foto: Roman Horký, se svolením/Kytarista a zpěvák Roman Horký
ROZHOVOR: V roce 1982 založil v Brně Roman Horký dnes už legendární skupinu Kamelot. V neuvěřitelně krátké době se Kameloti stali populární po celém tehdejším Československu. Svoje publikum si drží dodnes a vyprodávají koncertní sály a kluby. Ročně Roman odehraje více než sto koncertů.
Romane, jak vypadá váš pracovní diář na rok 2025?
Letos máme nabitý program. Příští týden jedu do studia a natočím tam předposlední píseň na nové album. Bude se jmenovat Šedesátá míle a vyjde někdy koncem září, možná začátkem října. Koncem roku s ním vyjedeme na turné, které bude pokračovat ještě následující rok na jaře. Hrát ale začínáme hned po novém roce. 22. ledna budeme hrát ve Folkové mlýnici v kulturním centru Velký mlýn v Praze 8. V sobotu 15. února máme vzpomínkový koncert v sokolovně v Rapoticích nedaleko Brna. To bude velká akce. Během roku bude se mnou Česká televize Ostrava natáčet hodinový dokument o mé tvorbě, o mém životě a o lidech kolem mě. Bude to zajímavé a těším se na to.
Předpokládám, že i letos odehrajeme více než sto koncertů. Termíny některých hraní už ani nezveřejňujeme na našem webu ani na sociálních sítích, protože je to zbytečné. Lidé si nás vždy najdou. V naprosté většině dávám přednost samostatným koncertům, ale během léta budeme hrát i na festivalech, kterým se snažím vyhýbat. Naopak mám velmi rád Mohelnický folkfest. To je pokračování slavného Mohelnického dostavníku. Tam jezdím už celé roky. Jsou tam skvělí lidé a úžasné publikum, které je přesně podle mého gusta. Práce máme dost, nezastavíme se až do konce roku.
Na která místa se jako muzikant rád vracíte?
Přiznám se, že nejraději hraju v místech, kam to mám nejblíž. Cestování mě totiž strašně nebaví. Proto rád hraju tam, odkud se mohu rozumně vrátit domů a odkud se po koncertu nevracím až nad ránem. Velmi rád hraji například v Mahenově divadle v Brně. Ten prostor je nádherný a je radost tady mít vystoupení. Silně mě také oslovila Betlémská kaple v Praze, kde jsme hráli na podzim. Genius loci tam doslova vyzařuje pozitivní energii a cítil jsem se tam velmi dobře. Jsou také samozřejmě určitá místa, kam se už vracím jako domů. Například jsme na 15. února připravili v sokolovně v Rapoticích vzpomínku na náš první festival, který jsme dělali poprvé před 34 lety. Tam se skutečně cítíme jako doma a také publikum, které tam za námi dorazí, bude možná stejné jako tehdy před lety.
Kamelot vznikl v roce 1982. Od toho okamžiku máte neustále plné sály. Je to 43 let a všechny vaše koncerty jsou vyprodané týdny dopředu. V čem je to kouzlo?
Myslím si, že je to v písničkách, které mají pro mnoho lidí pořád vypovídající hodnotu. Nedávno jsem se potkal s Leošem Marešem. Říkal, že jsme v podstatě pořád hvězdy. Tím mě potěšil. Ale nemyslím si, že jsme nějak extra úspěšní. Domnívám se, že stabilita našeho publika je v tom, že neustále píšu nové a nové písničky. Naši posluchači a fanoušci mají rádi naši starou tvorbu, ale přijímají i moje nové písně. Vždy žasnu, když vidím, že jsou ochotni za námi jezdit neskutečné vzdálenosti a za moji hudbu utrácet svoje těžce vydělané peníze. Když pak tyto lidi vidím na koncertech, tak je to pro mě ohromná síla a neuvěřitelně si toho vážím. A také jim to dávám všem najevo. Pro mě jsou opravdu všichni tito lidé na obejmutí. Oni nám vlastně ukazují, že máme mnoho společného. Že podobně vnímají hudbu, stejně ji cítí a milují to. Máme k sobě společně blízko i proto, že jsme jako muzikanti nikdy nebyli nadutí a na nic si nehrajeme. Proč bychom si měli ze sebe dělat nějaké hvězdy? Hudbu vnímám jako každou jinou profesi.
Někteří lidé hraní téměř za práci nepovažují...
Každá práce má svoje pro a proti. Ročně najezdím za publikem padesát tisíc kilometrů. S kapelou i sám. Nerad se stravuji v restauracích a nesnáším hotelové pokoje. Na druhou stranu, kdysi jsem tři roky pracoval v uranových dolech. Na šachtu jsem nastoupil hned po vojně. Proti rubání uranu je hraní zábava. To je už ale dávná historie.
V Brně má hluboké a slavné kořeny tramping. V Brně vzniklo mnoho legendárních osad a vy sám pocházíte z trampské rodiny. Jak dalece ovlivnil váš život?
Tramping je můj životní styl. Je pevnou součástí mého života a mezi trampy mám svoje nejbližší přátele. Další celoživotní láskou spojenou s trampingem je řeka Oslavka. To je moje další srdeční záležitost. Je to moje řeka a moje údolí, které jsem před několika lety pomáhal zachránit před výstavbou přehrady. Organizovali jsme protestní akce, petice a tehdy se spojily tisíce trampů z celého Česka a ti ukázali svoji sílu. A k nám se ještě připojili a podpořili nás trampové ze Slovenska a tisíce dalších lidí. Nakonec se nám společnými silami podařilo zachránit tento neobyčejně krásný kout pro nás i pro další generace. Mafie mi to pak sice tvrdě vrátila, ale přesto to bylo jedno z úžasných vítězství nad Bratrstvem kočičí pracky.
Roman Horký složil desítky písniček. Je držitelem velkého množství hudebních ocenění. Nahrál přes dvacet autorských alb. 15 z nich bylo oceněno titulem „Zlatá deska“ a dvě alba získala titul „Platinová deska“ a „Multiplatinová deska“. Jeho autorských alb se prodalo více než 500 000 kusů. Od roku 1987 se pohybuje mezi sty nejpopulárnějšími zpěváky v českých zemích a na Slovensku.