foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Odsud se natáčely Bolkoviny
Server PrahaIN.cz před několika dny vydal reportáž z návštěvy Olšan na Valašsku. Jak jsme uvedli, vedly nás sem především vzpomínky na herce, mima a režiséra Bolka Polívku. Ačkoli je místo dnes přejmenované na Statek Olšany, podařilo se nám získat několik svědectví pamětníků, kteří na staré časy nedají dopustit.
První zdroj je z Hradce Králové, druhý z Prahy. Oba muži jezdili na tehdejší Farmu Bolka Polívky hlavně kvůli restauraci U Klauna a natáčení pořadu Bolkoviny.
„Byl jsem na druhém natáčení v roce 1997 a byl to parádní večer. Datum si pamatuji, protože jsem měl narozeniny. Tehdejšími hosty byli Honza Nedvěd, Jiří Bartoška a miss Terezie Dobrovolná. Největší zážitek jsem měl z Nedvědova zpěvu. Prostor byl malý, až uzavřený a připadal jsem si jako v kostele. Všude vládlo ticho a každý mu doslova visel na rtech. Přeci jen je to hudba několika generací, stačí připomenout Stánky, Podvod, Valčíček,“ řekl náš první zdroj, který si přál zůstat v anonymitě.
S Bolkem Polívkou ho navíc spojují i byznysové zkušenosti. „O těch vůbec mluvit nechci. Bolek hodně lidem věřil, na to doplatil. Osobně jsem mu to říkal mnohokrát, ale nebylo to nic platné,“ poznamenal tento šedesátník.
Některé večery na tehdejší farmě přirovnal ke kultovnímu filmu Leaving Las Vegas.
Občas to bylo náročné
„Byly až sebezničující, jestli mi rozumíte. Pilo se třeba dva dny v kuse. Světlo, noc, tma, ráno, na to se nehledělo. Sotva bych přeplaval, co se tam vypilo,“ uzavřel s tím, že mu na společná setkání zůstaly „jen ty nejkrásnější vzpomínky“.
Kromě Bolka Polívky vyzdvihl také Jiřího Bartošku. Podle něj šlo o úžasného společníka a skvělého baviče.
Druhý náš zdroj je z Prahy a pracuje v České televizi. Na konci devadesátých let byl zaměstnán v brněnském studiu. Podílel se na některých vysíláních z Farmy Bolka Polívky v týmu režiséra Rudolfa Chudoby.
„To byly zlaté a nezapomenutelné časy. Při vysílání se kouřilo, pilo se pivo a víno, občas něco tvrdšího. Atmosféra mi připomínala převrat v roce 1989. Bolek dokázal rozmluvit kámen a rozesmát úplně každého. Během natáčení bylo v restauraci třeba třicet lidí, možná o něco víc, zkrátka nešlo o žádný opulentní sál. Polívka tehdy četl dopisy a musím říct, že i kameramani a profesionálové měli problém se udržet. A ano, potom se občas slavilo až do druhého dne, to byla jiná doba. Povídalo se, smálo, pilo. Nikdo nekoukal do mobilů, nepomlouval, neřešily se peníze. Já osobně na to vzpomínám s obrovskou pokorou,“ uzavřel náš druhý zdroj, který pro veřejnoprávní ČT pracuje dodnes.