Marie Rottrová: nehasnoucí hvězda hudebního nebe

Jen málokdo napříč všemi generacemi nezná takové hity, jako jsou Řeka lásky, Markétka, Střapatá nohatá a mnohé desítky dalších. Všechny spojuje jedno. Jsou nabité energií a zároveň se jimi line nonšalantnost a grácie, s jakou vystupuje jejich interpretka, Marie Rottrová. Stálice české populární scény, po právu nazývaná Lady Soul, oslaví 13. listopadu narozeniny.

Zpěvačka, která ani přes svůj obrovský úspěch nepochytila hvězdné manýry, stále zůstává příjemným, milým a skromným člověkem. Zároveň také svého času moderátorka, která si získala u televizních diváků oblibu zejména díky skvělému výběru zajímavých hostů v pořadu Divadélko pod věží.

Vaše texty písní vždy vyjadřovaly něco více než u ostatních českých interpretů populární hudby. Texty pro vaše písně přinášely výjimečné osobnosti jako například Jarek Nohavica, Jiřina Fikejzová, Jaroslav Wykrent a i Zuzana Navarová. Jak je pro vás důležité, aby píseň obsahovala určitou sílu sdělení?

Já si myslím, že písnička by měla být hudební vyjádření nějaké myšlenky, příběhu nebo citu. Nemusí to být zrovna báseň, nevadí, když je to prosté a jednoduché, musí to být působivé a přesvědčivé. Text, který mi autor nabídne, musí přesvědčit především mě, abych ho mohla dobře zazpívat a předávat dál posluchačům. Jsem šťastná, že jsem mohla spolupracovat s výbornými textaři, kteří měli cit pro písničku a uměli svoje řemeslo.

Autor fotografie: Archiv Marie Rottrové.

Stalo se vám někdy, že jste musela přijmout píseň s textem, který vám nevyhovoval? Jak jste se s takovou situací vypořádala?

Párkrát se stalo, hlavně v mých začátcích, že jsem v rádiu natočila písničku, která mi nesedla, ale později jsem už s textařem diskutovala o tom, co chci zpívat. Měnili jsme třeba jednotlivá slova, někdy autor přepsal celý text a nebo jsem si písničku otextovala sama. Taky jsem během své kariéry dost písniček odmítla.

Vaším životem procházel silný mužský prvek, zároveň jste sama silnou osobností a jistě vzorem pro mnohé ženy. Jak byste charakterizovala po svých životních zkušenostech roli ženy a ženského prvku v dnešním světě ve vztahu k mužům?

Byla jsem v životě obklopená hlavně muži, ať už v soukromí (mám dva syny a čtyři vnuky!) nebo na jevišti. Myslím, že docela rozumím jejich chování, postojům i humoru. Můj tatínek byl velmi šarmantní muž, který nezkazil žádnou legraci a dokázal dávat najevo lásku k mamince. Moc se mi líbil jejich vztah, byl inspirativní, vždycky jsem toužila po podobném. Myslím, že muž a žena nejsou stejní a je ideální, když se spolu navzájem doplňují.

Máte oblíbené nějaké životní období, které vám nejvíce přirostlo k srdci? Je to konkrétní tvůrčí období na hudebním či filmovém projektu anebo televizním pořadu anebo je to nějaké období s kolegy a přáteli nebo blízkými ve vašem soukromém životě?

Co se týká muziky, mám ráda šedesátá a sedmdesátá léta, kdy bylo všechno v kvasu a pohybu, vznikaly nové hudební styly a kapely. Žila jsem v Ostravě, bylo tam několik kaváren a kulturáků, kde se hrálo naživo. Zpívala jsem se skupinou Majestic, později s Flamingem, byli jsme mladí, prožívali jsme tu dobu, intenzívně zkoušeli nové a nové písničky a poslouchali skvělou hudbu. Často jsme koncertovali a vytvářeli si svoje publikum.

Dnes se mnoho mladých žen chce věnovat naplno své pracovní kariéře a seberealizaci. Vzpomenete si, jak vy jak jste tehdy skloubila období pracovního vytížení nejpopulárnější zpěvačky a s mateřskými povinnostmi?

Ženy, které dělají kariéru, to mají dost těžké. Dnes se už naštěstí v rodině angažují i muži. Já jsem byla rozvedená, měla jsem až dvacet koncertů za měsíc, k tomu televizní natáčení a hodně cestování. Naštěstí jsem měla ochotnou maminku, která mi fandila, a v té době moc pomáhala s dětmi.

V 80. letech přišlo vaše přepnutí a poté jste několik let žila v ústraní. Co se vám tehdy honilo hlavou? Bilancovala jste, přemýšlela o smyslu života, či jen odpočívala? Co vám dodalo energii vrátit se na hudební dráhu?

Koncem osmdesátých let jsem se cítila unavená a začala jsem mít toho neustálého cestování a zpívání dost. Provdala jsem se, odstěhovala do Stuttgartu a myslela si, že už se ke zpívání nevrátím. Ta přestávka mi vydržela pět roků, byla jsem krásně odpočinutá a znovu začala zpívat. Naštěstí se během mé přestávky stále vysílaly moje písničky a publikum na mě nezapomnělo. Myslím, že člověk by měl všechno dělat rozumně, aby „nevyhořel".

Věříte ve svém životě na něco jako vyšší bytí nebo tomu říkejme osudové směrování? Sama jste v jednom z rozhovorů prohlásila, že v životě jste měla hodně strážných andělů.

Vyrostla jsem ve věřící katolické rodině. Tatínek byl varhaníkem v jednom ostravském kostele a celá rodina chodila pravidelně na mše. Tatínek měl smíšený sbor, který zpíval v kostele o Vánocích i na Velikonoce, později jsem v tom sboru zpívala taky. Celé moje dětství bylo spojeno s vírou a té jsem dodnes věrná.

Mnoho mladých lidí se dnes obrací k východním filosofiím, jsou pro ně přijatelnější či čitelnější než křesťanský odkaz.

Každý člověk si najde v životě svoji cestu, je to svobodné a správné. K východním filozofiím se přiklánějí asi lidé, kteří nebyli vychovaní v křesťanském duchu, ale je to jistě velmi individuální. Materiální stránka je v životě důležitá, ale lidé touží po spiritualitě a hledají svoji cestu.

Díky čemu myslíte, že se vám po tak dlouhé období dařilo a daří oslovit všechny generace? Dalo by se to nazvat obecně „velkým štěstím“?

Je krásné, že na moje koncerty chodí lidé různých generací, část mého publika stárne se mnou a přibývají další. Mám zkušenost, že v některých rodinách se zpěváci „dědí". To, co se líbilo rodičům, líbí se i dětem. Mám velké štěstí, že jsem byla obklopená skvělými spolupracovníky, muzikanty a autory, se kterými jsem vytvořila písničky, které se líbí dodnes.

Jaké máte plány? Co vás těší a jak si děláte radost?

Přeji si hlavně, abych byla zdravá a mohla to s elánem absolvovat. Těším se i na léto, budu trochu cestovat a taky si užívat své zahrady, kde se můžu slunit, plavat i vařit.

Autorka textu: Daniela Fuxová

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…