foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Michael Douglas
REPORTÁŽ: Michael Douglas přijel do hotelu Pupp v sobotu krátce po dvanácté hodině. Na sobě měl sportovní sako, na očích černé sluneční brýle a na hlavě modrou kšiltovku. Byl velmi svěží, dělal různá gesta, vtípky a pózy. A především se fotil s fanoušky, kterých na místo dorazilo okolo dvou stovek.
Málokdo by hádal, že rodák z New Jersey zanedlouho oslaví 81. narozeniny.
Zhruba po půl hodině se z hotelu Pupp opět vynořil po boku výkonného ředitele festivalu Kryštofa Muchy. Tentokrát to byl „starý dobrý“ Michael Douglas bez černých brýlí a bez kšiltovky, tedy v klasickém saku a s účesem, jaký známe například z role bankéře Nicholase Van Ortona ve Fincherově thrilleru Hra. Udělal několik gest, zamával a v luxusním BMW odjel na oběd do vyhlášené restaurace v hotelu Embassy.
Krátce před druhou odpoledne přijely k červenému koberci před hotelem Thermal dvě vozidla.
Z prvního vystoupil filmový producent Paul Zaentz. Jde o synovce koproducenta Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem Saula Zaentze. Michael Douglas se dočkal bouřlivého přivítání a potlesku zhruba pěti set fanoušků, kteří na něj před Thermalem několik hodin čekali ve třicetistupňovém vedru. Někteří s sebou přinesli zvětšené fotografie z Honby za klenotem Nilu, v níž hrál po boku překrásné Kathleen Turner.
Herec se několik minut podepisoval.
Troufáme si říct, že nevynechal nikoho. Poté zmizel v útrobách hotelu, kde uvedl digitálně zrekonstruovanou verzi Přeletu nad kukaččím hnízdem a zároveň z rukou výkonného ředitele festivalu Kryštofa Muchy převzal Křišťálový glóbus v jeho současné podobě. Při své první návštěvě v roce 1998 dostal tzv. „oplatku“ a Jiří Bartoška si prý před smrtí přál, aby americká ikona dostala tuto krásnou novou cenu.
Krátce po skončení projekce následovala tisková konference, kde ochotně odpovídal na dotazy novinářů a fanoušků. Jeden z nich například přirovnával protisystémové rebelství ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem k rebelii proti Donaldu Trumpovi v USA a ptal se Douglase na jeho názor na amerického prezidenta.
Na místě nechyběl redaktor serveru PrahaIN.cz. „Zahrál jste si v mnoha thrillerech. Například Válka Roseových, Základní instinkt, Wall Street, Hra, Volný pád. Které roli se nejvíce podobá skutečný Michael Douglas?“ ptali jsme se.
„To je velmi těžká otázka, hercem jsem už dlouho a kdysi mi někdo řekl, že kamera pozná, když lžeš… Dříve jsem byl tedy metodickým hercem, snažil jsem se vždy ztotožnit s motivací postavy, jejím prožíváním a zápasy. Bylo to bolestné herectví, vyčerpávající a těžké. Pak přišel film Osudová přitažlivost a postava právníka v New Yorku. Dobře, mohu být právníkem v New Yorku. Jde o cizoložníka. Dobře, mohu být cizoložníkem, i to je možné. Mohu to zahrát. A pak mi to došlo. Hraní je lhaní. Všechno to je lhaní. Je to celé o tom, že se vás snažím přesvědčit, že to, co říkám, je pravda. To mě vyděsilo. Je příjemnější hrát, když si uvědomíte, že vlastně můžete hrát cokoli. Myslím, že se odlišuji od většiny herců tím, že jsem i producent a věnuji větší pozornost příběhu a scénáři než své roli. To jsem se brzy naučil v Národní dramaturgické konferenci, kde jsem pracoval s předlohami pro dílo. Herci se mohli stát kýmkoli, zahrát jakoukoli roli. Já si tehdy řekl - a to je ono. Jde o výběr správného herce pro danou roli. Tedy moje kariéra skutečně závisí na roli, někdy mám roli dobrou, někdy ji má Sharon Stone. Mně na tom velmi záleží. Uvědomil jsem si, že všech mých sedmdesát filmů je moderních, kromě jednoho. Myslím, že jsem se ztotožnil se současným dilematem. Mají muži problémy? Ano, mají. Hodně. Ale nám všem se moc líbila Kominského metoda. Opravdu? Ano, máme ten film rádi. Tedy humor je přenosný,“ řekl našemu serveru.
Poté následovala autogramiáda pro novináře.
Před hotelem Thermal na slavného herce znovu čekaly desítky fanoušků, kteří ho začali neúnavně pronásledovat. Michael Douglas se ke svému autu musel doslova prodírat.
Těžko si představit, co by se stalo, kdyby nejdivočejší fandy neusměrňoval urostlý bodyguard připomínající Dolpha Lundgrena. Menší rozpaky byly znát i na samotném Michaelovi Douglasovi, který se však zachoval jako profesionál a předtím, než odjel, rozdal maximální množství podpisů.
Redakce děkuje za překlad Ireně Voráčkové Forstové.