Martin Dejdar k některým jménům v politice: „Nechápu, kam se dere.“

ROZHOVOR: Patří k české herecké špičce a je přesvědčeným demokratem. V politice by podle něj měli působit pouze bezúhonní lidé. „Měli by to být osobnosti, které jsou schopny něco společnosti přinést,“ řekl serveru PrahaIN.cz Martin Dejdar, herec a držitel Českého lva.

Co vás čeká v posledním měsíci letošního roku, kde vás diváci mohou vidět a slyšet?

Až do 22. prosince hraji denně u nás v divadle Ypsilon. Už po šedesáté, s blížícími se Vánocemi, hrajeme tradiční Vánoční večery. Inscenaci kdysi režíroval Jan Schmid a účinkuje v ní náš celý divadelní soubor a hosté. Děj pojednává o přípravách slavnostní sváteční večeře. Vrcholem je Vánoční mše F dur od Edmunda Paschy s podkrkonošským betlémem. Budeme také hrát Rusalku, kde mám roli vodníka, a nové představení Mejdan s Mozartem. 12. prosince, což je „super datum“, bude mít v Ypsilonce premiéru Tomáš Matonoha s představením Nekonečný večer.

Jak a kde prožijete konec roku?

V soukromí. Pojedeme společně s přáteli na čtyři dny na Slovensko. Začátkem ledna pak s rodinou odjedeme na týden do hor.

Váš pracovní diář je vždy hustě popsaný. Prozradíte nám pracovní plány na příští rok?

Je toho opravdu hodně. V lednu začnu v našem divadle zkoušet představení s Dagmar Peckovou Kabaret na vodě. Režírovat bude Honza Jiráň a je to naše kolektivní práce, Dagmar Pecková, Martin Dejdar a Honza Jiráň. Jde o velmi zajímavou kombinaci a velmi se těším. Nápad přišel od Honzy Jiráně, který s Dagmar Peckovou a Bárou Hrzánovou dělal ve třech představení Carmen v divadle Kalich. Kabaret na vodě bude v divadle Ypsilon. Jde o příběh z druhé světové války a je hlavně o hudbě. Premiéra by měla být kolem 10. března příštího roku.

V červenci bychom měli začít točit nový film Vládci času. Natáčet se mělo už během letošního roku, ale kvůli tragické nehodě hlavního představitele byla realizace filmu odložena. V srpnu bychom měli po roce a půl znovu natáčet další díly seriálu Specialisté. Těším se, protože příští rok by měl být z pracovního hlediska skutečně velmi zajímavý.

Na filmovém place ale budete častěji.

Ano. Průběžně točím v seriálu Ordinace v růžové zahradě a v podobném projektu hraji také na Slovensku. Na nic dalšího už bych ale příští rok neměl čas.

Ovšem k tomu všemu také vyjíždíte na zájezdová představení.

Samozřejmě. Jezdíme s hrou Pánská šatna s kolegy z Ypsilonky. A také ve stejné sestavě s představením Záskok, ale s divadlem Kalich.

Vyšetříte trochu času i pro sebe?

Myslím, že ano. Pro mě práce není úplně vyčerpávající, protože mě to, co dělám, zajímá a baví.

Vaši kolegové o vás říkají, že jste věčný optimista a šíříte kolem sebe pozitivní energii. Proč je podle vás určitá část lidí v jakési trvalé nepohodě?

Samozřejmě tento jev vnímám. Příčin je podle mě několik. Ze společnosti se vytrácí humor, zábava, legrace, sranda. A zároveň narůstá agresivita podporovaná některými médii a dalšími prostředky. Kdybych mohl, tak bych na sociálních sítích vypnul komentáře u všeho, co existuje. To je dokonalá snůška a přehlídka zloby a nenávisti. Měli bychom se jako civilizovaná společnost vydat všichni úplně jiným směrem.

Zahrnujete do toho i vlnu antisemitismu, která se rozjela napříč světem?

Jistě, samozřejmě. Je to hrůza. Pocit z toho mám velmi špatný. Všichni starší lidé si ještě dobře pamatují, k čemu tyto projevy vedou. Neschvaluji zabíjení a vraždění lidí. Ale pokaždé musí člověk vidět tu podstatu. Musí vidět, kdo je agresor a kde násilí vzniklo. To je zásadní ve všech konfliktech a je potřeba důrazně tyto věci rozlišovat.

Už mnoho let probíhá čilá diskuse o tom, zda se umělci a další činné osoby mají veřejně vyjadřovat v krizových okamžicích. Jaký je váš názor na toto téma?

O tom neustále probíhá polemika. Jsem toho názoru, že když se mediálně známí lidé za něco postaví, tak to má vždycky určitý význam. Může být pozitivní i negativní. V roce 1989 začali revoluci studenti. Jiné teorie jsou nesmyslné bláboly. My jsme hráli 17. listopadu v Ypsilonce Ameriku a přesně si pamatuji, jak to bylo a co všechno se odehrávalo. Jak k nám do pasáže vodili zmlácené lidi z Národní třídy a schovávali se tam. Začali studenti a podpořili je umělci. Mělo to svoji váhu, protože jsou známí a mohou lidem svůj názor přednést. Je mizivé procento umělců, kteří mají agresivní smýšlení nebo vystupují proti lidem, proti svobodné společnosti a demokracii. Jsou mezi námi. Ale naprostou většinu národa tvoří lidé, kteří chtějí dobré a pozitivní věci. Chtějí žít ve slušném státě a ve slušné společnosti. Proto je pořád kolem nás více dobra než zla.

Jezdíte na Slovensko. Máte obavy, když vidíte to, co se u našich sousedů děje? Může to zasáhnout i naši zemi?

Všechno je jenom o lidech. Osobně nemám vůbec žádnou radost z toho, co se u nás chystá. Kdo všechno se dere na místa, která mu nepřísluší. To není nerespektování voleb, jak se nám to někdo stále snaží namluvit. To jsou výhrady vůči konkrétním lidem. Ano, někdo ve volbách vyhrál. Ale politiku by měli výhradně dělat pouze lidé bezúhonní, moudří, vzdělaní a slušní. A měli by to být osobnosti, které jsou schopny vysoké státní funkce vykonávat a něco společnosti přinést. Nikoliv lidé z ulice. Za tím si stojím.

Máte tajné přání k novému roku?

Ano. Aby se šířil po světě zdravý rozum.

Martin Dejdar patří k nejvýraznějším osobnostem českého herectví. V roce 1987 vystudoval DAMU. Na umělecké scéně se díky svému talentu velmi rychle prosadil. Hrál v muzikálu Šakalí léta (1993). V roce 1995 za hlavní roli ve filmu Učitel tance získal Českého lva. Produkoval a hrál ve filmu Panství a zajímavé role ztvárnil ve filmech Oběti a vrazi a Amerika. Mimořádnou popularitu mu přinesl seriál Zdivočelá země, kde ztvárnil hlavní roli Antonína Maděry. Úspěch slavil i televizní pořad Comeback. Úspěšně pracuje v dabingu a je především spojen s postavou Barta Simpsona. V minulosti spolupracoval s Divadlem Semafor a Divadlem Bez zábradlí.