foto: Milan Králik/MKZ Hranice (se svolením)/Nádherná Miroslava Stern, která okouzlila i režiséra Buňuela
Tisíce mexických žen se nechalo inspirovat její krásou, nechávaly se česat jako ona, oblékaly se jako ona. Mnoho narozených mexických holčiček dostalo jméno jako ona a jejich matky si přály, aby měly narozené dcery tak krásný život, jako měla ona. Ona by to nepřála ani jedné z nich.
Sondu do ponurého života v Česku poměrně neznámé ženy musíme odstartovat zdánlivě nepatřičně úplně na jiných místech.
Rozehrané osudy
Je 24. února 1923 a vážený pražský občan Bohdan Bečka má položenou těžkou hlavu v dlaních. Přemýšlí, zda má skutečně přijmout nabídku prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka na ministerské křeslo. Po dlouhých minutách se rozhodne, že výzvu příjme. Už jen jako poctu pro Aloise Rašína, který před šesti dny podlehl infekci způsobené při atentátu na začátku roku. Ještě tentýž den se stává Bohdan Bečka v pořadí osmým ministrem financí Československé republiky. A vydrží jím být více než dva a půl roku. V prosinci 1925 ho nahradí Karel Engliš. 62letý Bečka neodchází do důchodu, ale dál působí jako senátor. Mohl by se radovat z přírůstku do rodiny, před pár měsíci se stal totiž dědečkem. Jen kdyby mu vrásky nepřidělával jistý Vladimír Štancl z Brna. To on je otcem jeho vnučky Miroslavy, dceru se stejným křestním jménem si ale za manželku nevzal a vzít nechce.
Psali jsme
PŘÍBĚH Modelem při vzniku tohoto díla seděla mladá talentovaná herečka. Tu krátce poté vdovec Jaroslav Kvapil požádal o ruku. Za jednou…
S dcerou ministra Bečky ale nakonec spojí svůj osud Oskar Leo Stern. Nadějný židovský absolvent medicíny, rodák ze Zdounek u Kroměříže. V roce 1931 získává Oskar Leo Stern zaměstnání jako hlavní lékař lázní v Teplicích nad Bečvou. Stěhuje se tam, společně se svoji ženou, adoptovanou dcerou Miroslavou a čerstvě narozeným synem Ivem.
Pod jeho vedením lázně získávají prestiž a prudce se zvedá prosperita. Do Teplic proudí tisíce pacientů a všichni jsou spokojeni. Oskar Leo Stern si nechá nedaleko hlavního lázeňského domu postavit přepychovou rodinnou vilu. Projekt je od pražského architekta Karla Caivase a místní stavitel Alois Jambor ji stihl postavit během sedmi měsíců. Jen ten účet – 400 tisíc korun - zcela vyčerpal rodinný rozpočet.
Vila Oskara Sterna v Teplicích nad Bečvou. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Šťastná rodina se stěhuje do vily před vánoci 1938. Vánoce tu jsou nádherné. Ivo začíná chodit do školy, Miroslava už navštěvuje v Hranicích gymnázium.
Jste Žid, nemůžete nic
1. dubna 1939 se ale hroutí svět – Oskar Leo Stern je jako Žid z rasových důvodů odvolán okamžitě z pozice hlavního lékaře a je mu zakázána i jakákoliv jiná lékařská činnost. Začíná boj o holé přežití.
Stern vyjednává s německými úřady o emigraci. Zprvu je stanovisko odmítavé, lékař chce ze země odjet okamžitě, ale jeho žena Miroslava se nemůže odloučit od velmi nemocného otce. Německé úřady svolí k emigraci. Musí být ale okamžitá. Vlna povolených emigrací končí 1. září 1940.
