Nikdy, za žádných okolností, a to ani na okamžik nenechat nástroj v hotelovém pokoji, radí virtuos Svěcený

ROZHOVOR: Po deseti letech ukončil výpravnou knihu, ve které zmapoval pět století evropských houslí. Ceny jeho nástrojů se pohybují ve statisících. „Nikdy je nesmím nechat v hotelovém pokoji,“ řekl serveru PrahaIN.cz Jaroslav Svěcený, houslový virtuos a vyhledávaný soudní znalec v oboru smyčcové hudební nástroje.

Jaroslav Svěcený je neobyčejným úkazem na české hudební scéně. Patří k nejvýznamnějším a nejznámějším současným českým houslistům a každý rok koncertuje na předních domácích i zahraničních scénách. Vytvořil množství společných projektů s interprety různých žánrů od folku, populární hudby až po rock. Svým netradičním přístupem otevřel cestu k vážné hudbě všem generacím českých posluchačů. Během roku odehraje více než sto koncertů. Natočil 44 CD a DVD s díly světových a českých autorů, za které obdržel sérii zlatých nebo platinových desek. Jako první český houslista nahrál CD pro legendární nahrávací společnost Sony Classical, věnuje se aktivně charitě a je dlouholetým patronem Akce cihla.

Všichni, kdo sledují vaši kariéru, nedočkavě čekají, čím překvapíte posluchače v dalším roce. Prozradíte nám, co připravujete v sezoně 2025?

Letošní rok pro mě bude jeden z hodně zásadních za několik posledních let. Vyjde mi totiž obrovská a nákladná kniha, která pojednává o pěti staletích evropských houslí. Nejstarší housle, o nichž zde píšu, jsou z roku 1620 z města Brescie v Itálii. Nejmladší jsou staré dva roky. Pracoval jsem na knize deset let a teď ji už přes rok píšu. Dále jako každý rok připravuji dramaturgie festivalů, které mě letos čekají. Jeden z nich je Festival hudby na zámku Dobříš. Druhým festivalem jsou Klášterecké hudební prameny a odehrává se na zámku v Klášterci nad Ohří. Třetí festival se jmenuje Jihočeské Nové Hrady, ty jsou v Novohradsku v historických prostorách a budovách. A samozřejmě mě také čeká známý festival hudby a architektury v Hradci Králové, který se jmenuje Architóny. Usilovně také pracuji dvou nových deskách, které mi letos vyjdou.

Česká houslová škola a díla pražských mistrů jsou vaše srdeční záležitost. Jak dlouho se už zabýváte hudební historií?

Velkou část svého života se zabývám propagací české školy a pražských nástrojů. Houslařská škola je samostatná kapitola. Mám nejstarší housle z roku 1737 od Jana Oldřicha Eberleho, který je postavil v domě „U tří housliček“ v dnešní Nerudově ulici v Praze. Malá Strana byla opravdu protkaná houslařskými díly. Později jsem se začal věnovat houslařské mekce, což je Itálie a Francie. Jsou to dvě nejznámější a nejvýznamnější lokality, kde se stavěly špičkové nástroje. V nové knize se objeví dosud nepublikovaný nástroj Antonia Stradivariho. Moje první publikace vyšla v roce 2009, kdy jsem měl velkou výstavu houslí v Obecním domě v Praze, takže její součástí byla česko-anglická publikace. Tato druhá kniha bude v angličtině. Bude tam zařazeno třiačtyřicet nástrojů. Pro český trh bude ke knize vydán a přilepen český překlad bez fotek. Budou tam slavné nástroje z Itálie, Francie a dosud nepublikovaný nástroj z roku 1674 Jacoba Stainera. To je taková rarita. V nové knize vyjdou v drtivé většině dosud nepublikované nástroje slavných mistrů. Pracoval jsem na tom skoro deset let a kniha má široký záběr. Teď jsme dokončili fotografickou část a čeká mě dopsat text. V průběhu letošního roku stoprocentně vyjde.

Mluvil jste o houslích od mistra z roku 1737. Jaká je dnes jejich cena?

Vedle své koncertní činnosti také dělám mezinárodního soudního znalce v oboru hudební nástroje. Ceny českých nástrojů, těch nejlepších, se pohybují ve stovkách tisíc korun. Což je rozdíl mezi českými hudebními nástroji a italskými, protože italské se pohybují ve stovkách tisíc euro. Pak už je to individuální. U ceny samozřejmě rozhoduje zachovalost. České nástroje z pohledu italského nebo francouzského tak drahé nejsou. Pro někoho je tři sta tisíc korun spousta peněz, pro někoho ne. Každý si koupí takový nástroj, na jaký dosáhne, což je normální. Původně jsem měl zkoumání hudby a houslí jako svého koníčka. Tím, že jsem se stal mezinárodním soudním znalcem, tak se to stalo mým druhým oborem.

Je náročná péče o vzácný a starý nástroj?

