Odezva na Aňu Geislerovu překvapila i organizátory Světa knihy

ROZHOVOR: Herečka Aňa Geislerová představila na knižním veletrhu svoji novou knihu povídek Co tě nezabije. Při besedě se čtenáři ji zaskočil sál zaplněný do posledního místečka a nekonečná fronta na autogram. „Byla jsem překvapená. Kontakt s živým publikem mě baví. Dělá mi radost, když se lidé smějí a když je dokážu pobavit,“ řekla Aňa Geislerová portálu PrahaIN.cz.

Na autogramiádu vaší knihy přišly obrovské davy. Lidé byli nadšení. Už jste se vžila do role spisovatelky?

Byla jsem překvapená, je to krásný pocit. Pamatuji si takové okamžiky mnohem intenzivněji než třeba moje filmové úspěchy. To je samozřejmě hlavní těžiště mého života, ale tohle je jako rtuť. Je jí míň, ale je těžší. Jako spisovatelka se necítím, spíš se nazývám autorkou. Je sice pravda, že už mám knížky dvě. Ale ještě to není ta velká kniha, kdy, jak říkám, musíte napsat dlouhou knihu. Tu jsem ještě nenapsala. Možná potom si někdy dovolím říct, že jsem spisovatelka.

Na autogram Ani Geislerové lidé stáli frontu desítky minut. Foto: PrahaIN.cz

Vraťme se ještě k těm davům na autogramiádě…

Je to takové trochu nepochopitelné (smích). Nerozumím tomu, proč to tak je, proč se to děje, ale je to moc hezké. Jsem radovan a užívač. Mě to těší a vážím si toho. Když člověk tato slova řekne, tak to zní jaksi planě. Já to ale opravdu cítím jako něco, co mě fascinuje a nechápu to. Mám třeba velmi ráda besedy. Divadlo nehraji skoro vůbec a na filmových premiérách se pouze pustí něco na plátně. Proto mě kontakt s živým publikem baví. I proto jsem si užívala tu besedu. Dělá mi radost, když se lidé smějí a když je dokážu pobavit. Pro mě to byla krásná sobota. Vyhráli jsme hokej, mám za sebou krásnou autogramiádu i nádhernou besedu s lidmi. Super. Mám velkou radost.

Máte potřebu psát? Pokud ano, tak o čem nejraději?

Mám. Píšu o různých blbostech, které mě napadají. Něco, co někde vidím. Něco podivného si přečtu, setkám se s nějakou zvláštní lidskou vlastností, která je kombinací něčeho divného. Nebo nějaká faktografická absurdita, která mi přijde divná nebo dobře zneužitelná. Tak to mě jako téma zajímá. Proto mě baví povídky, protože je tam možnost zpracovat více nápadů.

Na premiéře filmu Smršť. Autor: PrahaIN.cz

Přemýšlíte o další knize?

Ano, ano. Mám rozepsanou novou povídku. Kromě toho už mám rozpracovanou myšlenkovou mapu i na tu velkou knihu. Na psaní ale potřebuji klid. Tento rok je šílený a zběsilý. Je samozřejmě zároveň krásný a hrozně úrodný. Ale potřebuji se zastavit a udělat si na to hlavně prostor v hlavě, proto jsem si řekla, že jakmile dotočím poslední věci, v listopadu začnu psát.

Budete točit i v létě?

Nějakým zázrakem je to tak, že teď točím neustále a celé léto pak mám volno. Točím pak od září až do listopadu v České televizi seriál Ratolesti. Kromě toho pořád točím film Pramen s panem režisérem Ivanem Ostrochovským. Tam jedu příští týden. Kromě toho mám roli v minisérii Bura, což je slovensko-česká koprodukce. V listopadu skončím a nemám tam nic. To je pro mě zázračný. A pak bych chtěla psát.

Občas se vyjadřujete k aktuálnímu dění ve společnosti i v politice. Jak vnímáte to, co okolo nás vidíme dnes?

Je to všechno příliš rozpolcené, přecitlivělé a překomunikované. Mám pocit, že pokud by se svět na chvilku mediálně vypnul, tak by to nebylo tak strašné, jak to je. Spousta těch věcí je vyhrocená jenom díky médiím. Pokud by se dal prostor různé věci řešit pouze fakticky, tak by to možná fungovalo jinak. Myslím si, že stojíme na prahu něčeho ještě horšího, než je teď. S tím se ale nedá nic dělat. Takový život a svět je. Nechci být pesimistická, myslím si ale, že žádná jiná varianta se nenabízí.

Myslíte si, že případná konfrontace je nevyhnutelná a vyřeší něco?

Nikdy nic nevyřeší. Tyto věci se ale bohužel dějí. Nechci na to myslet a nezabývám se tím. Jsem ale už dost stará na to, abych si řekla, děje se toto, tamhle je zase tohle. No tak jaký asi další krok může následovat? Lidi jsou neudržitelní a nepoučitelní. Neposune nás to nijak dopředu, ale naopak zpátky. Kdo by před pár lety věřil, že bude válka v Evropě? Že naprosto primitivní způsobem budou bombardovat civilisty 900 kilometrů od našich hranic. Před pár lety bychom tomu nevěřila. Doufám a věřím, že se nic nestane. Ale zatím všechno spíš k něčemu takovému spěje.