foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Zpěvačka Lucie Bílá
ROZHOVOR: „Když je zle, tak musíte přidat. Nedat se! Každý cítí, že se něco děje. Ale já věřím, že všechno dobře dopadne. Nesmíme před tím zavírat oči. Ale je důležité netrápit se něčím, kam nedohlédneme,“ řekla serveru PrahaIN.cz zpěvačka Lucie Bílá.
Dnes jste úspěšný producent a principál. Měla jste obavy, když jste v roce 2022 začala budovat svoje divadlo? Tehdy byla dost drsná atmosféra.
Je to přesně naopak. Já jsem byla jediná z našeho týmu, kdo obavy neměl. Byla jsem jediná, kdo nepochyboval. Ještě mám jednu kamarádku, která je velmi úspěšnou podnikatelkou a která mně také důvěřovala. Jediná. Všichni ostatní kroutili hlavou a nevěřili tomu, ale já jsem nepochybovala ani na minutu. A ano, zrovna v době, kdy jsme byli jako umělci vlastně ohrožený druh. Tím myslím dobu covidu. Tehdy se nesmělo hrát a vlastně nikdo nevěděl, jestli se to ještě někdy rozjede. Ale to divadlo mi teď dělá neuvěřitelnou radost. Každý den se přesvědčuji o tom, že jsem se tehdy rozhodla správně.
Říká se, že když je někdo bojovně naladěný a má v sobě odhodlání i pozitivní energii, tak se jeho vize podaří uskutečnit. Je to tak?
Kromě toho, co říkáte, tak je důležité také poslechnout svoji intuici. A moje intuice mi tehdy říkala: „Udělej to! Okamžitě!” Když je zle, tak musíte přidat, nesmíte se zastavit. To máte jako v zimě. Jste unavený, ale nemůžete si lehnout do sněhu a usnout. Nespi, zmrzneš, musíš běžet. Takže já jsem se rozeběhla. A stačila jsem rekonstruovat restauraci, divadlo, udělat si nové webové stránky, rozjet charitu a fans, internetový i kamenný obchod na šperky. Rozhodla jsem se, že se nedám. A vlastně doteď jsem přesvědčená o tom, že jsem udělala dobře. Nebo alespoň všechny ty věci, co se dějí okolo mě, mi ukazují, že to bylo dobré rozhodnutí.
V rozhovorech mi vaši kolegové říkají, že jsou šťastní, protože kultura zase jede naplno. Koncerty, premiéry, filmy, nová CD. Zároveň ale vyjadřují i svoje obavy z napětí, ve kterém žijeme. Vnímáte tu zvláštní atmosféru také?
Samozřejmě. To, že svět není v pořádku, je jasné. Každý cítí, že se něco děje. Ale já věřím, že všechno dobře dopadne. Nesmíme před tím zavírat oči, ale zároveň je důležité netrápit se něčím, kam nedohlédnete, z toho, co slyšíte v rádiu nebo v televizi. Řešit to, co je okolo. Mít v pořádku svoji rodinu, mít zameteno před svým prahem, starat se dobře o svoje děti nebo třeba já o divadlo, což je taky moje dítě. To je důležité. Nemůžete zachránit někoho u nehody, u které nejste. A když jste u ní, tak ano. Nikdy jsem nebyla princezna, která by čekala, až ji někdo spasí. Kdybych čekala, že se o mě někdo postará, tak dnes bydlím někde v „áčku”, ve stanu! Takže ano, vnímám, že se něco děje, ale budu bojovat, aby se to mojí rodiny, mého okolí, přátel a zaměstnanců netýkalo.
Pořád rozdáváte andílky štěstí?
Ano, rozdávám. Nosím andělíčky pořád po kapsách. Podívejte se, tady je jeden pro vás.
Děkuju. Vaším dvorním skladatelem byl kdysi tým Gábina Osvaldová a její bývalý manžel Ondřej Soukup. Chystáte do budoucna nové „věci“?
Samozřejmě na tu spolupráci vzpomínám a jsem strašně pyšná. My jsme spolu udělali nevídané věci. Třeba tady v divadle úžasnou Johanku z Arku, za kterou jsem dokonce dostala cenu Thálie. Moc ráda na to vzpomínám, čtyřistakrát jsem byla upalovaná jako Johanka. Nebo na Zahradu rajských potěšení i na cédéčka a písničky, které dosud zpíváme na koncertech. Člověk se rozeběhne a já, jak jsem tryskomyš a jak navíc potřebuji nové a nové dveře a nové obzory, tak jsem se obklopila i jinými autory. Teď chystám na příští rok, kdy budu mít kulaté narozeniny, novou desku s producentem Maxo Šrámkem, se kterým jsem udělala dvě desky. Pracovní název ještě nemáme, ale miluji písničky Pokáče, miluji písničky, které mi přináší Patricie Kaňok nebo kluci z kapely O5 a Radeček. A myslím si, že i od nich právě na tom novém albu ty písničky budou. Kdyby ale Gábina s Ondrou něco přinesli, tak budu moc ráda a moc ráda si to zazpívám.
Blíží se jaro. Jak jste na tom v březnu a dubnu? Probouzíte se, nebo zůstáváte v zimním spánku a budíte se až v létě?
Jsem komediant v pravém slova smyslu. Jsem labilní a roztěkaná. Jakmile je úplněk, tak jsem v háji úplně a nespím. Ale to k tomu asi patří, protože potom to tahám na jeviště a mám o čem zpívat. Narodila jsem se na jaře, ale pro mě je lepší podzim. Na jaře totiž teprve kuji pikle a v létě je pak dodělávám. Pak se v září rozjedu a do konce roku se nezastavím. A denně ukazuji všechny ty novinky, které jsem přichystala.
Děláte po zimě ozdravné kúry, nebo se těmto aktivitám vyhýbáte?
Nekašlu na sebe. Snažím se cvičit, snažím se dodržovat řády, i když je to strašně těžké. Potřebuji to jako sůl. Kdybych tomu nechala volný průběh, bylo by to v háji.