali jsme
FOTO VIDEO Její majitel byl stejně výstřední jako sídlo, které si nechal vybudovat. V pražských Hodkovičkách prostě vyrostl v 30. letech parník…