foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Jan Rosák
ROZHOVOR: „Občas můžeme vidět na obrazovkách naprosté dno. Otřesným příkladem je třeba pořad Výměna manželek. Tam si lidé nahlížejí i do záchodu. To už je na mě trochu moc,“ řekl serveru PrahaIN.cz Jan Rosák, herec, moderátor a scénárista.
S jakými plány jste vykročil do letošního roku?
Můj život je už o poznání klidnější, ale stejně jsem pořád v jednom kole. Staráme se s manželkou o naše tři vnoučata, občas vyjedu někam na besedu nebo na divadelní představení. Setkávání s posluchači mě velmi baví, protože tam přijdou lidé proto, aby poslouchali a popovídali si. Pracuji pro Český rozhlas 2. Každý týden v pátek tady mám tříhodinový pořad Šťastnou cestu, do toho ještě připravuji různé další věci, například o češtině, o cestování, o architektuře a podobně. Ty náměty jsou pestré, zajímavé a tu práci mám rád. Pro televizi už nepracuji od okamžiku, kdy skončil náš pořad Poklady z půdy.
Před časem se ozývaly hlasy o tom, že jste se stáhl do soukromí a zmizel jste, což evidentně není pravda. Co chystáte na letošní rok?
No tak už mám věk na to, abych poodešel někam stranou, ale to má ještě svůj čas. Budu dál pracovat pro rozhlas, ale určitě nebudu svůj pracovní záběr rozšiřovat. V mojí profesi jsem byl vždy maximálně vytížený a teď si chci trochu užít důchodu. Snažím se být co nejvíc s rodinou a s vnuky. Trochu už jsem přibrzdil některé aktivity, například s Amforou už jezdím minimálně, jenom asi dvakrát ročně na tenis a fotbal už nehraji. Už mě nebaví pořád si někde něco ještě dokazovat. Když dostanu zajímavou nabídku, tak zvážím, jestli se mi to vůbec vyplatí tam jet. Jestli to není daleko a podobně. Přiznám se, že už nejezdím na výjezdy dál než sto kilometrů od Prahy. Občas, když dostanu něco tady v okolí hlavního města, tak s tím nemám problém. Zahraji divadlo nebo se zúčastním nějaké besedy s diváky. Na delší zájezdy už se mi ale nechce.
Prý jste se vždy vyhýbal plesům. Je to pravda, nebo pomluva?
To je absolutní pravda. Moderovat plesy odmítám zcela zásadně. Postihlo mě to v minulosti pouze několikrát a vždy jsem plesy moderoval s největším odporem. Já to plesové prostředí nemám rád a hrozně mě to nebaví. Především mi vždy vadilo, že člověk, který ples uvádí, něco říká, lidi jsou tam sklonění nad talíři, cinkají příbory, dlabou řízek a ničeho si nevšímají. Takže pomluva to opravdu nebyla.
Vraťme se k vašim plánům. Rád cestujete. Kam zamíříte letos?
Plány máme veliké. S celou rodinou pojedeme na výlet do Barcelony a těším se, že si to pořádně užijeme. Nepochybně pak budeme trávit také čas s našimi přáteli. Už mnoho let máme partu přátel, kteří mají společnou zálibu, kterou je dobré víno. Takže se pravidelně scházíme u vína. A také jezdíme na Moravu i do zahraničí.
Dáváte přednost bílému, nebo červenému?
To je otázka, která každému člověku, který má rád víno, vyloudí úsměv na rtech. „Bílé, nebo červené víno?“ To je otázka, při které vždy trochu nadskočím, když se mě takto zeptá číšník. Červené víno může být výborné a může být hrozné. A bílé víno může být skvělé a může být také příšerné. Je třeba vědět, odkud to víno je, jaká odrůda nebo třeba z které je provincie a podobně. Takže mám rád červené a mám rád i bílé. A spíš suchá vína.
Říkal jste, že se hodně věnujete vnoučatům. Předáváte nové generaci svoje zkušenosti? Vyrážíte třeba na výpravy do lesů a podobně?
