foto: Bob Asher, Prahain.cz/Herec Oldřich Kaiser s manželkou, písničkářkou Dášou Vokatou.
ROZHOVOR: Držitel tří Českých lvů za nejlepší herecký výkon Oldřich Kaiser patří desítky let mezi přední české herce. Výrazné role ztvárnil ve filmech Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, Líbáš jako Bůh, Masaryk nebo Muž se zaječíma ušima. Co chystá, co dělá, co plánuje?
Natáčel jste nový film. Kdy vás letos diváci uvidí na plátně?
Během letošního roku bude mít premiéru film Zahradník (to je pracovní název), který jsme dva roky točili s panem režisérem Jiřím Havelkou. To byla velmi zajímavá práce. Hlavní roli tam ale hrála příroda. Tím, že je to o zahradníkovi, jsem tam dělal všechno to, co zahradník má dělat. Scházeli jsme se na natáčení během všech čtyř ročních období a v době, kdy všechno bují a roste, jsem ryl, okopával, sázel a podobně. Byla to trochu legrace. Moje manželka Dáša Vokatá hraje mou ženu, ale předtím v životě nestrčila ruku do hlíny. Hlídala mě na placu, abych někam neutekl a abych se držel na místě, kde se natáčelo. Jiří Havelka si to takhle vyřešil, protože měl strach, aby Kaiser nezběhl. Tak obsadil manželku do role filmové manželky, aby mě hlídala (smích). Film má zajímavý námět a není moc veselý. Je o zahradníkovi, který skončí velmi špatně. Víc ale prozrazovat nechci. Jsem zvědavý, jak to dopadne, ale myslím, že jsme to všichni zvládli dobře. Teď se těším na premiéru a podle všeho by měla být v květnu nebo červnu. Pan režisér také něco říkal o Karlových Varech. Možná by se mohl objevit i na filmovém festivalu.
Psali jsme
ROZHOVOR: „Lístky do Semaforu máme na tento týden!“ Tuto větu pronesla naše kolegyně poté, co se dozvěděla, že redakci PrahaIN.cz poskytl rozhovor…
Bude něco nového v divadle?
Samozřejmě stále hraji v divadle Kalich společně s Jiřím Lábusem. Máme tam tři představení. Jak Kubrt se Sněhurkou jeli vlakem, Dona Quijota a Ženu za pultem č. 2. S tím seriálem to ale nemá nic společného (smích). V divadle ale zatím premiéru nechystáme.
Který z posledních filmů upoutal vaši pozornost?
Mimořádně mě oslovil film Zóna zájmu, který natočil Jonathan Glazer a zachytil v něm příběh rodiny velitele koncentračního tábora Osvětim Rudolfa Hesse. Při sledování mně šel doslova mráz po zádech. Děj se odehrává v jejich vile v bezprostřední blízkosti koncentračního tábora, který je oddělen zdí. Naprosto mě to uchvátilo. Ten klid, který panuje v té rodině, zatímco za zdí se odehrávají ty hrůzy, o nichž všichni víme. Ve stejném okamžiku v jejich krásném domě běží naprosto banální věci. Hrají si s dětmi, o víkendech jezdí na výlety. Všiml jsem si, že někteří lidé uprostřed filmu odcházeli. Zřejmě proto, že ten film nepochopili. Podle mě je ale ten nápad geniální a ten film je výborný. Uchvátila mě i muzika, která film provází. Je to skvělé dílo. Ohromilo mě to od začátku až do konce. Sledoval jsem dokonce i všechny titulky.
Hrál jste hlavní roli ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, který vznikl podle knihy Bohumila Hrabala. Ten má letos 110. výročí narození. Vzpomínáte na vznik snímku?
Jistě. To byla krásná práce s panem režisérem Jiřím Menzelem. Pamatuji si, že natáčení předcházely nějaké třenice, protože pan Hrabal dal svolení k natočení dvěma producentům. O tom ale hovořit nechci, to je už minulost. Bylo zajímavé sledovat, jak film vznikal. Pamatujete? Pan Menzel tehdy přivedl mladšího bulharského herce Ivana Barneva (dnes padesátiletého, pozn. red.), který vlastně hrál mě, ale zamlada. Když jsem se tehdy díval na sebe i na něj, tak jsem si říkal, no tak není to jeho podoba, ale spíš taková licence.
Byl jste s výslednou podobou filmu spokojený?
Pan Menzel natočil ten film skvěle. Měl velký úspěch i u diváků a jsem rád, že se to tehdy povedlo. Byla to velmi zajímavá práce. Poslouchám dost muziku a sleduji nové české i zahraniční filmy. Samozřejmě i dost čtu. Jak má kulaté výročí pan Hrabal, tak jsem si řekl, že musím dohnat to, co jsem ještě od něj nečetl. Začal jsem proto číst všechny jeho knížky. Některé jsem znal, ale jeho literární dílo jako celek jsem až doposud znal pouze povrchně. Tak jsem rád, že konečně mám čas se s ním pořádně seznámit.
Psali jsme
ROZHOVOR: Oblíbené divadlo Kampa potvrdilo pověst mimořádně akčního souboru. Novou sezónu zahájilo změnou adresy a odstěhovalo se z Malé Strany.…
Lidé si všimli, že už několik let nosíte dlouhé vlasy…
Není to žádný záměr. Důvod je prostý. Dřív jsem totiž nikdy nebyl pánem svých vlasů. Vždy, když jsem dostal nějakou roli, tak mě vlásenkáři ostříhali k potřebě toho filmu. S tím jsem celé roky nemohl nic dělat. Teď už mám konečně klid. Už delší dobu mám dlouhé vlasy a užívám si to. Třeba nedávno jsme s Dášou byli na mši za básníka, textaře a spoluzakladatele DG 307 Pavla Zajíčka, která se odehrávala v kostele svatého Petra a Pavla v Radotíně, a kterou pořádali lidé z undergroundu. Zapadl jsem tam mezi ty vlasáče s bílými hřívami a bylo mně dobře. Moje manželka v prostředí undergroundu celá léta žila, dokonce dostala ocenění za třetí odboj. Vlastně mám underground neustále vedle sebe.
Někteří kolegové říkají, že herec má zemřít na jevišti. Jak to máte postavené vy?
Toho bych se rozhodně nedržel a se mnou to tak nedopadne. Herec by měl umřít, až to na něj přijde a nemusí si přát, aby zemřel na jevišti. Představa, že jdu umřít na jeviště, je poněkud podivná. Já tu hru chci ještě dohrát! Fyzické problémy zatím nemám. Pouze jsem o něco méně mrštný než v mladším věku. Mě to ale nijak neomezuje. Když potřebuji, tak v klidu nabírám energii a odpočívám. Relaxační rituály ale žádné nemám, k masérovi nechodím a ani saunu nenavštěvuji. Nic takového neprovozuji. Nemám ani trpělivost na to, abych poslouchal nějakou relaxační muziku. Nejvíc si odpočinu na svém místečku na balkóně. Dám si kávičku, těch je hodně, do huby cigáro a je mi dobře. Všechno má být přirozené a v poklidu. Stejně tak ani neplánuji, kdy ukončím kariéru. Myslím, že se ta vrátka zavřou sama.