foto: Wikimedia Commons, Emriquet, k užití pro média/Turnaj ve hře Valorant, ilustrační foto
Svět esportu zasáhla v posledních dnech tragická zpráva. Teprve devatenáctiletý hráč hry Valorant z Česka Karel Ašenbrener alias Twisten spáchal sebevraždu.
Talentovaný hráč působil v profesionálním mančaftu Team Vitality, což je v tomto oboru celosvětově známá značka. Mimo hru Valorant má také týmy ve hrách FIFA, League of Legends, Rocket League a Counter-Strike: Global Offensive.
Zesnulý mladík se veřejně netajil tím, že trpí depresemi. Na platformě TwitLonger dokonce napsal obsáhlý příspěvek ohledně svého duševního zdraví (ZDE).
Po tragédii, která se stala tento týden, začal českému esport hráči celý svět posílat kondolence. Z poslední zprávy, kterou Karel Ašenbrener vyslal do světa, mrazí.
„Dobrou noc,“ napsal na Twitter anglicky 6. června.
Nechci a nemůžu dál mlčet
K sebevraždě se nyní vyjádřila i jeho matka. Její řádky z osobního Facebooku citoval v anglickém znění na Twitteru streamer Xnapy. Příspěvek má obrovský dosah, v současné době ho vidělo přes 376 tisíc lidí.
„Nechci a nemůžu mlčet,“ začala matka zesnulého Ašenbrenera s tím, že nechce, aby smrt jejího syna způsobila kritiku esportu a hraní počítačových her.
„Že se bude spekulovat o všem možném. Myslela jsem, že se mi podaří nečíst české komentáře, v nichž ti chytráci píšou: No jo, ty mladý nevědí, co by roupama, no jo, není se čemu divit, když celý den sedí u kompu, no jo, kdo ví, co to bylo za rodinu, no jo, kdyby chtěl, tak by se léčil. Kde se ve vás všech bere tolik jistoty o vaší pravdě?“ ptá se.
Dále uvedla, že syn se začátkem roku veřejně přiznal k tomu, že se potýká s depresemi a byla to jedna z nejodvážnějších věcí, co kdy udělal.
„Ano, bojoval s depresemi a není jediný. Svalovat vinu na gaming, je absurdní. Kája neseděl jen u počítače. Profesionální esportovci mají přísný režim podobně jako jiní sportovci. Musí jíst zdravě, hýbat se a dobře spát. I oni mají náročné tréninky. A stejně jako jinde, i zde platí, že tlak na výkon vytváří permanentní tlak na psychiku. Stačí málo, třeba někde v genech sklon k úzkostem, a pak už je jen krok k depresi. A stačí třeba nešťastná láska a přijde zkrat. Nikdo nemá právo nikoho soudit. Náš syn bojoval se svou nemocí a bojoval statečně. Stejně jako bojoval za tým Vitality, nebo předtím za BIG,“ uvedla.
„Svůj život ukončili i jiní sportovci. Fotbalisté, hokejisté, trenéři. Depresemi trpí i tenisté, lyžaři, plavci. Deprese není nemoc, kterou někdo chytne hraním počítačových her. Deprese se nedá ovlivnit vůlí, musí se léčit. Deprese a jakákoliv jiné psychické onemocnění, nesmí být společností tabuizovány. Nesmíme skrývat, že kromě těla fyzického těla máme i duši. Nemlčme o tom. Nesmíme. Nikdo by neměl mít na čele stigma psychického onemocnění. Jsou to lidé jako ostatní. Nelituji ani jedné minuty, kterou jsem mohla strávit se svým synem,“ dodala.