foto: Chaja Asherová pro PrahaIN.cz/Kris Juggling
ROZHOVOR: Umělec Kris Juggling dokáže jen s několika skleněnými koulemi zklidnit celé náměstí. Vystupuje i s ohněm a kouzly. Jaké to je, když se člověk rozhodne dělat věci po svém?
Co vás přivedlo k modernímu cirkusu a magii?
V sedmnácti letech jsem začal v Polsku v divadelně-cirkusové skupině, kam mě tehdy pozvala kamarádka.
V devatenácti letech jsem se potkal se skupinou kouzelníků, kteří mě vzali do kouzelnického kroužku v Polsku ve Varšavě. Byla to tajemná setkání. Kouzelníci ze začátku nebyli moc ochotni prozrazovat, jak se kouzla dělají. Až později, když viděli, že mám opravdový zájem, že jsem snaživý a chci se rozvíjet, mi postupně začali odkrývat jednotlivé principy. Úplně mě to pohltilo.
Vystoupení se skleněnými koulemi v Mariánských Lázních, které jsem viděla, působilo velmi meditativně. Je to záměr?
Jsem rád, že to tak vnímáte. Má vystoupení s cílem meditativnosti nevytvářím.
Nějakou dobu jsem dělal masáže a léčení hudbou, hrál jsem na handpan a na tibetský gong, odtud jsem získal uklidňující energii.
Mariánské Lázně jsou lázeňské město, kam lidé jezdí odpočívat, takže nechci, aby vystoupení byla rušivá, volím proto jemnou hudbu. Myslím si, že meditativní dojem navíc vytváří i koule, které jsou hypnotizující a působí jako optická iluze. Hlavně sám o sobě jsem dost klidný, usazený člověk a mám klidné pohyby.
Jaké disciplíny děláte kromě tance se skleněnými koulemi (kontaktního žonglování)?
Dělám i ohňovou, světelnou a kouzelnickou show. Kouzelnická show zapojuje diváky a je plná úsměvů.
Také dělám mikromagii, to jsou kouzla pro skupiny okolo pěti až deseti lidí. Například v kavárně se můžu pohybovat mezi stoly a ukazovat lidem kouzla s kartami nebo jinými předměty.
Vystupujete vždy sám?
Vystupuji jen sám, protože to mě nejvíce baví a funguje to tak nejlépe. Kdysi jsem vystupoval se skupinou a ve dvojicích. Ale zažil jsem hádky a dokonce špatné přístupy k tomu vystupování. Proto jsem se rozhodl pro účinkování na vlastní pěst, tak mohu svá vystoupení vytvářet podle mých uměleckých představ a cítím se svobodný.
Co vás motivuje ve vaší umělecké tvorbě pokračovat?
Mojí motivací je radost a vnitřní naplnění. Díky pouličním vystoupením mám možnost cestovat, poznávat svět a zajímavé lidi.
Ta největší a nejdůležitější vnitřní motivace je láska. Bez ní bych už dávno vyhořel. Díky ní vystupuji i v nepříznivém počasí. Neustále se inspiruji, přemýšlím, jak vystoupení posouvat dál a zlepšit je. Už více než deset let je tento druh umění má hlavní profese. A pořád mě to baví!
Vymýšlíte si sám choreografii?
Většinou ano. Svůj nápad na vystoupení vždy pošlu přátelům a oni mi dají zpětnou vazbu. Často ale nejde o choreografii jako takovou, spíše svá vystoupení proměňuji o nová kouzla nebo řeším, jak lépe navázat kontakt s diváky.
Zažil jste během vystoupení i nějakou zajímavost?
Ano, takové zážitky se mi stávají často. Jeden moc milý moment se stal, když mě někdo poznal v Praze a řekl mi, že mě viděl vystupovat v Austrálii.
V Mariánských Lázních mi několik lidí den před svým odjezdem řeklo, že mé vystoupení bylo nejzajímavější částí jejich lázeňského pobytu. Párkrát jsem dokonce slyšel, že jsem lepší než místní zpívající fontána, což mě pobavilo.
Nejkouzelnější zážitek je, že jsem díky svému pouličnímu vystoupení potkal svou současnou ženu a maminku našeho syna.
Vedete svého syna k tomuto umění?
Až bude starší, tak ho rád tímto uměním provedu. Ale jen pokud se o něj bude zajímat sám od sebe. Vnitřní motivace a láska k umění jsou jediným způsobem, jak u něj dlouhodobě zůstat. Třeba za pár let spolu něco podnikneme, už mám několik nápadů, jak ho zapojit do vystoupení.
Kde vás mohou lidé nejčastěji vidět vystupovat?
Přes léto mě lidé mohou nejčastěji potkat na kolonádě v Mariánských Lázních. Stačí se při procházce na chvíli zastavit – vystoupení se skleněnými koulemi je otevřené všem.
Každý rok vystupuji na Art Camp Fire festivalu ve Volyni, kde mám i workshop kontaktního žonglování. Také vystupuji na soukromých akcích, jako jsou oslavy, svatby, plesy a firemní akce.
Jak často vystupujete v Praze?
V Praze už nevystupuji pravidelně, ale zhruba desetkrát do roka si tam pro změnu zajedu.
Jak vypadá váš volný den?
Věnuji se rodině a trénuji, snažím se svá představení co nejlépe vybrousit. Hodně času také věnuji odpovídání na poptávky, starání se o web a sociální sítě. V pokoji mám šuplíček, ve kterém na mě vždycky čeká pár knížek. Většinou to jsou kouzelnické knížky o teorii kouzel nebo o tom, jak předvádět vystoupení, aby byla působivá pro diváky. Občas ale sáhnu i po jiných knihách, které si čtu jen tak pro radost.
Plánujete rozšířit svou tvorbu o další prvky nebo disciplíny?
Určitě. Myslím si, že když se umělec nevyvíjí a vytrácí se z něj nadšení, tak začne stagnovat a publikum to pozná. Pro mě je důležité, aby vystoupení byla živá a čerstvá. Proto do nich neustále přidávám nové prvky, hudbu nebo jiné způsoby zapojení diváků. Pracuji na hotových i na nových vystoupeních. Je to krásná cesta, která nikdy nekončí.