foto: CinemArt (pro média)/Lucie Žáčková ve filmu Manželé Stodolovi.
ROZHOVOR: 29. února 2024 vstupuje do kin film Manželé Stodolovi scénáristy Tomáše Hrubého a režiséra Petra Hátleho, který se na scénáři spolupodílel.
Stodolovi jsou čeští sérioví vrazi, kteří v letech 2001 a 2002 zavraždili a oloupili celkem 8 českých důchodců. Převádět tento otřesný případ na filmové plátno byl velmi těžký úkol, který tvůrcům ještě ztěžkl po prosincovém útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A to i přesto, že tou dobou byl celý film už hotový, a měl dokonce za sebou i úspěšnou festivalovou projekci v estonském Tallinu.
Už při novinářské premiéře někteří novináři poukazovali na nevhodnost zobrazování skutečných trestných činů na filmovém plátně. Film Manželé Stodolovi však nesleduje průběh, vyšetřování a rozuzlení vražedné série, ale zaměřuje se spíš na psychologické vazby mezi oběma manžely a manipulativní povahu Dany, kterou bravurně ztvárnila Lucie Žáčková.
Ta sama přiznala, že od začátku věděla, jak bude film pojat a jaké jsou jeho tvůrčí záměry. Seznamovala se s životními osudy Dany Stodolové, rozené Bábikové. A to z důvodů, že rozhodně neměla v úmyslu ospravedlňovat její neospravedlnitelné činy, ale aby se dokázala více do postavy vtělit. „Vím, čím si prošla a jaké osudy měla za sebou, a i když vím, že o nich řeč ve filmu není, mně to pomáhalo tuto náročnou postavu uchopit,“ řekla při novinářské premiéře Lucie Žáčková.
Lucie Žáčková a Jan Hájek v těchto postavách odvádějí vrcholné výkony své kariéry a jejich nominace na výroční české filmové ceny by měla být samozřejmostí a logickou odměnou za jejich vynikající práci. Film Manželé Stodolovi rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v posledních letech na českých plátnech objevilo a recenzi přinesla PrahaIN.cz v samostatném článku.
PrahaIN.cz poprosila představitelku hlavní role Lucii Žáčkovou o rozhovor.
Jak se může herečka připravit na ztvárnění postavy Dany z filmu Manželé Stodolovi?
Připravovala jsem se na postavu Dany, kterou jsem si vyčetla ve scénáři. A tak jsem k tomu přistupovala. Lehce odbočím. Když jsem poprvé viděla film Olga Hepnarová, byla jsem z toho úplně v šoku. Pár dnů jsem na to myslela, jestli má opravdu nějaký smysl o takových lidech točit filmy. Mě to ohromným způsobem zasáhlo uvnitř, když jsem tam viděla tu temnotu, tu úzkost a tu samotu. Nakonec i v souvislosti s rolí Dany mně došlo, že je to příležitost, jak něco takového zahrát a představit.
Jak hodně jste pátrala po skutečných osudech Dany?
Před samotným natáčením filmu jsme se scházeli s režisérem Petrem Hátlem a velmi intenzivně jsme se o rolích bavili. Hlavním zájmem režiséra bylo, abychom my ze sebe vytvořili postavy, které by principiálně mohly fungovat tak, aby byly schopny páchat tyto činy.
Reakce některých novinářů po novinářské premiéře ukázala, že ne všichni jsou připraveni film Manželé Stodolovi přijmout. Jste na to připravena vy?
Víte, já nejsem člověk, který potřebuje být za všech okolností šťastný a vytvářet dojem, že ho všichni přijímají. Já mám ráda, když jsou ty věci reálné, autentické a pravdivé. Pokud se setkám s nějakou negativní reakcí, budu přemýšlet, odkud pochází ten odpor ke mně nebo to odmítnutí. A když to zanalyzuji, tak se k tomu budu moci nějak postavit. Ale máte pravdu, už tady to bylo znát, že někteří novináři se na nás dívají opravdu s velkým despektem. Ale takový je život.
Není vám to líto?
Jakože jsem nenatočila něco, co by se líbilo všem? To ale přeci neexistuje. Vždycky se najde někdo, kdo to očerní. Já se už od dětství setkávám s prostředím a s lidmi, kteří mají v sobě a priori odmítání člověka, tak jsem na to zvyklá.
To nezní moc optimisticky.
Je dobré vědět, že v základě je člověk nějak milovaný a přijímaný a že si může dělat, co chce. Důležité je vědět, že se nemusím starat o to, aby mě všichni přijímali. Tuto cestu jsem už dávno opustila.