foto: Bob Asher, Prahain.cz/Herec Jaromír Hanzlík
ROZHOVOR: Herec Jaromír Hanzlík oslavil v únoru 75. narozeniny. Před 31 lety ukončil svoji hereckou kariéru a z divadelního a filmového prostředí se stáhl do ústraní. Jeho popularita a obliba je ovšem mimořádná dodnes.
Přesvědčili se o tom i lidé, kteří přišli na vzpomínkovou besedu k 110. výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala do kulturního centra Velký mlýn. Už hodinu před začátkem bylo ve velkém sále pro dvě stě lidí téměř plno a před vchodem se vytvořila dlouhá fronta. Patnáct minut před začátkem už byly obsazeny všechny židle i tři schodiště. Zbytek volného prostoru do posledního místa zaplnili stojící diváci.
Před začátkem besedy poskytl Jaromír Hanzlík rozhovor redakci PrahaIN.cz.
Hrál jste v mnoha výborných filmech a seriálech. Filmy natočené podle předloh nebo knih Bohumila Hrabala ale poněkud vyčnívají...
Když jsem četl Hrabalovy knihy, tak jsem si vůbec nedokázal představit, že jsou zfilmovatelné. Protože on má tak bohatý a krásný jazyk. Právě, a hlavně na bohatém jazyku je to vlastně postaveno. Těch situací a příběhů v knihách Bohumila Hrabala zase tak moc není. Přenést takový námět na plátno je velmi náročné.
Bylo náročné zahrát i postavy z Hrabalových knih?
Naučit se text není pro herce zase tak strašně těžké. To je základ. Ale potom se musí začít s tím textem pracovat. Teprve tam začíná ten kumšt. S Jirkou Menzelem se mi ale pracovalo vždy dobře.
Na besedě bylo plno. Na jevišti s Jaromírem Hanzlíkem byl moderátor Petr Sovič. Foto: PrahaIN.cz
Čekal jste, že ty filmy budou tak úspěšné?
Obdivoval jsem Jirku Menzela s panem Václavem Nývltem, což byl dramaturg, že vlastně dokázali z těch Hrabalových textů udělat opravdu dobré filmy. To mě překvapilo, protože zpočátku jsem se domníval, že to nepůjde. Ten výsledek ale byl výborný, dokázali to, dokázali skvěle. Například Taneční hodiny pro pokročilé, to je jenom jedna věta. Přesto se i to dalo natočit. Někdy v roce 1991 to udělal režisér Eduard Sedlář a hrál tam Pepík Dvořák.
S Bohumilem Hrabalem jste pravidelně vídal. Jaký byl váš vztah?
Nemohu říct, že bychom byli blízcí přátelé, to bych si asi troufal mnoho. Ale měl jsem ho velmi rád a myslím si, že on mě také. Během natáčení Postřižin přijel do Dalešic a prohlédl si tamní pivovar, kde se část děje odehrávala. Už po Postřižinách vždy Magdě Vášáryové říkal maminko a mně už navždy říkal strýčku. (Magda Vášáryová hraje v Postřižinách Hrabalovu maminku, Jiří Schmitzer otce a Jaromír Hanzlík strýčka, pozn.red.)
Vrátím se k první otázce. Proč ty role v množství toho, co jste natočil, tak vyčnívají?
Všechny ty hrabalovské role, které jsem hrál, to bylo potěšení. Jak vždy říkal pan režisér Podskalský a Olda Kaiser, to se mi poštěstilo. Jsou to krásné postavy. Ať už je to Pepin, nebo pan Leli ve Slavnostech sněženek. Ale hlavně také to, že jsem mohl během natáčení spolupracovat s Jirkou Menzelem a celou plejádou úžasných herců. Počínaje panem Hrušínským, Petrem Čepkem, Jirkou Schmitzerem nebo Magdou Vášáryovou. To skutečně bylo opravdové potěšení.
Popularita Jaromíra Hanzlíka je stále velká. Foto: PrahaIN.cz
Atmosféra vzpomínkového večera byla bezprostřední. Herec prozradil, že i po mnoha letech od natáčení se několikrát ročně vrací do Kerska, kde v roce 1983 natáčel film Slavnosti sněženek. Stejně rád se prý vrací i do Počátků a Dalešic, kde v roce 1980 režisér Jiří Menzel točil Postřižiny.
„Velmi rád se vracím na obě místa. Občas se stavím na něco dobrého ve slavné hospodě Hájenka v Kersku, kde dodnes vaří slavnou kančí kýtu s šípkovou omáčkou. Do Dalešic i do Počátků jezdím také. Nejenom kvůli vzpomínání, ale hlavně protože okolí Dalešic je překrásné. Několikrát do roka si sem zajedu,“ řekl Jaromír Hanzlík.
Kromě vyprávění historek z filmování si Jaromír Hanzlík „lehce“ šťouchl do programové sekce České televize. Několik let uváděl ostře sledovaný pořad Úsměvy, který převzal po Zdeňku Svěrákovi. V pořadu běžely ukázky z oblíbených filmů a Jaromír Hanzlík zpovídal umělce, kteří se ve filmech objevili. Pod jeho taktovkou se v Úsměvech vystřídali známí herci, hudebníci, zpěváci, dramaturgové i režiséři. Pořad však náhle z televizních obrazovek zmizel.
„Koncem června v roce 1997 běžel poslední díl. Zeptal jsem se, kdy budeme připravovat pokračování. Bylo mi řečeno, že všechny informace včetně termínu mi pošlou domů. Dodnes na tento dopis z České televize marně čekám. Ani mi neoznámili, že by Úsměvy měly končit. Je to trochu zvláštní, ale je to skutečně tak,“ řekl se smíchem Jaromír Hanzlík během besedy.
Svůj talent během herecké kariéry využil Jaromír Hanzlík naplno. Téměř 27 let byl členem souboru slavného Vinohradského divadla. Hrál ve více než sto filmech a seriálech. Velké množství filmů, ve kterých ztvárnil hlavní role, dnes řadí kritici do zlatého fondu české kinematografie. Výraznou stopu v jeho umělecké dráze zanechala mimo jiné spolupráce s režisérem Jiřím Menzelem, který natočil řadu výjimečných filmů podle knih spisovatele Bohumila Hrabala. Autor Klubů poezie, Postřižin, Harlekýnových milionů a dalších bestsellerů si herce velmi oblíbil. Na první setkání vzpomínal během besedy k Hrabalovým 110. narozeninám.