foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Jana Kolesárová
ROZHOVOR: Slovenská herečka Jana Kolesárová se v rozhovoru pro server PrahaIN.cz rozpovídala o svém střídavém životě v Česku a Americe, ale také o svých rolích, aktuálně je k vidění na velkých plátnech ve filmu Vyšehrad Dvje.
Žijete střídavě v Americe a Praze, jaký je život ve Státech?
Už je to pro mě takový domov. Jsem tam nějakých dvacet osm let, je pro mě velmi příjemné ty destinace střídat. Praha je taková rodinná, Kalifornie spíš pracovní, takže se to tak krásně spojuje.
Zmiňujete, že je pro vás Kalifornie domov. To asi nebylo hned, že?
Bylo to náročné, ostatně jako jsou každé začátky, člověk se musí přizpůsobit mnoha věcem a tak dále. To už je dávno. Moje mysl a tělo to už celkově zapomnělo. Nyní je to už spíš taková příjemná rutina.
Jak se tam chovají lidé, je mezi námi velký kulturní rozdíl?
Myslím, že mentality se samozřejmě trochu liší, ale je to člověk od člověka a těžko se to generalizuje. V něčem tam rozdíly jsou.
Na Slovensko byste se v současné chvíli vrátila?
Za rodinou jako návštěva či pracovně, to ano. Žít asi ne.
V jakých projektech vás budeme letos moct vidět?
Hodně projektů letos skončilo. Zmíním seriál Lovec, Kriminálka Kraj, začneme ale druhou sérii seriálu z prostředí porodnice Dotyk života, to bude na STVR na Slovensku. V přípravách je hodně věcí, ale trochu se to posouvá, tak uvidíme, zatím nechci moc prozrazovat.
Podle čeho si projekty vybíráte?
Je to různé. Může v tom být zájem spolupracovat s tím režisérem, se kterým jsem třeba ještě nespolupracovala, může to být také o kreativním týmu, který mě něčím zaujme. A samozřejmě scénář musí být zajímavý. Pokud jde o nějakou menší roli, často to bývá o nějaké zvědavosti, touha si zkusit něco jiného. Vždy se to nějakým způsobem projekt od projektu odlišuje, proč něco dává a nedává smysl.
Role manželky agenta Jardy ve filmu Vyšehrad je asi něco jiného, že?
Úplně.
Hrála jste tam docela mrchu.
Ano, strašnou. Jistě, já mám ráda změny i v tom projevu, jít trochu za hranice svého komfortu a své komfortní zóny. Tato role to definitivně potvrzuje. Je to žena, kterou kdybych potkala na ulici, tak ji asi profackuji. Ale hrát mě ji bavilo už jen proto, že ta postava ve skutečnosti neobsahuje asi ani pět procent ze mě. Musela jsem se do toho vrhnout a vysloveně si ze sebe udělat srandu. To je velmi důležité.
Hrají se záporačky lépe?
Těžko říct, jestli se hrají lépe. Je to víc o fantazii, člověk nemůže brát ze sebe, protože se tak nechová. Ale jak jsem říkala, zapracuje ta fantazie, je to takový skok do neznáma.
Vyšehrad je v české kinematografii neobvyklý film, co máte v soukromí ráda vy?
Asi kromě krvelačných hororů se ráda podívám na film jakéhokoliv žánru. Pokud je smysluplný děj, dobrá zápletka a dobří herci, tak se nevyhýbám ničemu, možná ještě nějakému sci-fi.