foto: Archiv Yvetty Blanarovičové, se svolením/Herečka Yvetta Blanarovičová s maminkou.
JAK VÍTĚZNÝ ÚNOR NIČIL: V červnu 1948, tři měsíce po komunistickém puči, zahájilo vedení KSČ nenávistnou kampaň proti soukromým zemědělcům. Sedláky, kteří po mnoho generací hospodařili na svých gruntech, označili za třídní nepřátele. Mnoha zemědělcům pracně získaný majetek bez náhrady odcizili. Tyto temné okamžiky prožila i rodina známé herečky Yvetty Blanarovičové. Její prarodiče se museli ze dne na den vystěhovat z rodinného domu a mlýna, který postavili vlastníma rukama.
Předci Yvetty Blanarovičové hospodařili od devatenáctého století na gruntu v Dolné Strehové na Slovensku, které bylo součástí Rakousko – Uherské monarchie. Ve zdejším úrodném kraji vlastnili půdu a měli hospodářství.
Součástí byl i nový mlýn.
„O historii mlynářské větve mé rodiny jsem se dozvěděla od prababičky Mathildy z dědečkovy strany. Odvyprávěla mi příběh našich předků, kteří pěstovali obilí a mleli. Kvalitní mouku dodávali až na císařský dvůr do Vídně,“ vzpomíná Yvetta Blanarovičová.
Prababička Yvetty Blanarovičové Mathilda s její maminkou. Autor: Archiv Yvetty Blanarovičové, se svolením
V selských rodinách bylo tradicí, že grunt se předával z generace na generaci. Povinností bylo hospodářství udržet, rozšiřovat a dobře se o něj starat. A především tvrdě pracovat. „Můj děda, který měl také své grunty, přesně jako praděda, byl velmi přísný a důsledný. Každý den vstával časně ráno a už ve čtyři sednul na koně a jel na pole. Byl to dobrý hospodář a lidé na vesnici si ho vážili i pro jeho smysl pro spravedlnost. Moji mámu jako svou jedinou dceru velmi miloval,“ říká herečka pro PrahaIN.cz.
Po ukončení druhé světové války si prarodiče vzali vysoký úvěr v bance a postavili nový mlýn.
Minulost znamenala ticho
Krátce po tom, co zaplatili poslední splátku, jim byl celý majetek včetně mlýna zabaven.
„Prababička mi vyprávěla, že k nim domů přišel největší darebák z vesnice. Byl oblečený do černého, koženého kabátu a řekl jim, že se musí ihned vystěhovat. Že mlýn a celé hospodářství zabírají ´oni´. Pradědeček se tak rozzuřil, že prý nad hlavu zvedl velký dubový stůl a chtěl ho po něm hodit. Nakonec jim nezbylo nic jiného než odejít z vlastního domu. Strčili je do jakéhosi malého přídomku, kde byla jedna místnost a malá kuchyně. Bez toalety a tekoucí vody. Pradědeček už byl ve vysokém věku a tu strašnou křivdu odnesl na zdraví a velmi brzy zemřel,“ popsala Blanarovičová dramatické okamžiky.
Zabavením rodinného majetku komunisté zasáhli i do osudu dalšího člena rodiny. Hospodář, děda Yvety Blanarovičové, musel náhle živit rodinu jiným způsobem. Pracovat byl ovšem zvyklý od malička.
„Vzali mu pole, louky, kus lesa. Tím, že se to dělo celé rodině, snažil se s tím vyrovnat. Neseděl doma, nestěžoval si. Začal pracovat jako řidič náklaďáku, a to se mu stalo osudným. Já jsem ho bohužel už nezažila,“ říká herečka.
Násilný zásah do života své rodiny těžce nesla i Yvettina babička Alžběta.
O minulosti téměř nemluvila.
„Když jsme spolu občas seděli u pícky v jejím skromném domečku, vždy mi říkala: ´Nikdy se neohlížej zpět.´ O minulosti mluvila jen zřídka, jako by to všechno chtěla vytěsnit z hlavy. Patrně to byla velmi těžká doba plná strachu,“ podotýká herečka. „Já vnímám ty události jako dobu hanby. Komunisté vzali lidem naději, důstojnost, a ještě je nutili se usmívat. Pár let po válce to byla velká zrada. Nikdo nemá právo svévolně vzít majetek tomu druhému, pokud to není zloděj, který okrádá lidi kolem. Všechno ostatní je ohýbání spravedlnosti,“ dodala.
Psali jsme
S příchodem jara se na loukách kolem statku v Malčanech začínají rozléhat rány palicí. Začne tak každoroční rituál, kdy majitel farmy, známý…
Po pádu komunistického režimu dostala rodina Yvetty Blanarovičové část někdejšího rodinného majetku, na kterém kdysi hospodařily generace jejich předků, zpět. Pole pronajala místním hospodářům. Zdarma. Museli ovšem splnit jednu podmínku.
„Část jsme dostali zpět, až když umřela babička Alžbeta. Šla jsem vyřizovat pozůstalost a najednou mi paní na katastru kopírovala jeden list vlastnictví za druhým. Vrátili nám pole, louky a kousek lesa. Bezúplatně jsem poskytla půdu místním hospodářům. Ovšem pod podmínkou, že to, co tam budou pěstovat, musí být ku prospěchu zdejším lidem. Nechci, aby na našich polích rostly nějaké příšernosti, jako je třeba řepka. Je to úrodná půda a vždy se zde dařilo pšenici nebo kukuřici. Vím, že tak by si to také přál můj děda,“ ukončila Yvetta Blanarovičová.
PrahaIN.cz si v této souvislosti dovolí upozornit na dříve trezorový snímek Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci z roku 1968.