Nástroje vydrží velmi dlouho, takže tolik údržby nepotřebují. Jednou ročně jej odnesu k mistru houslařovi, aby udělal takzvanou generálku. To znamená, aby zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Maximálně pak mistr provede nějakou retuši laku a podobně. Samozřejmě, když dostanete nebo si koupíte nějaké housle a jsou poškozené, tak je potřeba je zrestaurovat. A to je stejné, jako když někdo koupí poškozený obraz. V takovém případě se tak obracím na odborníka, který to správně udělá. V tomto oboru je důležité zvolit správného restaurátora. Pečovat o nástroj se musí. Když je ale v pořádku, tak ta péče není příliš velká. Housle nás všechny přežijí. Za sto let tu bude jiný houslista. My už tu dávno nebudeme, ale ty housle tady budou pořád hrát.

Když koncertujete třeba v zahraničí, jak je postaráno o bezpečnost vašich nástrojů?

To už je běžná součást mé práce. Tato opatření se připravují a objednávají mnoho dní dopředu. Nástroje jsou vždy uložené v hotelovém trezoru. Zásada je nikdy, za žádných okolností, a to ani na okamžik nenechávat nástroje v hotelovém pokoji.

Předpokládám, že máte uzavřenou smlouvu s pojišťovacími domy?

Samozřejmě. Pojistka se obnovuje jednou ročně. Většinu nástrojů mám pojištěných v Anglii. Všem muzikantům doporučuji, aby si nástroje pojistili u pojišťoven, které se pojišťováním hudebních nástrojů dlouhodobě zabývají. Přece jenom jde o specifickou věc. Když si kupujete umělecké dílo, které zároveň používáte, je potřeba, aby pojišťovna už na to byla připravená a ten nástroj přesně pojistila. Cena pojistného je u každých houslí úplně jiná. Částky se mohou pohybovat třeba okolo jednoho tisíce korun, ale také sto tisíc. To lze těžko říct. Housle jsou výtvarné dílo, na které se hraje. Když jako znalec píšu posudek o uměleckém díle a jeho součástí je zvuk, musím poznat, zda je vše originální. Nebo zda jsou třeba některé části vyměněné. Je to stejné jako u obrazu.

Mluvil jste o českých houslových mistrech z 18. století. Na jaké úrovni jsou naši současní tvůrci hudebních nástrojů?

Spolupracuji se současnými mistry houslaři. V Čechách jsou velmi kvalitní mistři. Nejsou jich kvanta, je jich přibližně osm, kteří splňují tyto podmínky. Srovnávat ale staré housle s novými v podstatě nejde, protože nové housle mají jiné parametry. Nástroj potřebuje nějakým způsobem dozrát. Takže je lepší se zabývat novými nástroji. Na to existují například houslařské soutěže, na kterých bývám jako porotce. Zní tam výhradně nové nástroje a staré nástroje jsou podle škol. Protože je škola italská, francouzská, německá, Benelux, anglická, česká atd. To jsou už historické věci, které mají hodnotu antikvy. To znamená, že to je věc starožitná. Takže jsou to dvě různé položky. Nový nástroj a úplně starý nástroj.

Leden bývá považován za klidný, až poněkud ospalý měsíc. Kde vás posluchači poprvé v letošním roce uslyší?

Pro mě už sezona začala naplno. Ve čtvrtek 9. ledna jsem měl novoroční koncert v Letohradě s komorním orchestrem Virtuosi Pragenses. 11. ledna v sobotu hraji v jihočeském Velešíně u Českého Krumlova. Tady vystoupím společně s akordeonistou Ladislavem Horákem s pořadem Tango Nuevo. V úterý 14. ledna koncertuji v Městském divadle v Prachaticích, kde vystoupím společně s pianistkou Lucií Karlovou.

Už víte, kolik letos odehrajete koncertů?

Dá se to těžko spočítat, ale bude jim mnoho. Nepochybně jde jejich počet do desítek. Počet je ale každý rok jiný. Někdy sto, někdy osmdesát, někdy sto dvacet koncertů. Záleží na tom, jak se sezona vydaří a jak je koncipovaná. Hodně také záleží na tom, jak se věci nashromáždí a jak se sejdou. Například v dubnu mě čeká cestování do Kanady, budu hrát v Ottawě a Torontu.

Mnoho let úzce spolupracujete se slavnou skupinou Jablkoň. Uvidíme vás letos společně na pódiu?

Určitě připravíme minimálně jeden koncert, na kterém se samozřejmě organizačně podílím. Hrál jsem se skupinou Jablkoň mnoho let, vydali jsme dokonce čtyři nebo pět desek. Teď už se vídáme málo, ale když se sejdeme, tak si to náležitě užijeme. Určitě na moji spolupráci se skupinou Jablkoň dojde v letních měsících, kde bude zahrnuta do dramaturgie jednoho z festivalů. Připravuji také další projekty s různými multižánrovými interprety.