Odtajněné dokumenty: Václav Lohniský, představitel Hujera, jak ho neznali ani nejbližší

ARCHIVY STB: Jak už PrahaIN.cz napsala, redakce se dlouhodobě zabývá komunistickým režimem za pomoci Archivu bezpečnostních sborů. Snažíme se nacházet okamžiky, které dějinami prošly bez povšimnutí a které nějakým způsobem souvisí s osobnostmi veřejného života, komunisty a Prahou.

Takový byl i osud Václava Lohniského, ředitele Divadla S. K. Neumanna v Praze-Libni. Dnes už jde o Divadlo pod Palmovkou.

Herec se narodil v Holicích v roce 1920. Otec se rovněž jmenoval Václav a byl úředníkem. Matka Štěpánka byla švadlena. Po obecné škole ve východočeském městě vystudoval trutnovské gymnázium a následně na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře absolvoval obory herectví (1946) a režie (1948).

Vyplývá to z dotazníku, který na herce tajná policie vedla. Protože se jednalo o policii tajnou, součástí rešerše byla také Lohniského stranická příslušnost. V KSČ byl do roku 1948 a také od roku 1948. Ze strany byl vyškrtnut v roce 1970. Herec se předtím vyhranil vůči invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Estébáci doslova uvedli, že zastával „nepřátelské, pravicově-oportunistické a protisocialistické postoje“.

Infarkt

Nezapomněli dodat, že má dceru Michaelu a nevlastního syna Karla, který pracoval jako průvodce na zámku v Náchodě.

Komunisty i přesto zajímal. Měl přesah, byl výrazný, svůj a neústupný. Ačkoli si ho diváci spojují především s komediálními rolemi Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero! anebo docenta Chocholouška ze snímku Jáchyme, hoď ho do stroje!, podle záznamů StB byl mnohem hloubavější. Pracovitější, svědomitější, pečlivější.

Na divadle mimochodem vytvořil desítky rolí, jak hrdě připomínají jeho rodné Holice.

„Velice těžko se hodnotí vlastní práce v celku. Je rozsáhlá a v rozsáhlé práci se vždycky najdou vrcholy i slabiny. Pokusil jsem se proto podrobněji popsat stav své aktivity před nemocí (infarkt, pozn. red.) a svou pasivitu pracovní a životní po nemoci. Potřeba práce nedala mně v ní setrvat.“ Toto herec uvedl v aspirantském projevu na post ředitele shora uvedeného Divadla S. K. Neumanna v Praze-Libni.

Obstál.

V roce 1972 napsal jistý Josef Burda, kádrový pracovník, následující řádky.

Splnil socialistické cíle

„Soudruh Lohniský od roku 1956-59 zastával funkci hlavního režiséra a dramaturga divadla. Od roku 1959-65 byl uměleckým ředitelem. Od roku 1966 pracuje jako režisér. V uplynulém období v důsledku svého zdravotního stavu a politické situace v divadle se dostal do částečné pasivity, těžko se orientoval, a tak účinně nezasahoval ve prospěch politiky a strany. (…) Soudruh Lohniský ovšem splnil závěry posledního hodnocení.“

Po těchto líbivých slovech se uskutečnilo to, co v mnoha jiných případech. Zástupci socialistického resortu vnitra začali na Lohniského pomalinku tlačit. Scházeli se, vyzvídali. Tak tomu ostatně bylo už v padesátých letech v Ostravě, kde působil.

Režisér a herec měl mnoho pro ně klíčových kontaktů. Znal Vlastu Chramostovou, Otomara Krejču, Pavla Kohouta, Václava Havla. „Po zpravodajském pohovoru, který s ním byl proveden, podal několik zpravodajsky zajímavých informací,“ uvedla StB.

Herečka Vlasta Chramostová. Foto: Archiv PrahaIN.cz

Spolupráce

Lohniský sice předával poznatky, ale u těch zůstalo. Většinou se jednalo o názory hereckých kolegů, které neměl rád a kteří neměli rádi jeho. Lohniský to v pohovorech s estébáky neskrytě přiznával. I přesto ho kontrolovali prostřednictvím jiných spolupracovníků. Obstál i v tomto případě. Prý si nevymýšlel.

Na Lohniského měl donášet například kolega Jan Skopeček, jak ukázaly jiné záznamy v Archivu bezpečnostních sborů.

„Teoretik“, jak ho StB označila, byl podle kontrolních zpráv svědomitý. PrahaIN.cz pročetla všechny dostupné dokumenty, na základě čehož můžeme dodat, že svými informacemi Lohniský nikomu neublížil. Nikdo kvůli nim nebyl vyhozen, bit, stíhán či uvězněn. Ve většině případů hovořil „pouze“ o tom, co v divadle viděl a co StB věděla od ostatních pramenů.

Až lakonicky tak vyznívá poslední stránka dochovaného spisu. „Vzhledem k tomu, že jmenovaný při natáčení exteriérů v Krkonoších zemřel dne 17. 2. 1980, navrhuji svazek ´Teoretik´ odeslat do archivu MV na dobu deseti let.“

Šlo mimochodem o snímek režisérky Věry Plívové-Šimkové s názvem Krakonoš a lyžníci.