S manželkou už několik let opět bydlíme v Praze a žádný pořádný les, kam bychom s nimi mohli chodit, nemáme, ale naši vnuci teď stejně mají úplně jiné spády. Jsou oba sportovci a teď mají nový koníček. Před časem si oblíbili lezení na umělou stěnu, to je teď jejich největší záliba.
Vy jste si to také zkoušel?
Přiznám se, že umělou stěnu jsem nikdy nezkoušel. Ani předtím, a teď už vůbec. Vím, co si můžu dovolit a nerad bych spadl z pětimetrové výšky. Ale je zajímavé sledovat ty kluky na stěně, to mě hodně baví. Máme ještě vnučku a ta pro změnu tancuje. Například právě teď pojedeme s manželkou pro vnuky do Říčan. Vyzvedneme je ze školy a pak je rozvezeme na kroužky.
Občas se ozývají různé hlasy, které tvrdí, že dnešní mladá generace bude vyrůstat v poněkud složitém světě. Jak to vidíte vy?
Doba je samozřejmě mnohem složitější než ta, ve které jsme ještě před několika lety žili. Na člověka útočí doslova ze všech stran nejrůznější vlivy. Myslím si, že je poměrně těžké odolávat i nejrůznějším kreténům, kteří nás oslovují a hovoří na nás na Facebooku i na dalších různých sociálních sítích. V tomto smyslu to mají naši vnuci nepochybně daleko mnohem těžší, než jsme to měli my. Já jen doufám, že pokud na ně budu mít nějaký vliv, tak jej bezvýhradně použiji na to, abych je uchránil před těmito různými hlupáky. I když je to velmi těžké.
Prý jste se udělal radikální krok a odstřihl se od všech sociálních sítí?
Ano, je to tak, a proto se mi nyní daří skvěle. Asi před rokem a půl jsem třískl do stolu a řekl jsem dost! A skutečně jsem se od tohoto prostoru odstřihl. Nemám důvod hádat se s nějakými hlupáky, kteří se navíc schovávají v anonymitě. Udělal jsem to už před rokem a je mi krásně, protože tihle hňupové na mě už nemůžou. To, co se občas děje na sociálních sítích, je skutečně strašné a nevidím důvod, proč bych měl být toho dál součástí. A to není všechno. Na některých televizních stanicích běží totálně úpadkové pořady. Moji vnuci mají to štěstí, že se na televizní programy nedívají, takže na ně nemají vliv ty strašlivé zjevy, které na člověka občas vykouknou z různých imbecilních pořadů, jako je třeba reality show. Mě tyto pořady hluboce uráží a nechci s tím mít nic společného.
Vy jste mnoho let patřil mezi známé televizní tváře. Vždy z vás zářil optimismus. Teď z vás cítím jakési zklamání.
Máte pravdu, je to samozřejmě zklamání. Protože to, co dnes občas můžeme vidět na obrazovkách, spadlo na naprosté dno. Některé pořady se propadly do absolutního suterénu, je to opravdu strašné. Je za tím samozřejmě především business. Otřesným příkladem je třeba Výměna manželek. Tam se lidé vzájemně dívají nejen do postelí, ale i doslova do záchodů a já nevím, co všechno. To je přece příšerné. Tyto věci už nechci ani vnímat, ani o nich vědět. Možná jsem se o nich ani neměl raději zmiňovat, protože člověk se ušpiní, jen o tom promluví.
Rozumím.
Není mi z toho dobře a trochu mě mrzí, jakou podobu některá televizní tvorba dostala. Je to škoda. Nepatřím k zapšklým dědkům, kteří tvrdí, že v dobách jejich mládí byl svět hezčí, holky krásnější a pivo lépe chutnalo. To v žádném případě. Domnívám se, že jsem velmi tolerantní člověk. Umím se přizpůsobit modernímu světu i dnešní době. Jsem ale přesvědčený o tom, že některé hranice vkusu nesmí být v normální společnosti překročeny. A to občas bohužel děje.