Lesní mechanizátorka Zuzana: Práce není jen o síle, ale i o soustředění, technice a respektu k přírodě

ROZHOVOR: Profesi, o kterou se lidé nikdy moc nezajímali, přiblížila lidem jako málokdo. Především díky sociálním sítím, kde postuje svou náročnou práci se dřevem v lese. Zuzana Navrátilová musela od osudu spolknout velmi hořkou pilulku, když jí před pěti lety při práci tragicky zahynul otec.

Jaký je váš životní příběh, jak jste se k profesi dostala? 

Pocházím ze Šumperka a k přírodě jsem měla blízko odmala. Nikdy mě nelákala představa klasické kanceláře, potřebovala jsem pohyb, prostor a smysluplnou práci. K lesu jsem se dostala postupně. Díky svému otci, který mě odmala vedl k téhle profesi. Když můj táta v mých 18 letech zemřel, rozhodla jsem se převzít jeho firmu. Dnes pracuji jako lesní mechanizátor, obsluhuji vyvážecí soupravu, LKT (lesní kolový traktor, tzv. lakatoš – pozn. aut.), pracuji i s motorovou pilou a podílím se i na přibližování dřeva s pomocí koně. Je to fyzická práce, ale pro mě naprosto přirozená.

Děláte fyzicky náročnou práci. Jak moc vás to baví?

Baví mě hodně. Ta práce není jen o síle, ale i o soustředění, technice a respektu k přírodě. Každý den je jiný, jiné počasí, jiný terén, jiné podmínky. Únava k tomu patří, ale je to ten dobrý typ únavy, kdy víte, že jste za sebou nechala kus poctivé práce.

Co je na vaší práci nejtěžší?

Nejtěžší je kombinace fyzické náročnosti, odpovědnosti a podmínek, které si nevyberete. Pracujeme v horku, dešti i mrazu. V lese musíte být stále ve střehu, protože pracujete s těžkou technikou. A zároveň je to obor, kde si jako mladá žena musíte respekt vybudovat.

Co obnáší získávání zakázek?

Je to hlavně o důvěře a pověsti. V lesnictví fungují hodně doporučení a dlouhodobé vztahy. Klíčové je být spolehlivá, dodržet domluvené termíny a odvést kvalitní práci. Lidé si mezi sebou rychle řeknou, kdo jak pracuje.

Jak náročná je péče o koně a o techniku?

Je to každodenní závazek. Kůň není stroj, potřebuje péči, pozornost a vztah. Krmení, čištění, kontrola zdravotního stavu, to všechno je každodenní samozřejmost. A technika také vyžaduje pravidelnou údržbu, kontrolu a servis. Když se o ni nestaráte, vrátí vám to v nejméně vhodnou chvíli.

Co děláte ve chvílích volna?

Volno trávím většinou aktivně. Mám ráda pohyb, přírodu a čas s blízkými. Někdy je ale největší luxus obyčejný klid bez hluku strojů, jen ticho.

Ráda především chodím na hory. U moře jsem ještě nikdy nebyla, ale i to bych ráda navštívila. 

Co pro vás znamená les?

Les je pro mě víc než práce. Je to prostor, kde se cítím přirozeně a klidně. Učí mě respektu, trpělivosti a pokoře. Člověk si tam uvědomí, že není střed světa.

Jaké si z lesa odnášíte zážitky, například se zvěří?

Les umí být překvapivý. Setkání se zvěří jsou vždy silná, ať už je to srnčí, jelen nebo třeba divočák. Jsou to momenty, kdy se práce na chvíli zastaví a vy si uvědomíte, že jste hostem v jejich prostoru. Tyhle okamžiky se nedají úplně popsat, musí se zažít. Právě se začnu věnovat myslivosti, takže mi to dává větší smysl. 

Zuzana Navrátilová (16. února 2001) studovala střední školu, obor grafický design, kterou ale kvůli tragické události v rodině nedokončila a rovnou převzala otcovu firmu. Kromě jejího největšího koníčku, kterým je práce v lese, se zajímá o hory, má ráda turistiku, věnuje se i sociálním sítím a také terénním autům. Chystá se začít s myslivostí. Na sociálních sítích má dosah stovek tisíc zhlédnutí, přesahuje skrze ně i hranice republiky.