Bývalý politik Bohdan Břečka umírá v Praze 26. července 1940. Dcera ho ještě stačí pohřbít na pražských Malvazinkách. 26. srpna 1940 opouští Otto Leo Stern s manželkou, dcerou Miroslavou a synem Ivem protektorát. Odjíždějí přes Berlín do Belgie. Odtud míří lodí do Švédska. Dál vlakem přes Finsko do Moskvy a do Vladivostoku. Odtud znovu lodí do Tokia. Jen s pár kufry nakonec v říjnu konečně dorazí do Mexika.
Šance na druhý život nevychází
Stern se začne věnovat kardiologii a internímu lékařství a brzy se stává předním lékařem Národního kardiologického centra v Mexiku. Dcera Miroslava od roku 1942 studuje v New Yorku architekturu, ale začíná ji lákat herectví. Poprvé ji zlomí srdce americký voják, seznámí se spolu, zamilují se do sebe a on jí slíbí sňatek. Vstup Američanů do války ho ale vyžene na bojiště světové války, kde padne. Miroslava se pokusí o sebevraždu.
Rok 1945 rozezvoní mírové zvony, ale ne tak u Sternů. Matce je diagnostikována agresivní forma rakoviny, které ještě do konce roku podlehne. Miroslava zůstává v Mexiku s otcem. Všechno má přemoci láska, kterou prožívá s uhrančivě nádherným Mexičanem Jesúsem Gomézem Obergónem. Lásce nic nebrání a v roce 1946 se slaví svatba.
Jaké je však rozčarování, když vyjde najevo, že Obergón je homosexuál, jehož bigotní rodina doufala, že svatbou zlomí synovo přesvědčení milovat muže. Miroslava je zklamaná a vrací se k otci. Ten se v následujícím roce znovu žení s vlastní sekretářkou Sofií Horowitzovou.
Modla mexické kinematografie
Miroslava se rozhodne pro filmovou kariéru. První snímek se jmenuje Tragická svatba a mexické publikum je očarováno. Její uhrančivý pohled, nádherná tvář okouzlí jak muže, tak ženy. Její sláva jde strmě nahoru. Mexičané ji dají umělecké jméno Miros Mango. Jejích úspěchů si všimnou i v Hollywoodu, a tak přichází pozvání do amerických ateliérů.
Psali jsme
Jen o málokteré osobě novodobých dějin víme tak málo jako o Jaroslavu Haškovi. Vlastně víme o něm téměř všechno, ale nějak to nezapadá do sebe.…
Tady točí snímek Cizinec na koni a Udatní býci. Jenže režisér snímků Robert Rossen je v hledáčku honu na čarodějnice. Podezření z komunistické činnosti pochopitelně padne i na emigrantu ze socialistického Československa, a tak se brány Hollywoodu před Miroslavou zavírají.
Duše neunese všechno
Nicméně Mexiko ji znovu vítá s otevřenou náručí, stává se hrdinkou filmů a telenovel a doslova národním miláčkem. Navíc přichází nová láska. Jmenuje se Luis Miguel Domíngo a je to toreador. Miros Mango s ním odjíždí na festival v Benátkách na podzim roku 1954. Tady se seznamuje se slavným režisérem Luisem Buňuelem, který ji nabízí roli. Může být šťastná, jenže domů se vrací sama. Toreador Domingo si po pár týdnech bere za manželku italskou herečku Luciu Bosé, kterou potkal na festivalu v Benátkách.
Miroslavu dočasně vyléčí z deprese práce s Buňuelem, točí film Pokus o zločin. Poslední klapka padne 9. března 1955.
Miroslava Štern alias Miros Mango se vrací domů, dává služebné volno. Namíchá si koktejl z barbiturátů, napíše otci dopis, kde se za svůj život omlouvá a vezme si do ruky fotografii milovaného toreadora. Hospodyně ji nachází 10. března 1955 bez známek života.
Tak končí osud ženy, jejíž život chtěl každý prožívat, která byla modlou a která způsobila to, že velké množství dnešních sedmdesátnic v Mexiku nosí pro tamní zemi nezvyklé jméno Miroslava.