foto: Wikimedia Commons, archiv ND, k užití pro média/Dana Medřická (1920-1983)
ARCHIVY STB: „Kdybych měla začít svůj život znova, nežila bych jinak. Pěknej život to byl.“ Přesně tuto větu Erži Orbánové z Kočičí hry citovala Dana Medřická v roce 1980 při neformální setkání s hereckými kolegy.
Ten pořad se jmenoval Než se zvedne opona a po jejím boku tehdy seděla Marie Rosůlková, Jana Štěpánková nebo Naďa Konvalinková. A také Josef Vinklář nebo Miroslav Horníček. Záznam je dodnes dostupný ZDE.
Za necelé tři roky po premiéře této debaty Dana Medřická, dodnes nezapomenutelná herečka, zemřela.
Server PrahaIN.cz o ní napsal už jednou. Zmínili jsme její lapálie s režimem, který se jí protivil. Poté nás jeden ze čtenářů upozornil na skutečnost týkající se právě její smrti. A jejího pohřbu.
„Její pohřeb? To bylo přeplněné Tylovo divadlo a davy lidí kolem něj, které připravily své herečce nádhernou neorganizovanou poctu. Pravý lidský hold,“ stojí na webových stránkách nesoucí hereččino jméno.
Náš čtenář, absolvent oboru historie pražské filozofické fakulty, uvedl, že právě s jejím pohřbem byly spojeny údajné problémy. „Alespoň nám to říkal vyučující na jednom ze seminářů, kde jsme řešili vliv herců na danou dobu,“ poznamenal.
Jejím synem je Václav Vydra (*1956). Foto: Archiv Václava Vydry, se svolením
Konec, zapomeňte
Naší redakci trvalo delší čas, než jsme se k podkladům dostali. Příslušné záznamy jsme ale nakonec našli v badatelně Archivu bezpečnostních sborů. Popisují scénu, kterou estébáci vlastním přičiněním zrežírovali.
Nymburská pobočka StB se totiž zajímala o dozvuky jejího pohřbu, stejně jako o nové poznatky v zájmovém prostředí. Vyslala tak jednoho ze svých spolupracovníků (krycí jméno Marcel), aby se obrátil na kontakty v umělecké sféře. Ke schůzce spolupracovníka StB a jeho zdroje došlo dne 21. února 1983. Měsíc předtím Dana Medřická zemřela. Informace byly opět klasifikovány jako tajné.
„Z tématu přešel zdroj ke zhodnocení událostí kolem pohřbu herečky Dany Medřické. Jmenovaný vyprávěl o ostudě, kterou nyní má naše ministerstvo (kultury), neboť v televizi neuvedlo vzpomínkový pořad k Medřické.“
Informátor se vzápětí dotazoval, proč tak jeho zdroj usuzuje.
Ten uvedl, že Medřická byla věřící.
„A to ji odsoudilo k zapomenutí,“ dodal.
Že šlo o další lež zástupců represivního režimu, se diváci přesvědčují dodnes.