Petr Janda: Mám vztek, když politici šíří absurdní lži. Na novou vládu je hrozný pohled

ROZHOVOR: Je autorem mnoha hitů a jeho hudba spojovala několik generací. Silně vnímá i aktuální politickou situaci, kterou se nebojí komentovat. „Nová vláda je hrozná. Není jednotná ani v názorech, ani v tom, co dělá,“ řekl serveru PrahaIN.cz Petr Janda, frontman skupiny Olympic.

Minulý rok jste měli velké množství vystoupení. Jak hodnotíte loňskou hudební sezónu?

Jsem velmi spokojený. Všechny koncerty, které jsme loni odehráli, byly skvělé. Neváhám říct, že to byl dokonce jeden z nejlepších roků, co jsem v Olympicu zažil.

Patříte k legendám české hudební scény. Na koncertech si vaše písničky zpívá i nejmladší generace. Mladí lidé přitom poslouchají úplně jinou hudbu.

Řekl bych, že v rodinách našich příznivců se naše muzika dědí jako zlatý poklad. Rodiče, dokonce i prarodiče, doma poslouchají naše písničky tak dlouho, až se dětem nebo vnukům zalíbí. Ti pak s překvapením zjistí, že ta kapela ještě vystupuje a hraje na koncertech. Tak se přijdou podívat na to, co se jejich dědečkům, babičkám a rodičům na tom líbilo. Máme opravdu velmi široké publikum, od teenagerů až po důchodce, ale když se na koncertě zeptám, jestli tam nějací jsou, je jich už v publiku málo. A ti ve věku, ve kterém jsem já, už nechodí vůbec.

Ze všech stran slyším, že se už nikdy nebude opakovat období, jako byla šedesátá a sedmdesátá léta minulého století, kdy byly složeny největší hity. Máte podobný názor?

To cítím sám na sobě, když skládám písničky na nové album. Vždy mi nové „věci“ dají hodně práce, protože jsem poctivý muzikant a nechci se opakovat. Ale ono už ani není kde „krást“, protože všechno už tady bylo. Složit dnes skutečně originální song je opravdu obtížné. Ale pořád to jde a dá se to.

Líbí se vám současná moderní muzika?

Musím se přiznat, že mě moc neoslovuje. Je založená, řekněme, na počítačových dovednostech a skládají ji hlavně ajťáci. Je znát, že se z tohoto druhu hudby úplně vytratil pojem hudební skladatel.

Necítíte trochu smutek, že se z hudby vytratil život?

Ani ne. Prostě se to asi už vyčerpalo. Občas o tom přemýšlím a nevím, co by mohlo být v muzice dál. Možná úplně jiné zvuky, jiné rytmy, ale o tom pochybuji. Myslím, že moderní hudba spíš půjde po linii zvuků a po dovednostech počítačových mágů, kteří budou umět předělat zvuky do úplně jiné a nové poslechové kvality. Nedovedu si to vysvětlit, ale cítím, že je muzika jako taková ve smyslu melodie a harmonie u konce s dechem. To, co dnes poslouchá mladá generace, mě moc neoslovuje. Mám malé dcery, třináct a šestnáct let. Poslouchají muziku, která mně není příjemná a které nerozumím a hrát bych ji nechtěl.

Během svého života jste zažil množství zásadních událostí a okamžiků, které zásadně ovlivnily naši společnost i stát. Jak s ohledem i na tyto zkušenosti vnímáte současnou atmosféru v naší společnosti a aktuální dění na politické scéně?

Není mi dobře z toho, co se u nás děje. Jsem smutný, když vidím, že je společnost rozložená a rozhádaná. Už jsem se v tom naučil žít, ale mrzí mě to. Mám kamarády, kteří mají odlišné politické názory. Proto jsme si řekli, že se spolu o politice bavit nebudeme. Snažíme se spolu hovořit o tom, co máme společného. To je myslím určitá cesta k porozumění. Nepamatuji se, že by někdy v minulosti byla naše společnost roztržená jako teď. Vždy nás spojoval odpor proti nějakému společnému nepříteli. Dřív odpor proti nacistům, pak přišel bolševik. Dnes je všechno jinak. Levičáci a pravičáci, to už vůbec neplatí. Lidé jsou jakoby rozložení na kusy a bojím se, že to nikdo nedá dohromady. Volby pokaždé dopadnou tak, jak dopadnou, tedy půl na půl, a to se mi prostě nelíbí. Ale nedá se nic dělat. Jsme v takové době a budeme se muset naučit s tím žít. Jednoduché to ale nebude.

Ještě nedávno, začátkem devadesátých let minulého století, byla společnost velmi pevná. Co se podle vás stalo?

Jsem profesí muzikant, nejsem politolog, takové věci nevím. Samozřejmě o příčinách často přemýšlím. Snad bych řekl, že je to určitá tvář demokracie, která se jistým způsobem vyvíjí. Bohužel ale ten směr dobrý není. Každý si říká, co chce a jak chce, bez ohledu na to, co může způsobit. A nikdo není odpovědný za obsah svého vyjádření. Nemám na mysli cenzuru, zákazy a nějaké pronásledování za názory. Ale toto je něco jiného. Všechno by mělo mít jisté hranice a každý by měl mít v sobě jistou míru odpovědnosti. Namísto toho jsme svědky arogance a šílené neúcty k druhému člověku. Občas cítím vztek, když vidím a slyším, jak se vyjadřují a co šíří některé politické partaje. Bez mrknutí oka vykládají lidem absurdní nesmysly a lžou, až se z nich práší. A protože si to někteří lidé logicky nenechají líbit, napětí eskaluje a jejich odezva také moc hezká není. Hrozný je třeba pohled na novou vládu. Není vůbec konzistentní ve svých názorech a krocích. Členové kabinetu, kteří řídí stát, se ani mezi sebou nedomluvili na společných prioritách. To je pro mě nepochopitelné a hrozivé.

Jak to vidíte do budoucna? Myslíte si, že se situace časem zlepší?

Přemýšlím o tom a musím konstatovat, že nevím. Není mi ze současné situace příliš dobře. Věcí, které mě mrzí a rozčilují, je mnoho. Překvapuje mě a zároveň i děsí, že jsme v naší společnosti nevygenerovali skutečné osobnosti, u kterých bych měl dobrý pocit, že patří do vládního kabinetu. Že by měli stát v čele ministerstev a uměli by je dobře vést. Když sleduji, koho některé strany nominují do vlády, tak vůbec nechápu, jak je možné, že se někteří lidé stávají ministry. Nechápu také, jak je možné, že se do Parlamentu dostane politická strana a nemá dostatek vlastních členů, které by mohla postavit do čela ministerstvev. Musí si půjčovat jakési nestraníky. To jsou přece absurdní a šílené věci.