Profesor Knížák zhodnotil Vánoce i Silvestra po svém

ROZHOVOR: V prosinci 1974 se hlavní město chystalo k oslavám vánočních svátků. Pozdější rektor Akademie výtvarných umění a šéf Národní galerie je ale „oslavil“ v ruzyňské věznici. „Byli jsme v izolaci ve vazbě. Žádná atmosféra se tam vytvořit nedala,“ řekl serveru PrahaN.cz Milan Knížák, známý výtvarník, bouřlivák a performer.

Ten byl za svou uměleckou činnost i názory pronásledován komunisty až do listopadu 1989. Zatčen byl více než třistakrát a opakovaně byl umísťován do vazby.

„V roce 1974 mě zavřeli znova. Poslal jsem totiž balík s dokumentací svých prací na bienále do Paříže. Za tento přečin jsem byl opět zatčen a poslán do vazby ve věznici na Ruzyni. Tady jsem v izolaci prožil vánoční sváty i příchod dalšího roku. Na Štědrý den si vzpomínám dodnes. Byl jsem v dokonalé izolaci od okolního světa. Na cele jsem byl zavřený s jedním vězněm. Žádná možnost mluvit s někým nebyla. Byla to vazba. Ani žádná atmosféra se tam nedala vytvořit. Dali nám pouze trochu lepšího jídla. Tuším, že to snad byl nějaký řízek. Jinak tam bylo všechno stejné jako každý jiný den. Nakreslil jsem si na papír malý betlém a postavil jsem si ho na stolek. A pak jsem do okna křičel pozdravy své ženě,“ popsal pro PrahaIN.cz Milan Knížák.

Nesnáší komerci

Vánoční svátky vnímá jako dědictví po našich předcích. Především se každý rok těší na jejich duchovní náboj. „Vánoce vnímám a uznávám jako pohodové a klidné období. Lidé se navštěvují a chtějí se vzájemně potěšit nějakým nefinančním způsobem. Vánoční svátky jsou o setkávání s blízkými a jde o velmi zvláštní okamžiky, neboť si lidé uvědomují výjimečnost této situace.

Strašně mi vadí komercializace Vánoc. Těším se na okamžik, až skončí dostihy a náborové akce v obchodních centrech. Lidé se o Vánocích odnepaměti obdarovávají a je to v pořádku. Kdysi si dávali to, co sami vyrobili nebo co mohli získat ve svém okolí. Tohoto pěkného zvyku se mnohem později chytly obchodní firmy. Začaly se vyrábět tisíce věcí, nabízet obrovské množství dárků a z vánočních svátků se tak nakonec stal byznys a jeden velký vánoční trh,“ říká Knížák.

„Komunismus nám nedával moc šancí. Lidé proto využívali všechny nabídky. Pamatuji si, že všichni chlapi se při různých oslavách a svátcích ožrali. Mohli se veřejně opíjet, nikomu to nevadilo a počítalo se s tím. Nemohli cestovat, nemohli budovat. Tak se soustředili na oslavy všeho, co se jen oslavit dalo. To tam určitě hraje svoji roli. A svoji roli samozřejmě hraje ztráta církevních svátků. Ty pro nás už nic neznamenají. Jenom to, že bude volno. A tím pádem se opět otevře podloží pro alkoholické oslavy. Ale není to pouze dědictví komunistického režimu. Myslím, že to souvisí i s poválečnou historií, která je podobná ve více zemích. Ve většině zemí se tak neoslavují církevní svátky, ale svátky obžerství, svátky chlastání a svátky volna,“ dodal umělec.

Duchovní náboj

V této souvislosti rovněž prohlásil, že vánoční svátky mají velmi silný duchovní rozměr. Jsou oslavou člověka, který se narodil a všichni mocní i méně mocní celého světa se mu přišli poklonit.

„Jsou oslavou narození člověka jako takového. Nahého, malého člověka, který zrovna přišel na svět a který ještě nic nemá. Je to zrození člověka. Jeho význam, jeho smysl. O něco později slavíme také Velikonoce, symbol vykoupení ze smrti. Tím, že se Vánoce změnily v byznys a komerci, tak vlastně ten symbol svátků urážíme. Nejsem v žádné církvi. Miluji ale náboženské tradice, neboť v sobě mají jistou vznešenost. I když nejsem věřící v tom pravém slova smyslu, tak věřím v existenci něčeho, co funguje nad námi. A symboly, které tu jsou, mi připadají docela dobré. Jsou totiž vznešené. Hlásím se k nim. Přestože to není o žádné křesťanské povinnosti,“ vysvětlil Milan Knížák.

A doplnil, že si přeje, aby letošní svátky prožil v klidu a v pohodě se svou chotí Marií. „Byl bych rád, aby Štědrý den a večer byl co nejklidnější. Dříve jsme se na sváteční večeři pečlivě připravovali a hodně jsme vařili klasická sváteční jídla. Teď už se připravujeme o něco méně. Večer přijdou děti, posadíme se spolu, povídáme si a nikam nespěcháme. Mnoho lidí nechápe, že štědrovečerní večeře vlastně není večeří v tom pravém smyslu. Je to taková slavnostní hostinka. Je to symbol,“ zdůraznil umělec.

Konec roku a Silvestra zásadně neoslavuje. Naopak vyhledává klid a příležitost se zamyslet.

„Na konci roku mnoho lidí provozuje oslavy na povel. Já Silvestra neslavím. Poslední den v prosinci bych se rád se sešel s přáteli a popovídal si s nimi, poněvadž uplynul rok. Určitě si zavzpomínáme na to, co všechno jsme prožili. Co bylo nejdůležitější nebo co jsme prohráli. Na druhé straně si také dovedu představit, že budeme s manželkou úplně sami. Už několik let trávíme Silvestra o samotě. Díváme se pak o půlnoci na ohňostroj, který se nám docela líbí. Vnímám jej jako poselství z nebes a představuji si, že nám marťani posílají světelné dárečky,“ uzavřel pro naši redakci.