Po revoluci se všechno roztočilo, vzpomíná Zlata Adamovská

ROZHOVOR: Patří mezi nejpopulárnější osobnosti české umělecké scény. Pracuje naplno, miluje svoje vnoučata a vyjíždí na cesty po celém světě. „Chystám se na další výpravu, destinaci ale zatím neprozradím,“ řekla serveru PrahaIN.cz herečka Zlata Adamovská.

Blíží se konec roku, kde vás nyní mohou diváci slyšet a vidět?

Před necelým měsícem, 23. října, jsme měli v divadle Studio DVA premiéru hry mladé české autorky Míši Doležalové, Vánoce s Popelkou. Myslím, že se nám hra povedla a jde o velmi úspěšnou komedii, až do konce roku máme vyprodáno. Pokud by se ještě uvolnily nějaké lístky, tak mě diváci mohou vidět v tomto novém představení společně s mým manželem (Petr Štěpánek, pozn. red.) a Miroslavem Vladykou. Hraji i v dalších inscenacích, například ve hře Bez roucha, Vzpomínky zůstanou nebo Tři grácie z umakartu.

Prozradíte nám svoje pracovní plány na příští rok?

(Smích) Doufám, že mi přinese trošku víc klidu. Cítím, že musím malinko zvolnit, protože teď jsem skutečně hodně pracovala. Jak v divadle na jevišti, tak před kamerou. Určitě ale budu natáčet v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde působím už dvacet let. Ještě teď v prosinci se dotočí seriál Odznak Vysočina. Uvidím po novém roce, co mě čeká a jaká další práce se objeví. Přiznám se, že bych se vůbec nezlobila, kdyby nepřišla, protože letos jsem toho měla opravdu moc.

Hovořila jste o konci natáčení seriálu Odznak Vysočina? Mrzí vás, když padne poslední klapka a tým, který projekt realizuje, se rozchází?

Tým, který se při natáčení sešel, byl skvělý. V seriálu hraji matku hlavního hrdiny - vyšetřovatele Adama Vaculy. Samozřejmě, že je člověku líto, když se nějaký úsek života uzavře, ale on se uzavírá proto, aby se mohly otevřít další dveře. Loučení v zásadě nemám ráda, vlastně vůbec ho nemám ráda, takže ano, je mi vždycky trošku líto, že natáčení se skvělou partou končí. Snažím se to ale moc neprožívat. Mám už za sebou velké množství projektů, kdyby se člověk pokaždé dojímal…Takže, je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Jdeme dál.

V herecké profesi velmi úspěšně působíte téměř půl století. Připomenete si občas vaše divadelní i filmové role?

Samozřejmě, vzpomínám také na to, že po revoluci v roce 1989 se všechno naplno roztočilo. Hned po listopadu jsem nastoupila do Divadla na Vinohradech, kde jsem byla v angažmá dvacet let. To bylo pro mě velmi zásadní období. Kromě hraní v divadle jsem třeba natáčela celý rok deset dílů v živém seriálu Hříchy pro pátera Knoxe v režii pana Dušana Kleina. Předlohou byla stejnojmenná kniha spisovatele Josefa Škvoreckého, byla to krásná práce. Když se mě někdo zeptá na určitou roli nebo projekt, tak si samozřejmě vzpomenu. Jsem ale neustále v poklusu a na častější vzpomínání opravdu nemám čas.

Máte volný čas na sebe, na odpočinek a na regeneraci?

Ano, dovolenou si totiž naplánuji dopředu, a tak si vždy pro sebe uchráním volný čas. V tom jsem pedant a nečekám na to, co mi zbyde. Baví mě velké cesty různě po světě. Třeba na jaře jsem byla tři týdny ve Vietnamu. V příštím roce se chystám na další výpravu. Když mám občas volný víkend, případně je pár dní volna, tak vždy s manželem odjíždíme na chalupu.

Řeknete mi, kam tentokrát pojedete?

To vám zatím neprozradím, protože bych to nerada zakřikla. Ale těším se velmi.

Hodně se také věnujete svým vnoučatům. Jak zvládáte roli babičky?

Mám dvě krásná vnoučata, devět a šest let. Zítra je vedu do školy, protože dcera je nemocná, a tak mám službu. Bude to po pracovním zájezdu do Litomyšle, takže budu mít ranní vstávání, ale nedá se nic dělat. Co by člověk pro svoje děti neudělal, že? (úsměv).

Zlata Adamovská je jednou z nejpopulárnějších českých hereček. Od roku 1980 ztvárnila stovky rolí ve filmech, v divadelních hrách i seriálech. Úspěšně se mnoho let věnuje i dabingu. Zde už dvakrát získala cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon.