foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Jiřina Bohdalová
Lamač ženských srdcí Svatopluk Beneš, osudem zkoušená herečka Zita Kabátová, krásná představitelka Madly, která zpívala Evropě Zdenka Sulanová anebo zástupce drsných charakterů Josef Vinklář.
Ti všichni před mnoha a mnoha lety neměli problém doslova za pár korun vyrazit do domova důchodců v Českých Budějovicích, aby s tamními obyvateli zavzpomínali na staré časy, nadhodili pár neznámých historek, podepsali se a společně povečeřeli. Mluvilo se o filmu, hezkých i těžkých dobách. Organizátorem těchto proslulých večerů byl šéf umělecké agentury JaMa Jan Marek. S ním měla možnost PrahaIN.cz hovořit.
„Bylo to opravdu za pár korun, jelikož si to platili právě senioři. Já jsem vše domlouval. Honorář pana Vinkláře a dalších činil tři tisíce. Všichni, které jste uvedl, přijeli. Bylo to tehdy báječné. Vzpomínání, historky. Opravdu to bylo hezké,“ připomněl. Pak se chvíli odmlčel. „Ale ne všichni měli takový přístup,“ doplnil. Po otázce, koho myslí, Jan Marek chvíli váhal. „Dobře. Šlo například o Jiřinu Bohdalovou,“ svěřil se naší redakci. „Víte, také jí jsem volal. Nabídl jí totéž, ty stejné podmínky, tedy tři tisíce korun a s tím, že jde o tematický večer pro seniory v Českých Budějovicích. Byla slušná, ale řekla mi, že je to opravdu nízký honorář,“ doplňuje šéf umělecké agentury JaMa.
Postoj vynikající herečky ho nijak nerozhodil. Zvedl telefon a znovu volal do domova pro seniory, aby jim vše vyřídil. Tamní obyvatelé se také nenechali odradit, dali dohromady deset tisíc korun. A následoval telefonát číslo dva. „I to jí přišlo málo. Měla násobně vyšší požadavky. Nedohodli jsme se, od té chvíle jsem jí nevolal. Přišlo mi to líto za ty lidi, ne kvůli mně, já jen vše domlouval,“ upozornil.
Radovan Lukavský, to bylo něco
Všem špatným zprávám ale ještě nebyl konec. Jan Marek se totiž zařekl, že když nevyšla jedna představitelka Světáků, zkusí zbylé dvě, tedy Ivu Janžurovou a Jiřinu Jiráskovou. Zmíněný Podskalského biják z roku 1969 patří bezesporu ke klenotům československé kinematografie. A každý, kdo se v něm nachomýtl (Oldřich Nový, Jan Libíček nebo Jiřina Šejbalová), se navěky zapsal do povědomí obecenstva. Jenomže nakonec bylo všechno jinak.
„Plán byl skutečně takový, že jsem chtěl mít pohromadě tři představitelky ze Světáků. Jenomže paní Janžurová i Jirásková se zachovaly podobně jako Jiřina Bohdalová, takže z toho nakonec sešlo. Víc k tomu asi nemá smysl dodávat,“ uzavřel Jan Marek, který se v kulturních akcích doma i v zahraničí pohybuje čtvrtou dekádu.
K Zitě Kabátové nebo Josefu Vinklářovi pak doplnil, že byli fascinující. Přirození, milí, ochotní a srdeční.
„Na pana Vinkláře mě upozorňovali, že je často nepříjemný, ať si dávám pozor. Ale když jsem ho oslovil, nic takového nenastalo. Choval se suprově, byl opravdu perfektní. Úplně stejný přístup jsem zažil i s panem Radovanem Lukavským, z jehož historek by šla sepsat samostatná kniha,“ uzavřel své vyprávění Jan Marek.