Petr Placák zúčtoval s dobou i sociálními sítěmi

29. 06. 202413:12
Petr Placák zúčtoval s dobou i sociálními sítěmi
foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Historik a spisovatel Petr Placák.

ROZHOVOR: Historie se opakuje. Debaty o tom, kdo jsme, jsou pitomé a nízké. „Nastavení sociálních sítí má potenciál úplně rozbít naši civilizaci,“ řekl serveru PrahaIN.cz historik a spisovatel Petr Placák, držitel Ceny Jiřího Ortena.

Petra Placáka provází pověst mírně nepřístupného člověka. U vědeckých pracovníků nejde o nic neobvyklého. U Placáka se ale prolíná i s jeho smyslem pro přátelský humor a jistou dávkou sarkasmu. I náš rozhovor občas provázel jeho hlasitý smích. Před listopadem 1989 patřil mezi významné osobnosti českého literárního undergroundu. Jeho články vycházely v nejznámějších samizdatech a patřil k organizátorům protikomunistických demonstrací. Opakovaně byl zatýkán a vyšetřován Státní bezpečností. Nyní pracuje jako vědecký pracovník v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Je pravda, že profesionální historici a spisovatelé prý patří k nejvíce vytíženým lidem? Co teď píšete?

Stačí se podívat na mě (smích). Můj permanentní stav je takový, že nestíhám nic. Píšu neustále. Především menší věci - studie, články, komentáře a občas také nekrology. Nekrologů je bohužel čím dál tím víc. Z větších prací připravuji rozsáhlejší esej o Chartě 77. Jak jsem byl vůči ní skeptický před listopadem 1989, mentálně jsem dospěl během let k tomu, že její vznik byl jeden z největších výkonů, kterého Češi dosáhli v období po ukončení druhé světové války. Myslím v evropském měřítku. Předpokládám, že práce na této eseji mi bude trvat přibližně dva roky.

Někteří vaši kolegové tvrdí, že současné dění jim občas připomíná konec třicátých let dvacátého století. Souhlasíte s nimi?

Bohužel s nimi souhlasím. Občas už si nepřipadám jako historik, neboť ta historie je opět aktuální právě teď. Dnes. Vidím a sleduji mnoho věcí doslova jako přes kopírák. Ať už je to Putinův režim v Rusku nebo protiliberální, protižidovský, protievropský a protikapitalistický diskurs. To je přesně to, co v třicátých letech šířily nacistické noviny a nacistická propaganda. Dnes je to naprosto běžně šířeno po sociálních sítích a na internetu.

Petr Placák na vernisáži výstavy o Bohumilu Hrabalovi.Na vernisáži výstavy o Bohumilu Hrabalovi. Foto: PrahaIN.cz

Které další jevy mají podle vašeho názoru dopad na veřejné dění v Česku?

Vidím i to, co se neodehrávalo pouze ve třicátých letech. Velmi silně v naší společnosti stále cítím dobu husákovské normalizace. Je evidentní, že jsme se s touto dobou nevyrovnali. To neznamená, že jsme neposlali někoho za mříže. Což je samozřejmě také důležité především mentálně. Neustále žijeme s hodnotami, které nás za normalizace utvářely. Je to tady pořád, cítím to ze všech stran, všude. V politice, v médiích, na univerzitách, ve školách. Všude to vidím.

Komunistický režim už 35 let neexistuje. Jak je možné, že dědictví Gustáva Husáka dodnes ovlivňuje společnost?

Tento stav zavinilo především to, že naše národní elity byly částečně vybity po Bílé hoře, a hlavně po roce 1938. Z toho jsme se dodnes nevzpamatovali. Husákova normalizace má klíčovou roli. Ve společnosti dnes hraje prim generace Husákových dětí. A klima ve společnosti ovlivňuje prostřednictvím hodnot, nebo spíš antihodnot, které do sebe kdysi nasála.

Je to to neviditelné, co nyní ovlivňuje myšlení větší části lidí?

Ano, přesně. Vždyť se podívejte okolo sebe. Ta diskuse o tom, kdo jsme a co jsme, je děsivě pitomá, nízká a ubohá. Nestačím se divit, jak je možné, že jsme se dodnes například nezbavili té pověstné české umrněnosti a ukřivděnosti, která tady pořád je. A doslova nám čouhá z kapes.

Atmosféru i stav společnosti ovlivňuje i to, že část lidí podléhá dezinformacím. Jak je to možné, když je dnes otevřený přístup k archívům a k informacím?

Protože informace sami o sobě nic neznamenají. Ty musí být zasazené do kontextu. Musí být nějak strukturované. A to je právě úloha elit. Akademiků, politiků, novinářů, učitelů. Bohužel to se neděje. To, že si dnes všechno můžeme najít na internetu, naopak způsobuje, že jsme zavalení miliardami zpráv a informací. Spíš to ještě zatemňuje poznání toho, co tady bylo a toho, co tady je dnes.

Už delší dobu cítím z vašich článků, rozhovorů i pohledů něco jako obavy. Pletu se?

Nemýlíte se. Největší obavy mám ze sociálních sítí. Technologické firmy totiž nastavily algoritmy tak, že podporují všechny kontroverzní názory proti umírněným názorům a pohledům. A všimněte si, že umírněné a „normální“ informace téměř nikoho nezajímají. Většina lidí kliká na „věci“, které vyvolávají emoce. Bez ohledu na obsah. Je to nastaveno tak, že tyto naprogramované postupy úplně křiví veřejnou rozpravu. Tento postup a toto nastavení má podle mne potenciál úplně rozbít naši civilizaci. Pokud s tím rychle a včas něco neuděláme.

Svoboda totiž bez odpovědnosti neexistuje. A technologické firmy, které stvořily sociální sítě a internet, nenesou žádnou odpovědnost za to, co je do tohoto prostoru umísťováno. Přitom se ale sami chovají jako redakce. Cenzurují, blokují, nastavují ty zmíněné algoritmy. To je celé postavené na hlavu. Přímá cesta do pekel.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných