„Nemohu si na nic stěžovat,“ vzkázal Luděk Sobota

ROZHOVOR: „Lidi na nás chodí pořád, už teď se prodávají vstupenky na leden až duben 2025. Nesnáším zimu. Antidepresiva neberu. Neurol, ale mám doma uložený v záloze. Co kdyby?“ řekl serveru PrahaIN.cz legendární komik Luděk Sobota.

Slavný komik sice usilovně přesvědčuje své okolí o tom, že už nic nedělá, nic nechce a nejraději tráví část doma na Malvazinkách. Ve skutečnosti je ale plný života. Chodí na pravidelné procházky a čte množství knih. Má rád kvalitní víno, které s manželkou pravidelně popíjejí v kruhu blízkých přátel. Těší se na léto a s manželkou se chystá na výpravu k moři.

V Semaforu máte s přáteli velmi úspěšné představení. Uvidí diváci jeho reprízy i v letošním roce?

To zůstává pořád stejné. Když zemřel Miloslav Šimek, tak jsme jako vzpomínku na něj připravili pořad Návštěvní den u Miloslava Šimka. Měl hned od začátku velký úspěch, a tak Návštěvní den hrajeme pořád, přibližně jednou za měsíc v divadle Semafor. Teď už se prodávají vstupenky na leden až duben 2025. Pořád se to lidem líbí a každé představení máme vyprodáno. Mám z toho docela radost a na každé představení se těším, na atmosféru i na diváky.

Návštěvní den hrajete už řadu let a pořád má úspěch. Určitě by diváky potěšila premiéra nové hry. Neláká vás tato představa? Vznikne něco nového?

Je začátek roku, kromě pracovních povinností máme každý svůj osobní program. Jsem v kontaktu s celou partou z našeho představení. Často se vídám s Petrem Jablonským i s ostatními. Zatím nevím o tom, že bychom něco připravovali. Uvidíme, ale co bude. Teď vím jenom to, že se na nic nového nepřipravujeme. Ale třeba nás něco napadne.

Vaši kolegové z různých divadel pravidelně vyjíždějí za diváky. Vám se ale prý jezdit moc nechce. Je to pravda?

Je fakt, že se moc nesnažím, abych někam jezdil. Ale pár zájezdových představení do roka máme. Já jsem už dávno našemu manažerovi říkal, že dál než do Brna se mi nechce.

To ale není o kondici, ale spíš o jakémsi rozpoložení. Je to pravda?

Asi ano. Je pravda, že jsem v dobré kondici, nemohu si stěžovat. Naštěstí. Chtěl bych se v létě s manželkou vypravit k moři. Myslím, že bych to absolvoval docela dobře. Zatím ale nevím, do jaké destinace by to bylo. Je zima. Toto období nemám rád a nemám teď náladu vybírat, kam pojedeme v létě. Soustředím se spíš na to, abych zimu ve zdraví přežil. Každý rok, jakmile se blíží podzim, tak mi není uvnitř nejlépe. Žádná antidepresiva nebo něco podobného neberu, přiznám se ale, že Neurol mám doma uložený v záloze, kdyby se něco dělo. Zatím to ale docela jde, naštěstí mě zatím minula chřipka. Utužuji si zdraví tím, že se každý den ráno jdu projít do parku kolem bývalého Sanopsu.

Kolik kilometrů měsíčně uděláte?

Netuším, kolik nachodím kilometrů, ven ale vyrážím pravidelně každý den. Dnes to bylo trochu horší, protože jsem se bál, abych neuklouzl na náledí, které se objevilo na chodníku. Potřebuji pohyb a nějakou aktivitu. Důležité je nesedět doma, nezabývat se věkem a nabíjet se energií. Děsí mě představa o poklidném životě a sezení doma u televize. Takový život by mě nebavil. Mně ty procházky dělají po všech stránkách dobře, a ještě se venku dobře bavím. Poměrně často se mi stává, že mě lidé venku zastavují a diví se, že ještě žiju (smích). Pak se dají se mnou do řeči a většinou vzpomínají na filmy a na role, které jsem v nich kdysi hrával. Je to docela příjemné a jak jsem řekl, dobře se u toho bavím.

Máte za sebou dlouho a úspěšnou kariéru. Nepíšete paměti?

Zatím jsem napsal dvě knížky. Jedna je z roku 2019 a jmenuje se Holé a trapné dýchání. Je to taková sbírka přibližně padesáti mých textů. Jsou v nich moje osobní vzpomínky zážitky, monology a podobně. Druhá kniha byla podobná. Název je Paraziti mezi námi . Po druhé knize jsem si řekl, že to možná už stačilo. Že se mi do dalšího psaní a podobných dalších akcí moc nechce. Uvidím, co bude dál. Možná se ještě k něčemu podobnému vybičuji, ale v tomto okamžiku se mi už do ničeho nechce. Mě zimní období vždy tak trochu umrtví.