foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Braňo Holiček
ROZHOVOR: Braňa Holička znají diváci především jako herce, této profesi se ale už nevěnuje, naplno přešel k režii. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz rozebírá faktor stresu, který prý byl jedním z důvodů změny v jeho profesním životě.
Mnoho lidí vás zná především jako herce, ale teď jste režisér. Je výhoda, že znáte divadlo z obou stran?
V mém případě to byl přirozený vývoj, kdy jsem měl z herectví pocit, že chci mít větší možnost ovlivnit výsledek. Ale to už historicky, někdy před pětadvaceti lety, kdy jsem se rozhodl, že po studii herectví půjdu studovat režii. Myslím, že někde vzadu člověk pořád využívá znalosti, které jako herec nabyl. Tušíte, co by tomu herci mohlo pomoci, zároveň se podle mě dá říct, že režisér nezachází s hercem pejorativně jako s nástrojem. Ale ve chvíli, kdy jste herec a zároveň režisér, tak víte, jaké prostředky může herec použít, čili ta znalost v tomhle ohledu je výhodná.
Ivan Trojan nedávno říkal, že herectví je pro něj stres, a tak se začal věnovat i režii, která je ještě větší stres. Platí to?
Platí to jen do jisté míry, protože jako režisér máte stres v průběhu toho zkoušení a také čím blíž jste premiéře, to je stres obrovský, ale po ní opadá a neopakuje se každý večer, jako to mají herci. To byl jeden z důvodů, proč už jsem nechtěl hrát, snášel jsem ten stres velmi blbě. Pro mě je příjemnější si to odbýt v průběhu generálkového týdne, kdy člověk blbě spí a je nervózní, jak to dopadne, ale pak najednou to představení předá hercům a je to jejich.
Zmínil jste, že jste snášel špatně stres. Jste tedy trémař?
Ano, to jsem.
Pomáhalo vám něco?
Ne, vlastně nic. Za celou dobu se mi nepodařilo najít způsob, jak s tím pracovat. Samozřejmě pomáhají reprízy a když člověk hraje. Ale já jsem se nervoval i před představeními, která se hrála dlouho. Nenašel jsem žádný lék.
Byl ten stres do takové míry, že vás pak ta práce nenaplňovala?
To bych asi úplně neřekl. Ale znáte to, každý je jiný a já jsem prostě nervák, ne že by mi bylo vše jedno. Byl to zkrátka jeden z důvodů, proč jsem si přál věnovat spíš režii, i když zdaleka ne ten hlavní. Mít možnost si stres dávkovat podle sebe je lepší.
Dokážu si představit, že se stresem to je lepší při hraní před kamerou. Nebo ne?
To se nedá říct, protože u té televize a filmu je to sice mazací, teď už, protože já jsem hrál ještě v době, kdy se točilo na film, a to mazací nebylo, ale všechno se to zrychluje a na herce jsou kladeny velké nároky. Hlavně z hlediska toho, aby se vše stíhalo natočit a tak dále. Čili nemyslím, že by filmové nebo televizní herectví bylo méně stresující než divadelní. Ale určitě je to jiná forma stresu.
Uvidíme vás letos vůbec před kamerou?
Ne, ne. Herectví se nevěnuji už vůbec.
Takže ani ve vzdálenější budoucnosti vás neuvidíme?
Nikdy neříkej nikdy. Vysloveně to ale nevyhledávám, nicméně kdyby se mi stalo, že by mě třeba oslovil kamarád, jestli bych mu v něčem nezahrál, tomu bych se asi nebránil.
Být režisér je asi časově mnohem náročnější.
Určitě to tak je. Je to úplně jiný sport na stejném hřišti. Časově to je náročné dost a režii si mnohem víc nosíte domů. U herectví se přeci jenom naučíte texty, to je základní příprava, ale moc si to domů netaháte, nepotřebujete nutně trávit noci přemýšlením nad rolí, od toho tam máte právě toho režiséra. Kdežto v režii je to spíš tak, že přijdete domů a nezbývá vám nic jiného než přemýšlet nad tím, jak to na té zítřejší zkoušce bude vypadat. Vyžaduje to tedy mnohem větší přípravu než mimo zkoušení a natáčení.
Na koníčky vám čas zbývá?
Ale jo, mám velkou rodinu se třemi dětmi. Jedna ze zásadních náplní je rodina a věnuji se také silniční cyklistice, to mě baví hodně. Pokud mám čas, jezdím na kole.