foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Frontmann Pražského výběru Michael Kocáb
ROZHOVOR: Pražský výběr patří k veteránům české hudební scény a jeho popularita neklesá. Letošní sezona prý byla mimořádná. „Na všech místech, kde jsme hráli, jsme se setkali s úžasným přijetím publika,“ řekl serveru PrahaIN.cz frontman kapely, zpěvák a hudebník Michael Kocáb.
Skupina vznikla před téměř padesáti lety. Dodnes vyprodává sportovní haly a patří k ozdobám velkých festivalů.
„Máme za sebou výbornou sezonu a odehráli jsme velké množství koncertů. Na všech místech, kde jsme hráli, ať už to byly festivaly nebo sólové koncerty, tak jsme se setkali s úžasným přijetím publika. Když na koncertech sledujeme o dvě generace mladší posluchače, jak s námi zpívají naše písničky, vždy tak trochu žasneme. Zároveň máme velkou radost, když vidíme, že naše muzika oslovila a vlastně neustále oslovuje několik generací lidí.
Občas mi vrtá hlavou, čím to je, že je Pražský výběr i po tolika letech své existence stále tak populární. Jsme na hudební scéně téměř půl století, od roku 1976, a to je hodně dlouhá doba. Možná v tom hraji roli i to, že jsme tři roky měli zákaz hraní a lidé nás vnímali jako odpůrce komunistického režimu a také to, že Pražský výběr hraje od začátku svého vzniku neustále ve stejném složení. To všechno mě napadá, když při koncertech, a nejen na velkých festivalech, s námi publikum v obrovských chorálech zpívá naše písničky. Pokaždé je to pro nás velký zážitek,“ řekl redakci PrahaIN.cz Michael Kocáb.
Pracovní maraton nikdy nekončí
Odpočívat nebude ani po novém roce. Naopak v pracovních plánech se už půl roku hromadí termíny dalších koncertů. Hrát bude s Pražským výběrem ve všech krajích v České republice a za publikem skupina vyjede na několik hudebních scén na Slovensko.
„Je to tak. Práce budeme mít po novém roce hodně. Už se nám to hromadí. Na příští rok máme nasmlouvané desítky koncertů a další termíny neustále přibývají. Bude toho hodně. Kromě hraní s Pražským výběrem ale každý z členů skupiny hraje ještě v jiných kapelách nebo pracuje na svých hudebních projektech. Když nestojím na pódiu, tak jsem od rána ve studiu nebo ve zkušebně. Skládám, zkouším nebo mám pracovní schůzky. Až na pár dní volna se téměř během roku nezastavím. Ostatní členové Pražského výběru to mají podobné. Na odpočinek není moc času. Tak to má být, protože hudba nás neustále baví a je to náš život,“ řekl zpěvák naší redakci.
Psali jsme
ROZHOVOR: Česká společnost prý dodnes nese důsledky toho, že po listopadu 1989 nedošlo k vyrovnání se s komunistickým režimem a jeho exponenty,…
Jediný Čech v Nejvyšším sovětu
Kromě hudby Michael Kocáb působil několik let ve vysoké politice. Dodnes politiku aktivně sleduje a vyjadřuje se k aktuálním událostem prostřednictvím rozhovorů nebo komentářů. Na některé dramatické okamžiky, především ze začátku devadesátých let, vzpomíná dodnes. K neuvěřitelnému zážitku prý patřila návštěva Kremlu v roce 1990, kam přijel společně s tehdejším předsedou federálního shromáždění Alexanderem Dubčekem.
V té době byl zpěvák poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění a předsedou parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z území bývalého Československa. V Moskvě měl schůzku a jednání s poslanci zahraničního výboru a výboru pro obranu a státní bezpečnost Nejvyššího sovětu SSSR, kteří měli pověst takzvaných jestřábů, kteří odmítali odsun sovětských vojsk z našeho území a nenáviděli Michaila Gorbačova, kterého se o rok později pokusili svrhnout během nepovedeného ozbrojeného puče. „Ten zážitek je až neuvěřitelný. Stalo se neplánovaně to, že jsem asi jediným československým politikem, který vystoupil s projevem na plénu Nejvyšším sovětu SSSR. Pátral jsem, jestli tam třeba vystoupil Klement Gottwald nebo Husák. Nikdo z nich tam nikdy nebyl.
Se svým projevem tak měl vystoupit Alexander Dubček. Ten se ale v poslední chvíli doslova a do písmene podělal a zmizel z budovy Nejvyššího sovětu. Nikomu nic neřekl a prostě zmizel. Tak mě tam tam vystrčili místo něj. To byl naprosto neuvěřitelný paradox, když jsem měl proti sobě pět tisíc Brežněvů, kteří mě sledovali s nasupenými výrazy a pro které jsem mluvil bez přípravy spatra. Naštěstí jsem měl v malíku problematiku odsunu vojsk, tak jsem tam mohl něco odborně zařadit. Fotky i stenozáznam jsou uloženy v Kremlu. Až se to jednou v Rusku uvolní, tak se tam musí moje děti vypravit a přečíst si to. Byl to neuvěřitelný zážitek,“ vzpomíná Kocáb
„Dubček přitom na svém projevu pracoval tři měsíce. Když tehdy zmizel, tak jsme si mysleli, že ho zatkli. Druhý den ráno se ale objevil zase jakoby nic. Jeho projev jsem několikrát četl v Praze i při cestě do Mosky, a tak vím, že obsahoval výraznou chválu Michaila Gorbačova a jeho postupu rozvolnění východního bloku. To ale bylo přesně to, co nechtěli ti jestřábové v Moskvě slyšet. A protože byl Dubček u Gorbačova těsně před vystoupením, Gorbačov mu nakoukl do toho projevu a už ho nepustil dál. Řekl: „To jim nechoď říkat, nebo tě smetou a smetou i mě. Tady vypadni zadním vchodem.” Podle mě se to takhle odehrálo. A Dubček to udělal, a tím pádem jsem vystoupil v Nejvyšším sovětu za něj. Jinak si to neumím vysvětlit.
V Kremlu tehdy bylo výbušné prostředí. Já jsem před svým projevem byl u tehdejšího ministra zahraničí Eduarda Ševardnadzeho a on mi říkal: „Tady pode mnou o patro níž je minové pole. My s Gorbačovem to uvolňujeme a oni nás za to nenávidí, oni nás smetou.”Taky se o to pak pokusili,“ uzavřel vzpomínání Michael Kocáb.