Pět slov bulvárního novináře málem pohřbilo kariéru Martina Maxy

26. 06. 202405:27
Pět slov bulvárního novináře málem pohřbilo kariéru Martina Maxy
foto: Archív Martina Maxy, se svolením./Zpěvák Martin Maxa.

V hudební branži je nepřetržitě 45 let a neumí si představit, že by přestal hrát. Před časem se bulvárními médii prohnala informace, že zpěvák trpí depresemi a uvažuje o konci kariéry. Na vlastní kůži prý tehdy poznal, co je to bezmoc. „Když si začne bulvár něco vymýšlet, tak s tím nic neudělám. Netuším, kdo si vymyslel ten nesmysl,“ řekl serveru PrahaIN.cz zpěvák Martin Maxa.

Občas prý skutečně trpí, nikoliv ale depresemi, ale chronickým nedostatem volného času. Pokud zrovna není na cestách za publikem, vyřizuje služební „věci“ ve svém hotelu v Roudnici. Hodiny pracuje na nových textech a muzice. Pokud neskládá, na zakázku maluje obrazy ve svém ateliéru, a pokud nemaluje, tak cvičí se svou devadesátiletou maminkou, kterou po operaci krčku postavil na nohy. Na konec kariéry prý  nepomýšlí a na deprese nemá čas.

„Vzpomínám si na ty články a nechápu. Když si začne bulvár něco vymýšlet, tak s tím nic neudělám a musím to s lítostí trpět. Jak vidíte, tak hraji pořád a konec rozhodně neplánuji. Miluju muziku. Na naší hudební scéně jsem jeden z mála autorů, který dělá všechno, skládám hudbu, píšu si texty, dělám aranže. Třeba teď máme nádherný komorní projekt v triu, dvě kytary s houslemi.

Nesmírně stojím o zpětnou vazbu publika, nesu svoji kůži na trh kompletně, nejen jako interpret, ale zpívám i svoje písničky. Každý koncert je pro mě živou vodou. Pokud budou mít o mě lidé zájem, tak budu dál skládat, hrát a zpívat. Nevím, kdo si vymyslel ty nesmysly o tom, že zvažuji ukončení kariéry. Byla to taková trochu podlá lež,“ řekl redakci PrahaIN.cz Martin Maxa.

Řada muzikantů má svoje oblíbené místo, kde se cítí nejlépe a kam se nejraději vrací. Zpěvák se přiznal, že k těmto svým kolegům nepatří. Čechy totiž považuje za nejhezčí zemi na světě, a cítí se proto dobře všude, v dobách volna dokonce přestal jezdit do zahraničí. 

„Díky hraní jsem mnohokrát sjezdil celé Čechy, dokonale jsem naši zem poznal. Najezdím ročně šedesát tisíc kilometrů po celém Česku. Je to kočovný život, který ale zároveň vlastně člověka strašně baví. Díky hraní a cestování za publikem jsem dokonale poznal všechny české kraje. Považuji Česko za jednu z nejkrásnějších zemí na světě. I proto jsem už dvanáct let nebyl nikde na dovolené v zahraničí. Nejlépe je mi tady.

Čechy mají velkou výhodu v tom, že každá část je specifická. Jižní Čechy mají svoje kouzlo, severní Morava, jižní Morava, Vysočina je nádherná. Tak trochu specifické jsou i moje koncerty. Mají spíš komorní charakter, jsou hodně o textu a o poezii. Lidé si nechodí poslechnout pouze hudbu, ale i texty. Všechny moje koncerty jsou k zamyšlení, k navození trochu jiné nálady. Pokaždé mám strašně hezkou odezvu od publika. Vracím se rád na všechna místa a cítím se dobře všude, kde hraji,“ prozradil Maxa.

Během své kariéry napsal překvapivě pouze několik desítek písniček. Přiznal se, že občas zápasí z inspirací. Základem jeho textů jsou autentické a osobní zážitky a zkušeností.

„Za svůj profesní život jsem natočil pět nebo šest cédéček. To znamená, že jsem napsal okolo šedesáti, sedmdesáti písniček. To zase není tak moc, vzhledem k tomu, že muziku dělám 45 let. Je to tím, že si s každým textem velmi hraju. Největší inspirací jsou pro mě také různí básníci. V poezii se nimrám už od gymnazijních let. Je to můj velký koníček, rád si pohrávám s českým jazykem.

Každý text je do jisté míry velkou výzvou. Vtěsnat ten příběh a pointu do několika slok a dvou refrénů je někdy oříšek k nerozlousknutí. Píšu míň písniček možná i proto, že se nechci opakovat. Svému publiku nebudu předkládat nějaká laciná klišé. To se mi pak od publika vrací. Moje publikum je totiž složeno z kultivovaných a sečtělých lidí. Každý koncert si užívají a jsme společně naladěni na stejnou vlnu,“ usmál se zpěvák.

V současné době žije sám a přítelkyni zatím nehledá. Před několika lety se po mnoha letech společného života rozešli.

„Byli jsme spolu 25 let a máme dvě děti. Rozešli jsme se v dobrém. Možná jsme už byli oba tím vztahem trošku unavení. Po našem rozchodu jsem se naučil žít sám se sebou. Nevadí mi být sám, i když v noci mi někdy bývá chvilku smutno. Kromě skládání ještě maluji. A tak pokud nehraji, mám vždy co dělat. Zalezu si do ateliéru a pracuji na zakázkách,“ řekl Martin Maxa naší redakci.


Dívka od Martina Maxy. Foto: Archív Martina Maxy, se svolením.

Obrazy cestují do celého světa, klienti si údajně objednávají portréty i obrazy s dalšími náměty. Jeho výtvarná díla už jsou dávno součástí zahraničních, soukromých sbírek.

„Maluji už strašně dlouho. V devadesátých letech minulého století jsem se tím dost dlouho celkem úspěšně živil. Měl jsem i velké množství výstav v zahraničí a tam jsem prodával svoje obrazy. Paralelně se svou učitelskou profesí jsem se věnoval i malování. Moje obrazy jsou drahé. Naposledy jsem dělal na zakázku jeden portrét a zákazník za něj zaplatit 150 tisíc. V aukcích se zatím moje obrazy neobjevují. Vím, že jsem v několika soukromých sbírkách v Německu.

Všechny obrazy, kromě dvou, jsem prodal v cizině. Proto nerad mluvím o jejich cenách. Domnívám se, že česká populace zatím není připravená na tyto věci. Sumy, o kterých se bavíme, jsou na Čechy moc, zatímco pro zahraniční sběratele to příliš není. Maluji hyperrealismus. Je to relativně atraktivní styl. Maluji olejem na plátno. Ty obrazy tak trochu působí jako kouzlo. Lidé na výstavách nejvíc pátrají po tom, zda je to skutečně namalované a jestli v tom není nějaký trik. Malířů, kteří tvoří tímto stylem, mnoho není. Většina výtvarných umělců se věnuje různým abstrakcím a věcem, které mě moc nebaví. Mám rád ten fortel, který s tím souvisí,“ uzavřel Martin Maxa.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných