Mladí Slováci před Ficem utíkají, varuje herečka Zuzana Kronerová

Patří k slavnému hereckému rodu a mezi nejuznávanější slovenské umělkyně. Už mnoho let je ovšem součástí i české divadelní a filmové scény. Zuzana Kronerová, dvojnásobná držitelka Českého lva, v rozhovoru pro PrahaIN.cz uvedla, že se bojí o demokracii na Slovensku. Popsala také, že proti vládním změnám na tamní kulturní scéně bojuje aktivně.

Na Slovensku je už několik let poněkud neklidno. Analytici upozorňují na možné ohrožení parlamentní demokracie. Je situace u vás opravdu tak špatná?

Bohužel, demokracie je u nás ohrožená už dávno. Při posledních volbách se na kandidátce Slovenské národní strany ocitli lidé, kteří nejsou členy strany, ale přišli z prostředí dezinformačních médií a z některých téměř extremistických uskupení. Při skládání vládního kabinetu byli jmenováni do různých funkcí a ukázalo se, že jde o velmi nekompetentní osoby. To především platí pro ministra životního prostředí Tomáše Tarabu a pro ministryni kultury Martinu Šimkovičovou. Je to velmi smutná záležitost.

Ficova vláda provedla čistku v kultuře, ve sdělovacích prostředcích i ve státní správě. Jaký je váš pocit?

Strašný. Úplně nejhorší je, že ze slovenské televize a z rozhlasu bylo vyhozeno 60 nejlepších redaktorů a dramaturgů. A to jenom proto, že kritizovali přeměnu veřejnoprávních sdělovacích prostředků na státní pod kuratelou ministerstva kultury. Proti tomu jsme všichni veřejně protestovali. Proto jsem začala bojkotovat slovenskou televizi i rozhlas. Odmítla jsem hrát v seriálu, který se měl ve slovenské televizi vysílat, i svoji účast v relaci Dámský klub. To je podobný pořad, jako je u vás Sama doma. Nesedíme na zadku a nemlčíme. Ale zdá se mi, že to ministerstvo kultury, podle mě nekultury, nevzrušuje.

Mnoho vašich kolegů bylo vyhozeno i z Národního divadla...

Ano, a to je samozřejmě velká nespravedlnost. A je to zároveň i nerozumné. Všichni jsou to mladí herci, kteří hodně hrají, ale nejsou už zaměstnanci. Tím pádem jim bude nutné platit honoráře, pokud budou mimo Národní divadlo. To všechno se u nás děje pod pláštíkem takzvané konsolidace.

Uvažuje někdo z vašich kolegů a kolegyň, že odejde do České republiky?

Budu mluvit pouze za sebe. Už před rokem 2000, což je spousta roků, jsem dostávala nabídky z českých divadel. Pravidelně také dostávám role v českých filmech. Nevím o tom, že by se natrvalo moji kolegové nebo kolegyně přestěhovali do České republiky. Ale jsme velmi rádi, že čeští herci účinkují v našich filmech nebo televizních seriálech. A že my máme to štěstí, že si můžeme zahrát u vás. V Praze je nás dost Slováků. Například na Malé scéně Studia 2 hraji v představení Manželství v kostce a mluvím slovensky, protože diváci chtějí slyšet slovenštinu. Mám z toho radost, to je taková specialita. Ale moji kolegové i já zůstáváme na Slovensku.

Podle výzkumu veřejného mínění velké množství mladých lidí, především studentů, uvažuje o emigraci. Je to pravda?

Ano. To je u nás na Slovensku to nejsmutnější. Mladí lidé doma nevidí perspektivu lepšího života. Společnost je velmi polarizovaná a atmosféra u nás není dobrá. Nedivím se, že mladí lidé chtějí jít pryč. Teď ale musíme udělat všechno pro to, aby příští rok u nás volby dopadly dobře. Pak se zase budou do své vlasti vracet. Je to v podstatě demografický i celospolečenský problém. Je to smutné.

Kde vás před divadelními prázdninami mohou diváci vidět a slyšet?

Na pražských scénách hraji ve čtyřech divadelních inscenacích. V divadle ABC ve hře Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího, ve hrách Revizor a Amatéři ve Studiu 2, na Velké scéně a na Malé scéně Studia 2 v inscenaci Manželství v kostce. V Bratislavě mám role ve dvou inscenacích. V Divadle Pavla Országha Hviezdoslava hraji v inscenaci Pozsony dance club a ve Štúdiu A2 u divadla Astorka hraji téměř dvaadvacet let monodrama Shirley Valentine. Praha zatím převažuje.

Čeká vás letos premiéra na divadelních prknech?

Nová divadelní hra v tomto roce zatím nebude. Těším se ale na září, protože bude premiéra filmu Houpačky. Podle románu Lucie Konečné jej natočil režisér Bohdan Sláma, který se podílel i na scénáři. Hraji tam s Dagmar Havlovou, Terezou Rambou, Jiřím Lábusem, Alenou Mihulovou a dalšími kolegy. To byla velmi příjemná práce.