foto: Pavel Hejný, se svolením/Adam Plachetka
ROZHOVOR: PrahaIN.cz již přinesla první část rozhovoru s nejznámějším českým operním pěvcem Adamem Plachetkou. Hovořil o své práci, cestování, ale také o Praze. Plachetka má ale co říct také ke sportu.
Jednou byl hostem fotbalové show TIKI-TAKA s moderátorem Petrem Svěceným. Když mu tuto událost připomínáme, ihned se rozesměje a potvrzuje naši domněnku, že hokej je mu blíž.
„To byl takový, nechci říkat vyloženě omyl, ale nevěděl jsem moc, do čeho jdu a pak jsem tam měl výčitky, že mám k tématu málo co říct, protože fotbal zas tak často nesleduji. Hokej je mi rozhodně bližší, ať už založením sportu, ale mám tam také mezi hráči více přátel, celkově mám k hokejovému prostředí mnohem blíž a sám jsem ho kdysi chvíli hrál,“ říká.
„Takže ano, z těchto dvou sportů rozhodně hokej. A TIKI-TAKA, ne že bych čekal, že to zapadne a že bych se za svoje vystoupení styděl, ale říkal jsem si, že by byli rozhodně povolanější, které mohli pozvat,“ směje se.
V květnu si Adam Plachetka užil velký zážitek, když před úvodním utkání tuzemského mistrovství světa v ledním hokeji zazpíval před narvanou O2 arenou českou hymnu. V tu chvíli ještě nevěděl, že za dva týdny bude český národní tým slavit titul světových šampionů.
„Bylo to úžasné a jsem hrozně rád, že jsem se na šampionátu mohl podílet. Vůbec jsem netušil, že se za mistrovství zpívá hymna jenom jednou. Když jsme se o tom v areně bavili, říkal jsem, že rád přijdu zazpívat před jakýmkoliv zápasem a rád se do toho zapojím. Pak se mě tedy ptali, jestli bych mohl na zahájení. Říkám, že ano, ale klidně mohu i jindy. Pak mi bylo sděleno, že jindy se hymna už jen pouští... Byla to čest, dostat zrovna tuto jednu jedinou produkci do režie,“ vypráví.
Přiznává, že to nebyl zpěv z kategorie nejlehčích, protože v hale byla bouřlivá atmosféra, Češi vydatně zpívali.
„Vůbec jsem nečekal a dost mě to zaskočilo, ve velkém se připojovali diváci. Jednak je arena velká a je tam zpoždění zvuku a pak, aniž bych jim chtěl křivdit, tak větší část hokejových fanoušků nebudou nejspíš hudební profesionálové, takže se mi vracely různé tóny z různých tónin o mnoho později nebo mnohem dříve, než bych je čekal. Když zpíváte v tak velkém prostoru, tak víte, že nesmíte poslouchat sebe tam a zpátky. Když se slyšíte o vteřinu později, může vás to zmást, ale na to jsem zvyklý a jsem schopný echo vyblokovat. Ale že do toho ještě slyším spoustu takových zvuků a ruchů, to jsem nečekal a strašně jsem se soustředil a doufal, že to zazpívám čistě tak, jak se má,“ vzpomíná.
Česká hymna na NHL? Ani náhodou
Adam Plachetka v závěru rozhovoru zmiňuje, že americkou hymnu zpíval na stadionu paradoxně víckrát než českou a dostává se k jeho účasti na zápasech NHL, o kterých jsme doposud nevěděli.
„Poprvé to bylo takovým nedorozuměním. Oslovil mě Patrik Eliáš, když mu vyvěšovali dres a my jsme zrovna měli být v New Yorku. Říkal jsem, že samozřejmě, bude mi ctí. Asi tři dny před tím ceremoniálem jsem jenom pro kontrolu psal e-mail paní, co ho organizovala. Píšu jí, že jenom pro jistotu, aby nedošlo k nedorozumění posílám noty Kde domův můj pro klavíristu nebo varhaníka, aby měl tu správnou tóninu. Ona mi odepsala, že děkuje za noty, ale že zpívám americkou ,a ne českou hymnu,“ směje se.
„Tu jsem v té době ještě neuměl, takže jsem byl šeredně nervózní, zda to nezkazím, protože ten text se tam motá dokolečka. Nakonec se to zvládlo a pak jsem ještě zpíval, když do síně slávy uváděli Big Neda, pana Nedomanského v Kanadě, tak tam jsem zpíval na utkání Boston Versus Ottawa kanadskou i americkou hymnu. To mě tehdy poprosil náš tehdejší český velvyslanec v Ottawě, jestli bych tam nemohl přijet, toho jsem se rád zúčastnil,“ uzavírá.